Píchli mu drogu a jako opilého stevarda ho propašovali do letadla

11. Květen, 2010 – 16:04
Yehuda Bacon a jeho kresby...   Foto: Břetislav Olšer
Yehuda Bacon a jeho kresby… Foto: Břetislav Olšer

Přesně před půl stoletím byl 11. května 1960 večer unesen agenty Mossadu důstojník SS Adolf Eichmann. Tehdy čtyřiapadesátiletý „architekt holokaustu“, při kterém zahynulo na šest milionů evropských Židů, žil už deset roků v Jižní Americe se svou ženou, jež pocházela z jižních Čech.

V Izraeli byl poté v prosinci 1961 odsouzen k trestu smrti za zločiny proti lidskosti a válečné zločiny. Po odvolání a zamítnutí žádosti o milost byl 31. května 1962 oběšen ve věznici Ramla.

Pocházel ze Solingenu v Porýní, kde se narodil 19. března 1906, a původně se živil jako obchodní cestující. V rámci SS se „židovskou otázkou“ zabýval již od roku 1934. V květnu 1945 se ocitl po odjezdu z Prahy, kde žil ve vile na Ořechovce pod cizím jménem, v americkém zajateckém táboře, odkud „uprchl“. S manželkou Veronikou, rozenou Lieblovou, a syny se ukryl na rakouském venkově.

S pomocí organizace bývalých členů SS ODESSA a s cestovním pasem, který mu na falešné jméno Ricardo Klement vystavil Červený kříž v italském Janově, odjel v roce 1950 lodí do Argentiny, jejíž prezident s manželkou zbohatl na nacistických úplatcích z židovského zlata.

Fiktivní Ricardo Klement, jenž se podle pasu narodil v severoitalském Bolzanu a profesí byl mechanik, žil na předměstí Buenos Aires a pracoval v Argentině v dodavatelské firmě pro automobilku Mercedes, později vlastnil farmu na chov králíků. Manželka s třemi syny za ním přijela v roce 1952 a dětem ho přestavila jako bratrance jejich zemřelého otce.

Až šéf dokumentačního střediska Simon Wiesenthal poslal z Argentiny veliteli Mossadu Isseru Harelovi pohlednici s textem v němčině: „Viděl jsem to špinavé prase Eichmanna. Žije v Buenos Aires…“

Mossad tuto tajnou akci po schválení premiérem Davidem ben Gurionem i právníky zahájil v dubnu 1960, kdy přijeli první agenti do Argentiny. Únos Eichmanna byl proveden 11. května 1960 večer a časově se shodoval s oficiální návštěvou izraelské delegace v Argentině, která tehdy slavila 150. výročí nezávislosti.

Dalších deset dní byl Eichmann, jenž se ke své totožnosti přiznal, držen v konspirační vile. „Museli tohoto člověka holit, koupat a vodit na záchod. A přitom museli zapomenout na své otce a matky, bratry a sestry, které vězňova zkázonosná mašinérie proměnila v hromádku kostí a popela,“ napsal později šéf Mossadu Harel.

Eichmann byl po půlnoci na 21. května 1960 v uniformě stevarda izraelské letecké společnosti El Al a pod vlivem sedativ propašován na palubu letounu typu Britania a s mezipřistáním v Dakaru odvezen do 15 tisíc kilometrů vzdáleného Izraele.

Argentina poté podala u OSN oficiální protest proti narušení své územní integrity. Izrael se za čin omluvil, Eichmanna ale odmítl vrátit. Mossad se k akci oficiálně přiznal až v roce 2005. V roce 1961 byl zahájen v Jeruzalémě proces proti Adolfu Eichmannovi. Ten u soudu vypovídal mj. velmi šokující fakta. Dozvěděl jsem se je zásluhou izraelského malíře Yehudy Bacona, který jako dětský vězeň Osvětimi vypovídal proti Eichmannovi z očí do očí…

„Když jsem byl vámi vyzván, pane prezidente, abych dal jasnou odpověď, musím odpovědět, že považuji vraždu, toto ničení a vyhlazování Židů, za jeden z nejvážnějších zločinů v historii lidstva…“ snažil se působit na soudní tribunál, aby nedostal oprátku.

