Až chudí budou bohatí a bohatí přitom pranic nezchudnou…?
3. Květen, 2010 – 8:16Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají a sliby se slibují, blázni se radují. Kozlové, že budou zahradníky, vlci, že se nažerou a kozy zůstanou celé. Chudí budou bohatí, bohatí pranic neschudnou a důchodci budou mít šťastné zítřky. Prostě, před volbami je všechno nemožné možné. V Česku obzvláště, stačí jen vnímat bilboardový folklór. Pokud to ještě zvládnete.
Mládí, mládí, nádoba nejkřehčí Foto: Břetislav Olšer
Je zkrátka nutné sázet především na nastupující všehoschopnou generaci věcí veřejných, co odhalí kdejakou korupci a nemravné zakázky. Inu, mládí, mládí, nádoba nejkřehčí. Tak tvrdí klasik. Kdysi jsem s ním souhlasil, ale jak se tak dnes rozhlížím kolem sebe, začínám o tom silně pochybovat. Není to jen závist, že jsem už starý. Je to děs a hrůza při představě, jak se svět zmršenou výchovou mládeže řítí do ďáblovy spisovné řiti. A není to jen čtyřiceti roky totality. Mladí, jichž se to týká, nemají mnohdy ani šestnáct…
Nežárlím. Je to zkrátka pouze můj povzdech nad současným amorálním světem, za nímž nestojí křehkost mládí, ale jeho zhůvěřilost, násilnické a bezohledné projevy. Nechci se opakovat, ani házet teenagery do jednoho pytle a tasit tady statistiky mládežnické kriminality, vražd, narkomanie a vandalství či průzkum, co říká, že téměř polovina mladých lidí nesnáší důchodce, protože jim prý berou peníze.
Takový je dnešní svět, plný alibismu neschopných, který jsme si včetně totality a státního dluhu vybudovali vlastní iniciativou. Já vím; můžou za to komunisté, Evropské unie v čele s komunistou Barossem, Romové, důchodci a základní buňka společnosti. Vina ale není vždycky jen v rodině, nýbrž také v těch, kdo zneužívají mladické nerozvážnosti, nezkušenosti a nevzdělanosti. Jak by se z bezmocných stali mocní, kdyby neměli voliče jménem tu hladoví pensisté, tam studentští idealisté, co chtěji spasit lidstvo. Naivní, důvěřivá a namyšlená minorita, co má přesto mindrák z jakékoli autority.Stačí si jen připomenout události ne tak dávných dnů. Napřed političtí lobbisté nahodili udičku gymnazistům, co sice nemají o principech státních maturit ani ponětí, ale proč by nedemonstrovali proti nim, když mají šanci se vyvléknout z učení, aby měli na co svést svoji nevzdělanost.
Pak za ně rozhodla „jejich vlastní víra v pravdu a lásku“ a přišla „vajíčková antiparoubkovská válka“, poté je organizace Člověk v tísni uvrtala do projektu Volby nanečisto, přičemž jejich výsledky měly být zveřejněny až po uzavření volebních místností v sobotu 29. května odpoledne. Kdo se nezúčastní a nevolí pravicové piráty, není “in”…
Ovšem skutek utek a sociopatické výsledky byly zveřejněny už v dubnu. Někdo to kritizuje, mně se to líbí. Studenti totiž nezůstali nic dlužni své submisivní roli a přesně podle nadiktovaných „svobodných“ parametrů hlasovali pro pravici. Samozřejmě, že by to nebyli ředitelé světa, kdyby opět nepřiložili svoje provokační polínko do ohně; dali přes 11 procent České straně pirátské. Nic proti tomu; svoboda výběru nadevše. Jsme přeci savci.
Hned se však objevila kritika, že odložení zveřejnění výsledků studentských voleb „ztratilo jakýkoli smysl a v duších studentů mohlo vyvolat jen opovržení z počínání těch mocnějších a dříve narozených. A tento hlas měl pravdu. Dokázala to povedené trojka ve složení Zelenka, Issová, Mádl svým předvolebním klipem „Přemluv bábu“ o nejhorší vrstvě českých obyvatel, kterou tvoří zcela nepotřební důchodci, co zásadně volí levici.
Všichni to video znáte, také jsem se ve svém blogu rozčílil a není důvod onu zhovadilost znovu rozebírat. Klasický případ „demokratické“ manipulace, zesměšňování a vydírání starých lidí ke změně názoru. Jak svobodomyslné; bez uzardění se v českém klipu porušují lidská práva svobodného projevu.
