SSSR proti USA, aneb Bude i 35. výročí konce války v Afghánistánu?
2. Květen, 2010 – 10:47
Rybáři z Vung-Tau... Foto: Břetislav Olšer
Možná se ptám divně, ale vzhledem k tomu, že válka ve Vietnamu je srovnávána s nynějším válčením v Afghánistátu, pak není nic nenormálního se takto ptát v den 35. výročí konce desetileté americko-vietnamské války. Ta totiž definitivně skončila 30. dubna 1975…
Ve Vietnamu mají letos rok tygra. Kdysi jsem v Indočíně přes měsíc sbíral pohádky, zkazky a přísloví. Mnohé z nich se vztahují i k vietnamskému zvěrokruhu. Na jeho počátku je myš (krysa - čínský zvěrokruh), následuje buvol (kráva - čínský zvěrokruh), tygr, kočka (zajíc -čínský zvěrokruh), drak, had, kůň, koza, opice, kohout, pes a vepř.
Vietnamština je nejen zpěvná, ale i moudrá. V tomto jazyku je spousta krásných přísloví. Velmi výmluvné je rčení: “Muži chválí svá díla a cizí ženy!” Působivá je i moudrost: “Malý jsi, jen když klečíš na kolenou!” Pro dnešní svět se zase hodí: “Jen hluchý se pušky nebojí!”
Já jsem si oblíbil varovné rčení, jež se pozvolna hodí k mému věku: “Máš-li sedmdesát a nejsi-li hluchý, ani slepý, nejásej, že máš vyhráno!” nebo: “Ani prsty jedné ruky nejsou stejně dlouhé!”
Tomuto pořekadlu je blízké i přísloví: “Ani nejostřejší čepel nepřeřízne vlastní držadlo!” Pro rok tygra je zase charakteristické: „Je snadné namalovat tygra, mnohem složitější je nakreslit jeho kostru…“ A ještě něco pro ženy: “Dům má být obrácený k jihu a žena má mít své ženství…!“
Dohoda o ukončení války byla podepsána 27. ledna 1973 v Paříži mezi USA, Jižním Vietnamem, Vietkongem a Severním Vietnamem a Spojené státy stáhly zbytek svých vojáků z Vietnamu. O dva roky později pak definitivně skončila válka mezi severním a jižním Vietnamem…
Mnozí tvrdí, a nejsou daleko od pravdy, že Afghánistán a Vietnam si jsou podobni nejen neschůdnými nadoblačnými horami a džunglemi či bažinami, ale že války v obou zemích byly válkami SSSR a USA na cizích bojištích. Jen poněkud v jiném čase a s jiným počtem vojáků, resp. množstvím zbraní.
Tedy; ve Vietnamu se celkem vystřífalo 2,5 milionu Američanů proti 500 tisícům vietnamských vojáků a cca 40 tisícům vojenských poradců SSSR, přes 540 tisíc Sovětů pak v Aghánistánu bojovalo proti mudžahidům, americkým raketám Stinger a Usámo bin Ládinovi v barvách USA. Za devět let bojů bylo od roku 1979 usmrceno 2,5 milionu Afghánců a zabito 14 453 sovětských vojáků. Kdyby USA nepodporovaly Usámu bin Ládina v Afghánistánu, nemusela by tam být občanská válka, Taliban ani newyorská tragédie z 11. září 2001…
A také by neměl Taliban ročně skoro šest miliard USD zisků z opia, jehož Afghánistán produkuje 90 procent světové spotřeby. Za tyto peníze pak může dosytosti nakupovat zbraně a korumpovat policisty, jejichž měsiční plat je asi sto šedesát dolarů. A Američané by nemuseli okázale ničit maková pole, aby za ně vzápětí paradoxně platili jejich pěstitelům tisícové odškodnění…
Nejvíc by k vietanmskému válčení mohl říct Robert McNamara, ministr obrany za prezidentů Kennedyho a Johnsona, který zemřel nedávno ve věku 93 let ve Washingtonu DC. Americký jestřáb, co chtěl rozbombardovat Vietnam do doby kamenné, teprve na sklonku svého života přiznal, že vietnamská válka byla omyl.