„Stále si vzpomínám, že když jsem uviděl pece krematoria, podlomila se mi kolena. Musel jsem myslet na něco jiného. Dělám to vždycky, když s něčím nesouhlasím, abych přestal na to myslet. Budete se smát, ale věřím v Boha, v Otce a Ducha svatého, narozeného z Marie Panny, který trpěl pod pontským Pilátem. Nikdy jsem nebyl antisemita, nýbrž jsem byl nacionalista…“

Eichmann zopakoval během procesu několikrát drzé nesmysly, aby prokázal svoji údajnou nevinu, jelikož pouze plnil rozkazy…

„Měl jsem smůlu, že jsem byl chycen pro tyto ukrutnosti. Ale tyto hrozné činy nebylo to, co jsem chtěl, aby se stalo. Nebyla to moje vůle zabíjet lidi. Kdybych ale měl splnit rozkaz velitele koncentračního tábora zabít Žida plynem nebo ho zastřelit, udělal bych to. Vykonal bych rozkaz…“

Během procesu byl zveřejněn i dokument o jeho rozhovoru s podřízenými. Bylo to v roce 1944 ve štábu v budapeštském hotelu Mejestic, kde se rozhodovalo o transportech maďarských Židů. Mladý důstojník se Eichmanna zeptal:

„Kolik pane?“ Eichmann odpověděl: „Víc jako pět…“

Všichni přítomní věděli, že jde o miliony, ale nikdo z hovořících neměl odvahu to říct naplno.

„A co se stane, až se svět bude ptát na ty… miliony?“

„Sto mrtvých je katastrofa, milion mrtvých je jen statistika…,“ řekl chladně Eichmann.

Když ho vedli 1. června 1962 na popravu, byl přítomen i Rafi Eitan, velitel úspěšné akce Mossadu. Eichmann se po vypití několika deci červeného vína na Eitana podíval a německy mu řekl:

“Doufám, že vy všichni půjdete brzy za mnou…!”

Velitel operačního týmu Mossadu a bývalý ministr pro důchodce Rafi Ejtan v roce 2008 řekl, že se Mossad v roce 1960 vzdal možnosti dopadnout v Argentině dalšího nacistického zločince Josefa Mengeleho, aby neohrozil zadržení Eichmanna. Mengele, přezdívaný kvůli krutým experimentům s vězni v Osvětimi „anděl smrti“, tehdy také žil v Buenos Aires, když se pro něj po několika týdnech agenti Mossadu vrátili, Mengeleho stopa ale už vychladla. Izraelci pak po něm bezvýsledně pátrali v Brazílii a Paraguayi.

Dnes žije Yehuda Bacon v domku na okraji Jeruzaléma, nedaleko prezidentského paláce. Pokud zrovna nepřednáší historii umění v New Yorku, Londýně, Paříži nebo Curychu, tráví klidné chvíle ve svém jeruzalémském ateliéru.

Narodil se 28. července 1929 v Ostravě, v rodině židovského výrobce koženého zboží. V roce 1939 ztratil svoji lidskou tvář, podle norimberských zákonů o říšském občanství a na ochranu německé krve a německé cti, se stal méněcennou rasou a nesměl vůbec nic.

Byl stejně jako ostatní Židé jen pára nad hrncem. Doslova ze dne na den. Protože ty křivonosé “stvůry” dali světu rasově méněcenné obyvatele jako Einsteina, Rotschida, Freuda, Mahlera, Feuchtwangera, Kafku, Poláčka, Chagalla, Modiglianiho a další podřadné světové osobnosti.

Když mu bylo třináct, když se ocitl v koncentračním táboře Terezín, odkud jej spolu se sestrou a rodiči převezli k likvidaci do Osvětimi, později do Mauthausenu.

“Vězni dostávali stravu třikrát denně. Na snídani náhražku čaje nebo kávy a pět gramů cukru. Na oběd byla polévka – tuřín, brambory nebo zelí. Vařila se z odpadků po třídění potravin z transportů. Často v ní byly knoflíky, kousky papíru či zápalky. K večeři opět káva nebo čaj, k němu 300 gramů chleba, asi dvě deka uzeniny, stejné množství margarinu a lžíci rádoby marmelády. V pátky býval “nášup” v podobě neloupaných vařených brambor…”

Do Prahy se z koncentráku dostal v květnu pětačtyřicátého. Jako jedno z prvních osvětimských dětí. Do 15. března 1939 žilo v Protektorátu 118 310 českých a moravských Židů, do koncentráků jich bylo posláno přes 81 tisíc, vrátilo se jen necelých deset tisíc…

“Svoje první privátní hodiny kreslení jsem dostával, když mi bylo deset, od profesora Leo Hasse z Opavy. V koncentráku jsem pak nakreslil svůj první portrét vězně Osvětimi. Ten pak svědčil u procesu s Eichmannem. Mám fotografickou paměť, takže jsem měl spoustu dalších kreseb, vystihujících hrůzu lágrů….” říká Yehuda Bacon.