Když skončila totalita, na jejíž bídu a zvrhlost se na videu česko-syrská Emanuela alias Issová, odvolává, bylo jí osm roků. Mádlovy asi tři. Chudáčci malí, co si museli za svůj život během čtyřiceti roků komunismu užit nezaměstnanosti, drog, kriminality, bídy, nesvobody a diskriminace…
Taková je prostě naše mládež, co volí pravici a Českou pirátskou stranu, která „prosazuje respekt k elementárnímu právu člověka na svobodné šíření informací a striktní ochranu soukromí občana jako odraz změněné reality informační společnosti 21. století…“
Hlavně jí však vadí vše, co je zakázáno a pletou si rádi demokracii s anarchií. Omezování internetové svobody prý nesmí být zdůvodňováno záminkou potlačování extremismu, sázení, terorismu, dětské pornografie, kopírovaní, sdílení atp. Tyto problémy mají být údajně řešeny policií a nezávislými soudy. Jakákoli uživatelem nevyžádaná filtrace veřejného obsahu Internetu je podle „pirátů“ zcela nepřípustná. Stejně jako je podle nich legální počítačové „vypalování“ zadara hitů kumštýřů, kteří se živí právě prodejem těchto DVD.
Jedním z českých “pirátů” je též ing. Jiří Rezek, vědecký pracovník, zřejmě přes ledařsví, jelikož rád bruslí na tenkém ledě a marně hledá hranici mezi svobodou projevu a cenzurou. Z jeho blogu vyjímám, a jak mě jistě nařkne: „vytrhuji věty z kontextu a tedy jejich smysl zkresluji…“
„Marně se snažím přijít na to, z jaké pohnutky by mělo být „popírání holocaustu“ v demokratické informační společnosti trestným činem. Teď se vůbec nechci zabývat tím, co to je holocaust a jestli a v jakém rozsahu byl nebo nebyl. Chci poukázat na nebezpečnost takovéto legislativy. Zamezit a postihovat vězením diskusi nad nějakým historickým obdobím (mimochodem, proč se tato legislativa týká jen 2. sv. války?) mi přijde stejně nebezpečné jako události, jež jsou takto uměle tabuizovány…“
Takže, na demagogii demagogií… Budeme chválit Mein Kampf, tvrdit, že plynové komory a krematoria neexistovala a budeme svobodnější, volnější a nezávislejší? Směšné je srovnání popírání holocaustu s popíráním teroristických útoků na WTC. Komu tato státem posvěcená cenzura vyhovuje a kdo za tím stojí? Prý je to „shnilá ruka pseudohumanismu“, která se stále vehementněji snaží škrtit základní lidské právo na šíření a sdílení informací. Popírání pedofilie katolických kněží? No dovolte; vrchol cenzury…!
Za tím vším stojí prý průzrační, ještě světem nezkažení, nekonformní, upřímní mladí lidé s ideály a bez závazků, co mají potřebu řešit svět a snažit se o jeho nápravu. Jejich averze vůči moci, korupci a bezpráví v nich vyvolává silně emocionální sounáležitost s lidskými právy. Mnozí z nich byli do doby než “prozřeli” komunistickými studentskými vůdci, mnohé z nich umně zmanipulovali starší kamarádi - zruční ideologové…
Přesně do takové kategorie patřili třeba Jiří Pelikán či Pavel Kohout, co maturoval v Praze na reálném gymnáziu. V té době už byl přesvědčeným stalinským komunistou a členem ÚV ČSM. Na konci 40. let spoluzaložil a do roku 1952 vedl Soubor Julia Fučíka.
Jiří Pelikán, někdejší generální tajemník Mezinárodního svazu studenstva a generální ředitel Československé televize se po válce se stal aktivním mládežnickým a funkcionářem Národní fronty a ÚV KSČ. Byl spoluodpovědný za vyhazování studentů z vysokých škol po únoru 1948, kdy stál v čele speciální a k tomu určené komise…
A potom, že kdyby se neučili, ničím by nebyli. Kdo dnes nezná jména těchto dvou celebrit na několik (zne)užití. Ostatně, o studentech to platilo vždycky. Ředitelé světa se přece nerodí jen tak, mirnyx dirnyx…
Jakoby se drželi profláklého hesla: Kdo nebyl v mládí komunista, nemá srdce a ten, kdo je ve stáří komunista, nemá rozum… Ale kdo ho má…?
Tak co báby a dědové, důchodci - voliči levice, veřejní škůdci a blbci na kvadrát? Přemluvila vás vnoučata? Pokud ano, tak vám z celého srdce přeji; ať vám stojí ve dne v noci, anděl strážný ku pomoci…