O minulosti začal mluvit až začátkem 90. let. Pro magazín Time v roce 1991 prohlásil, že nevěřil tomu, že bombardování Severního Vietnamu - do té doby vůbec nejrozsáhlejší akce v historii - bude účinné. Přesto zinscenoval “konflikt” v Tonkinském zálivu. Zopakujme si genesi tohoto střetu SSSR a USA na cizím dvorku…
V březnu 1965 se vylodily první americké pozemní síly v Danangu. Byla tak zahájena nejdelší americká válka. A hlavní heslo, jímž bylo zničení komunismu? Po deseti letech děsivé války byl komunistický nejen sever Vietnamu, ale také jih. A přestože bylo do bojů ve Vietnamu postupně nasazeno dva a půl milionů amerických vojáků a 700 tisíc příslušníků saigonského režimu, byla tato přesila poražena na špatně dobývaném diplomatickém poli pouze necelým půl milionem vojáků Národní fronty osvobození.
Ta vznikla spojením komunistického Viet-minu ze severu Vietnamu a partyzánského Viet-kongu z jihu země. Dne 30. dubna 1975 válka ve Vietnamu skončila. Podle zprávy Kongresu Spojených států činily výdaje USA na ni přes 110 miliard dolarů.
A začalo to vše, jako každá tragédie, docela prozaicky. Mezitím, co “masový vrah” Ho Či Min “terorizoval” své občany a celý Západ mu za to tleskal, USA znemožnily celonárodní volby ve Vietnamu a jejich vojenští poradci už radili “legitimní jihovietnamské vládě”, jak se ubránit komunistickému severu.
Zatímco “legální” loutková vláda Jižního Vietnamu sama “legálně” pozvala vojáky USA, rozpoutaly se proti vládě rodiny Ngo Dinh Diemovy masové protesty buddhistických kněží, z nichž mnozí se na protest upálili. Byli to totiž právě buddhisté, kdo inicioval odpor vůči loutkové vládě tyrana. Toho reprezentovala známá svojí krutostí jeho švagrová. Na podporu kněží vzniklo partyzánské hnutí Jižního Vietnamu Viet-kong.
Když jsem mluvil s jihovietnamskými veterány o tom, že Viet-minh jim pomáhal v boji proti US Army, dost se rozčílili, že by jim někdo chtěl brát jejich podíl na vítězství nad USA, nebo je dokonce považoval za komunisty. Koncem roku 1963 byli pučisty zabiti totálně zkorumpovaní a Američany už nechránění Diem i jeho bratr Nhu. Nastalo období saigonských převratů a bezvýchodiskových krizí.
(Zatímco afghánští komunisté z prosovětsky orientované Lidové demokratické strany Afghánistánu (LDSA) mezi sebou sváděli tvrdé frakční boje, moc převzal člen ÚV Háfizulláh Amín. Ten nechal zavraždit sovětského spojenec Núra Muhammada Tarakího a sovětský elitní bojový útvar Alfa zase popravil Amína. A tak jeden vůdce vraždil s tichým posvěcením USA-SSSR jiné vůdce…)
Kromě téměř tří milionů mrtvých Vietnamců padlo ve Vietnamu i přes 58 tisíc Američanů, na dva tisíce je jich dodnes nezvěstných. Ti, kteří se vrátili, trpí těžkými neduhy, vždyť jsme tam vypustili do ovzduší 72 milióny litrů jedovatých defoliantů. Přes 42 000 vojáků US Army trpí poruchami zraku, téměř tři tisíce jich zcela osleplo, 4 662 vojáci US Army z Vietnamu měli amputovány obě nohy, 20 965 jich přišlo o nohu nebo ruku, další asi tři tisíce živoří do dnešních dnů v psychiatrických ústavech…
Někdy stojí za to sledovat rozhovory v České televizi. Třeba když je hostem armádní analytik Ministerstva obrany ČR Martin Koller. Znalec na svém místě, zvláště co se týká historie kazetových, tzv. tříštivých bomb, které se skládají ze stovek menších náloží. Po explozi těsně nad zemí rozptylují kolem sebe na rozsáhlém území malé bomby, z nichž mnohé při dopadu nevybuchnou a zaboří se do země, kde se v podstatě promění v miny.
“Nejkrásnější období si kazetové bomby odbyly ve Vietnamu!” řekl armádní analytik. Zřejmě měl na mysli, že se tam mohly plně realizovat. Pak už se k Vietnamu nevrátil, mluvil jen o “humánním” využití tříštivých bomb během války v Perském zálivu, tedy při osvobozování Kuvajtu.
Nezmínil se ani o užití kazetových bomb během války v Jugoslávii, kdy při rozsáhlé akci použila NATO zbraně, zakázané Ženevskou konvencí, tzv. cluster bombs (shlukové třaskavé bomby), i střely s ochuzeným uranem, jehož destruktivní vliv na zdraví civilistů byl ohromný.
Brzy po skončení vietnamsko-americké války začal na severní hranici Vietnamu vojenský konflikt s Čínou. Její vojáci si na hranicích postavili speciální krámky, v nichž nabízeli vietnamským rolníkům úzkoprofilové zboží. Barterový obchod jako ideologická diverze - ty mi dáš buvolí nohu nebo oko a máš pornočasopis či litr “pravé” skotské whisky… Každý přece věděl, že buvol bez nohy nebo očí je pro práci v rýžovém poli zcela nepoužitelný…
Americká válka ve Vietnamu měla i českou stopu. Koncem šedesátých let propaganda Československa pokrytecky odsuzovala válku ve Vietnamu a ve školách se povinně vybíralo na fond solidarity pro oběti války. Zároveň ale neratovická chemička Spolana vyráběla postřik, který československý režim farizejsky prodával za dolary americkému letectvu ve Vietnamu jako jednu ze složek proslulého defoliantu Agent Orange.
Operace armády USA s tímto krycím názvem probíhala v letech 1962 až 1971 v jižním Vietnamu. Jednalo se o masové rozprašovaní chemických látek s cílem zničit lesy sloužící jako úkryt pro základny a zásobovací trasy jednotek Vietkongu a armády severního Vietnamu na Hočiminově stezce…
V Afghánistánu je nyní přes sto tisíc zahraničních vojáků včetně 68 tisíc Američanů. Jejich počet tak do půl roku vzroste nejméně na 130 tisíc vojáků.
“Na rozdíl od Vietnamu se k nám (v Afghánistánu) přidala široká koalice 43 národů, které uznávají legitimitu našich činů. Na rozdíl od Vietnamu nečelíme lidovému povstání s rozsáhlou podporou. A, což je nejdůležitější, na rozdíl od Vietnamu byli Američané (11. září 2001) krutě napadeni z Afghánistánu a zůstávají cílem pro tytéž extremisty, kteří osnují další spiknutí podél jeho hranic,” uvedl prezident USA Barack Obama, i když rodiště většiny ze dvou desítek teroristů z Manhattanu bylo ze spřátelené Saúdské Arábie.
Zároveň vyzval Američany, kteří se k afghánské válce staví stále více odmítavě, k jednotě. V Afghánistánu je nyní přes sto tisíc zahraničních vojáků včetně 68 tisíc Američanů. Jejich počet tak do půl roku vzroste nejméně na 130 tisíc vojáků.
Jednou však skončí i válka v Afgánistánu stejně jako válka ve Vietnamu neúspěchem politiky spojenců kolem USA. Po deseti letech to asi nebude, ale až konečně nastane 35. výročí konce této nesmyslné řeže, svědky toho budou možná až vnuci našich vnuků. Jestli vůbec…