Vystudoval a v roce 1961 už jako známý izraelský akademický malíř svědčil v procesu z očí do očí proti Adolfu Eichmannovi. Byl jeden z těch, jejichž přesvědčivé svědectví, v jeho případě i zásluhou kreseb z Osvětimi, přiměli zločince, aby se přiznal, že zavražděných Židů bylo během holocaustu přes šest milionů…

“Když jsem seděl naproti Eichmannovi, viděl jsem, jak je najednou titěrný. Ta tam byla jeho hrozivá moc na životem a smrtí, kdy poslal do plynu miliony Židů…” Při procesu však Yehuda neunesl kruté vzpomínky a omdlel. Komíny osvětimských krematorií se nedaly z paměti vymazat.

“Jako by byl Mossad založený jen proto, aby byl dopaden vrah miliónů Židů. V Izraeli byl tento čin přivítán s velkým nadšením. Všichni jsme to brali jako velkou satisfakci,” řekl mi Chanan Ron z Tel Avivu, který dvacet let pracoval u Mossadu.

Mossad – Institut pro výzvědné a tajné operace – je mýty opředená izraelská zpravodajská služba, s vnějším polem působnosti (tj. rozvědka). Vnitřní sféru má na starost služba Šabak. Mossad oficiálně vznikl 2. března 1951, aby ochraňoval zájmy židovského státu, který se ocitl v kleštích nepřátelských arabských zemí, do nichž bylo třeba infiltrovat své lidi.

Dnes má Mossad kolem 1200 osob, kteří mají status civilních pracovníků. Byl mezi nimi i Jan Rosenbaum z Ostravy, který se v roce 1948 vystěhoval do Izraele, kde začal pracovat už pod hebrejským jménem Chanan Ron jako radista výzvědné služby.

Má za sebou svízelnou cestu ze sovětských gulagů až po slovenskou Duklu, kde bojoval po boku své matky v řadách vojenské brigády generála Ludvíka Svobody. Pak byl dva roky v Rumunsku, o něco víc v Německu, pak následoval Leopoldville v africkém Kongu, poté byl několik let v Římě.

„Vypátrali a identifikovali jsme Adolfa Eichmanna v Buenos Aires a potom jsme zjistili, že se tam ukrývá i Mengele,” řekl Eitan. Agenti Mossadu vyfotografovali Mengeleho, známého pod přezdívkou Anděl smrti”, který tam žil pod falešnou identitou, a zjistili jeho adresu…”

Tehdejší ředitel Mossadu Isar Harel však rozhodl, aby komando zadrželo a do Izraele přepravilo Eichmanna, aby jeho dopadení nebylo v žádném případě ohroženo. Harel nařídil odložit Mengeleho únos na dobu, kdy bude už Eichmann na území židovského státu.

Eichmann byl 31. května 1962 popraven. Jeho popel byl rozptýlen v zálivu nedaleko Jaffy, kam ho dopravilo na lodi speciální komando, k potěše hejna tamních kormoránů.

Tělesné pozůstatky Mengeleho, jenž zemřel v Brazílii v roce 1979, identifikovali prostřednictvím DNA v roce 1992.

Reklama:
  1. 3 reakce na “Píchli mu drogu a jako opilého stevarda ho propašovali do letadla”

  2. Z hlediska zákona byl Eichmannův únos nezákonný. Ale jedině možný ve státě, který fandil „bývalým“ esesákům.
    Eichmannova poprava jistě vyděsila Mengeleho.Jeho trestem byl strach, na který dle mne zemřel.
    Naskýtá se otázka, jestli už nepřišel čas obnovit v Izraeli trest smrti pro teroristy. (Toto není apel na obnovení trestu smrti, jen skutečně otázka k zamyšlení.) Pokud vím, od Eichmanna v Izraeli už nikoho nepopravili…
    Když nepočítám likvidaci teroristů z Mnichova nebo nedávnou bondovskou akci v emirátech – ale při takové likvidaci se snadno může naskytnout nevinná oběť. A nemůžete říci vrahovi do očí – jsi vrah!

    od Šaman v Kvě 11, 2010

  3. Trest smrti v Izraeli nikdy nebyl, není a ani nebude… Pokud někoho zabijí, je to v rámci války a jde o zločince, ale rozhodně jde o sebeobranu jedné tisíciny Židů proti gigantické převaze Arabů kolem Izraele, který ve svých hranicích existuje minimálně od roku 1300 př.n.l….

    od olser v Kvě 11, 2010

  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 14, 2016: hampton bay

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *