Jaký je rozdíl mezi řeckou „vysokou nohou“ a tou českou…?

8. Květen, 2010 – 16:04
Bejvávalo, Řecko...     Foto: Břetislav Olšer

Bejvávalo, Řecko... Foto: Břetislav Olšer

Když jsem prohlásil, že si v Česku žijeme nad poměry, ihned se na mě vrhli „spravedliví“, co začali operovat českou chudinou, nezaměstnanými a nízkými průměrnými platy. Rád bych viděl ony horlivé odpůrce české údajné pohodlnosti a komfortu, jak si žijí ve skutečně chudých zemích jako jsou Severní Korea, Albánie, Kosovo či Makedonie a jiné. O těch muslimských ani nemluvě…

Je nás přes deset milionů, žijeme si ve středoevropské kotlině, která neví, co jsou to škody po zemětřeseních a tsunami či explozích sopek, kterých je na světě činných skoro dva tisíce. Co je to za výhodu, žít si v zemi, kde nejsou genocidy, etnické čistky, v zemi, v níž se neválčí, nepáchají se sebevražedné atentáty a nevybuchují nastražené bomby.

Za to víme, jaké to je nakupovat plné nákupní vozíky potravin a čeho se nám zachce…Přesto chceme stávkovat, když nám někdo sahá na naše benefity, tedy zaměstnanecké výhody. Něco navíc k našemu platu. Ano, staváka je demokratické právo. Soudnost je ale nad zákon. Nejpřitažlivějšími benefity pro zaměstnance jsou třinácté a čtrnácté platy a volno navíc.

Češi si váží volného času, resp. lenošení. Asi podle chorvatské Vela Luky, kde se po českých rekreantech už od počátku minulého století říká plážovému odpočinku „čechování“. Třetina z nás by si přála mít šest týdnů dovolené, bereme zatím rádi i pět, abych si mohli žít na „vysoké noze“ třeba na řeckých ostrovech…

Nejnabízenější český benefit je příspěvek na jídlo, tzv. stravenky. Pak ještě na služební auto. Mnozí zaměstnavatelé platí svým zaměstnancům také penzijní připojištění. Pětina zaměstnaných v Česku využívá závodní stravování či příspěvky z FKSP…

Odboráři prostě nechtějí přijít o několik stovek různých zaměstnaneckých zvýhodnění ani tím, že by byly zdaněny. Slevy jízdného, bytů, stravování – to vše je život nad poměry. O poslancích se sto padesáti tisíci měsíčně a desítkami dalších tisíců na reprezentační fond, dopravu, asistenty, experty, květiny a obědy či večeře pro hosty, telefonování…

Proč někdo vyplácí benefity? Protože si tak kupuje něčí přízeň a volební hlasy za státní peníze. Jako v Řecku, které dlouhá léta nebetyčně rozhazovalo. Jen tam benefitům říkají bonusy. Někteří státní zaměstnanci je dostávali pouze za to, že do práce přišli včas. Potom i lesníci, že pracují venku.

Bylo běžné, že mnoho lidí mělo dvě zaměstnání; jedno z nich právě ve státní správě, kam však lidé nechodili, jen za něj pobírali mzdu, druhé, kde opravdu za další výdělek pracovali. Tyto Gogolovy „mrtvé duše“ se však nemohly ocitnout na dlažbě, protože pracovní místo ve službách státu bylo na celý život.

Mnoho Řeků též odcházelo do předčasného důchodu v padesáti, výjimkou nebyli ani čtyřicátníky, kteří pobírali penzi za to, že odešli ze státní správy, i když během ní dostávali 13. a 14. platy. Další výhodou bylo, že rozvedené či svobodné dcery státních zaměstnanců měly nárok na penzi po svých zemřelých rodičích. Počítejte: minimálně třicet roků vyhozené miliardy pro osoby, které si je ničím nezasloužily. Amorální stav: Dávat něco za nic…

A což teprve tajemné funkce ve státních komisích, jež zastávalo asi 10 tisíc lidí, kteří za to dostávali ročně až na šest miliard korun. Podle BBC existuje v Řecku doposud komise, která se má starat o jezero, jež však vyschlo již před 80 roky.

Suma sumárum, dluží dnes Řecko přes 300 miliard eur a sedmadvacítka EU si nyní musí půjčovat, aby se složila na dlužné tři řecké biliony. Není se čemu divit, jen od roku 2006 se platy v zemi na Peloponésu zvedly v průměru o 30 procent.

Česko dnes dluží sice „jen“ něco přes bilion, ale pokud budeme nadále stejně rozežraní a stále víc utrácet, než si vyděláme, přijde „krizka i na českého Matýska“.

Ale až po volbách. Po nich totiž platí pro mnohé politiky: po nás potopa… A poté realizace lidové moudrosti: Optimista se učí anglicky, pesimista rusky a realista střílet…

PS: Šetření po židovsku… „Potká se Kohn s Roubíčkem: Kohn říká: Nemohli by mi půjčit tisíc šekelů? Roubíček se šacuje a pokrčí rameny. Nemám u sebe ani šekel.. Kohn nato: A co doma? Roubiček duchapřítomně: Doma? Děkuji za optání – doma všichni zdravi…“

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay fans

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *