Jména hloupých na všech sloupích, aneb Volby jako sázková kancelář…

9. Květen, 2010 – 15:22
Slíbit tak vlastního Elvise (Jeruzalém)                            Foto: Břetislav Olšer

Slíbit tak vlastního Elvise (Jeruzalém) Foto: Břetislav Olšer

Jednou mi řekl mírně submisivní kamarád známou odrhovačku: Údajně jsem jako sníh; prý mě vždycky něco napadne. Trochu jsem se nad tím zamyslel a zjistil, že má pravdu, že už vím, jak přivést co nejvíc lidí k volebním urnám, aby si splnili svoji občanskou demokratickou povinnost.

Tentokrát jsem si mohl tento nápad bez námahy vzít přímo z internetu. Ze zprávy renomované výzkumné společnosti TNS-MI a Mediaresearch jsem se dozvěděl o tom, která politická strana nejvíc investuje do své reklamy. Jména hloupých na všech sloupích. Faktem je, že je lepší, když na těch sloupech visí jen jména a ne oni sami, jako v jiných „demokraciích“.

Vše probíhá ve znamení nestoudného pokrytectví. V situaci, kdy je recese, máme státní dluh přes bilion, zadlužené domácnosti stejnou částkou a politici mají plná ústa frází o tom, jak jim leží dobro národa na srdci. Jedni kritizují předcházející vládu, že ve sněmovně protlačila půjčku ve výši 200 000 000 eur (5, 2 miliardy Kč) Lotyšsku, přitom oni sami vyráběli řadu let pro VZP časopis Svět pojištěnce za 90 milionů, tuším čtyři čísla ročně, a do svých billboardů, varujících před nemravnými zakázkami, dali už skoro 33 milionů… Zatím.

Jiná politická strana drtivou kritikou napadla pražskou Opencard za 800 milionů a nevýhodné smlouvy s firmou Haguess za 400 milionů korun, vyhozené peníze za nakup obrněných transportérů Pandur či vojenské mise do Afgánistánu, když sama už investovala do předvolební kampaně přes 157 milionů Kč. Zatím.

Další partaj požadovala úplatek ve výši milionu za neschválení zákona o hazardních hrách, asi proto, že spotřebovala pro svoji kampaň více než dva miliony. Zatím. Prostě s poctivostí nejdál dojdeš, jako sousedovic Madla až na okraj lesa… A „moralisté“ volají po lásce k bližnímu a odpovědnosti „majitelů luxusních realit“ typu Gross, Řebíček, Dohnal, přičemž tajně vedou soud proti zemřelé paní kvůli jejímu údajně zděděnému domu a počítají stovkové hlasy svých voličů…

Jiní straníci tvrdí, že za projektem Opencard je dvojice – Janoušek a právník napojený na ČSSD Miroslav Jansta, přitom už utratili za volební image 102 385 327 Kč. Zatím. Ti z Vysočiny jsou přesvědčeni, že Pavel Bém, toho času ještě pražský primátor, je symbolem korupce a že by měl odstoupit, přičemž sami už vrazili do voleb 9 386 754 korun z finančních darů svých podivných příznivců… Zatím.

Jak se mohou tak velké investice do voleb stranám vrátit? Snadno, pokud se budou snažit; stačí jim získat přes čtyři procenta hlasů. Takový výsledek by totiž v blížících se volbách do sněmovny zajistil průměrné politické straně až dvacet milionů, při vložených pěti milionech se z toho tak dá vytřískat až čtyřnásobek vkladu. No, nekup to. Znáte lepší lichvu…?

Jak tedy umně kandidovat? Stačilo by překročit hranici alespoň jednoho a půl procenta a tyto prostředky by se mnohonásobně vrátily. Chce to jen slibovat, lhát, slibovat a rozdávat zadarmo pivo a párky. Tomu se říká ideální sázková kancelář. Malí političtí hráči těžko překonají pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do sněmovny, přesto mohou získat alespoň peníze, které vložili do kampaně.

Server E15.cz v tom má jasno. Pokud totiž volební zisk daného subjektuv rámci celé ČR dosáhne jednoho a půl procenta a víc do Poslanecké sněmovny, má taková strana nárok na stokorunu za každý hlas. A při dosažení tří procent má pak nárok minimálně na šest milionů jako každoroční příspěvek od státu s tím, že za každou započatou desetinu procenta nad tento výsledek dostane ještě dvě stě tisíc korun. Za mandát každého poslance získá strana nebo hnutí od Ministerstva financí 900 tisíc korun.

Inu, Česko už asi jiné nebude. Na jedné straně se prohlašuje za ateistických stát, na straně druhé se řídí Biblí a káže vodu, přičemž pije víno, a ne mešní, ale pěkně předražené, a ne pije, ale přímo chlastá. A to ještě nejsou všechny výdaje. Jsou to obyčejné kupecké počty. Na to nemusím být profesor Švejnar. Navíc jsou pro mě peníze jako ponožky – stejně smrdí i stejně eychle se dají vyprat. Navíc jsou pro mě peníze jako ponožky – stejně smrdí i stejně rychle se dají vyprat.

A odkud se na kontech politiků berou? Raději nevědět. Barterový kšeft – já ti prachy, ty mi vliv a zakázky. Viz způsob, jakým se stal prodavač matrjošek Roman Abramovič miliardářem, guvernerem Čukotky a mj. majitelem čerstvého mistra Anglie – fotbalového klubu Chelsea. Spolu s magnátem Berezovským půjčili Borisi Jelcinovi před volbami 300 milionů USD s výhodným úrokem a měli rázem celý Kreml v hrsti…

Takže, prosím vás, voliči, spěchejte do své sázkové kanceláře, zvané volební místnost, dejte hlas svému favoritovi, aby se dostal do Sněmovny ČR a mohl se tak o vás nejmíň čtyři roky za dvě stě tisíc měsíčně i s náhradami poctivě starat a splatit vám onu malichernou stovku za váš hlas.

Přispějte na chudobné, co se zběhem posledních dvacet roků podíleli na tom, že jen v arbitrážích promrhali svojí neschopností zhruba jeden český státní rozpočet, ale zato vydělávají na vyúčtování podle volebního zákona bratru miliardy za voličské hlasy.

Nastavte tedy srdnatě své hřbety pro kariéristy, kteří se po nich vyšplhají hlavně ke svým a ne vašim lepším zítřkům. Ze solidarity…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *