Otec učil nacisty zabíjet Židy, jeho syn je dnes miluje…

28. Duben, 2010 – 9:46
Chana Ringová-Roženská se svým manželem Kobim - Foto: Břetislav Olšer

Chana Ringová-Roženská se svým manželem Kobim – Foto: Břetislav Olšer

Česká veřejnoprávní televizní dvojka nedávno opět zazářila – uvedla v pořadu „Cesty víry“ dokument pod názvem Proměna. Jde o úžasný příběh syna nacistického zločince Wilhelma Odera – křesťanského pastora Wernera Odera. Narodil se v roce 1950 ve venkovském zámečku nedaleko rakouského Lince a vše se zdálo být úžasné, nádherné a prosycené krásným světlem.

To vše pouze do chvíle, než se dozvěděl, že jeho otec Wilhelm Oder byl neblaze proslulý nacistický důstojník SS, který školil své spolubojovníky v tom, jak co nejúčinněji zabíjet Židy. Po válce se mu nějakou dobu dařilo unikat zatčení, až byl nakonec uvězněn ve svém rodném Linci. Po jeho propuštění se mladý Werner na krátkou dobu s otcem seznámil, a toto setkání ho pronásledovalo po léta.

Jeho otec Wilhelm Oder se jako mladík zapojil do činnosti národně socialistické strany v Rakousku, která byla zakázána až do Hitlerova anšlusu v březnu 1938. Němci, aby destabilizovali Rakousko, posílali do země agitátory, kteří páchali násilné činy proti vládě a atentáty proti politikům. Jedním z těchto nacistických kolaborantů byl i Wilhelm.

Jak napsaly Herta Leithgöb a Lisa Rüdiger v křesťanském vydání listu Jerusalem Post, když byl v roce 1934 spáchán atentát na rakouského kancléře Engelberta Dollfusse, vláda zatkla nacistické agitátory, mezi nimi i Wilhelma Odera, který byl odsouzen za terorismus a měl být popraven, ale právě v té době vpochodoval do Rakouska Wehrmacht a „připojil“ zemi k Říši. To mu zachránilo život.

Pak vstoupil do jednotek Waffen-SS a prošel tréninkem v koncentračním táboře v Dachau. Poté byl vyslán do polské vesnice Rabka, kde nacisté z jedné dívčí školy vytvořili školicí středisko pro Einsatzgruppen, jednotky smrti působící po celé východní Evropě. Chytali Židy a Poláky a stříleli je v lesích za školou. Děti používali jako živé štíty pro nácvik střelby ze samopalu.

Wilhelm zůstal po celou válku v tomto školicím středisku a stal se expertem na zabíjení Židů. Vyvinul metodu zvanou Genickschuss – střílení obětí do zátylku, která se ukázala jako nejúčinnější způsob popravy mimo plynové komory.

Když Rudá armáda vytlačila německou armádu zpátky na polské území, Wilhelm byl zajat a dostal se do tábora pro válečné zajatce. Bál se popravy, kdyby se prozradila jeho minulost v SS, podařilo se mu však uprchnout a vrátit se do Rakouska, kde se skrýval spolu s dalšími nacistickými uprchlíky.

Jak bylo uvedeno v televizním pořadu Proměna, americké jednotky ho nakonec identifikovaly a zatkly, a to s pomocí Simona Wiesenthala, který přežil nedaleký tábor v Mauthausenu a okamžitě po osvobození zahájil svůj hon na pachatele holocaustu. Ve své knize „Vrahové mezi námi“ Wiesenthal zmiňuje Wilhelma Odera jako jednoho z prvních nacistů, kterým přišel na stopu.

Soudní archív v Linci ukazuje, že svědkové vypovídající proti Wilhelmu Oderovi byli neutralizováni pozitivními svědectvími, takže výsledkem byl relativně mírný trest šesti let tvrdé práce. Za pár měsíců byl volný a žil jako hrdina poblíž svého rodného města, které je známé tím, že se v něm kdysi rodilo nacistické hnutí.

Když bylo Werneru Oderovi devět, učil se základům křesťanství v mládežnickém centru v Rakousku. Jeho život se pomalu dostával do normálních kolejí, a přitom učinil další velký objev – Ježíš byl Žid. V jeho srdci začala klíčit nevysvětlitelná láska k Bohem vyvolenému národu. Werner se začal modlit za pokoj Jeruzaléma.

„Vrátil jsem se k příbuzným, pořád ještě to byli přesvědčení nacisté a antisemité, a řekl jsem jim: „Co jste to udělali Židům, což nevíte, že Ježíš je Žid?“ Jako bych mezi ně hodil granát. Rozpoutalo se hotové peklo. Nadávali mi, stříleli po mně, dodnes mám jizvu na hlavě, jak mě škrábla kulka. Sekýrovali mě, chodila pro mě úplně bezdůvodně policie. Bylo to opravdu zlé.“

Pátral po svém otci a všichni mu zlořečili, že vrhal špínu na jejich rodinu, že se připojil k nepřátelům matka mu vyčítala, že opustil Rakousko. Že prohlásil o Ježíši, že byl kdysi Židem, co byl schopný obětovat svůj život za život syna nacisty. Pokračoval ve studiu na biblických školách a nakonec se stal pastorem společenství Tuckton Christian Fellowship v Bournemouthu. Již několikrát navštívil Izrael a navázal velice vřelé vztahy s židovskou komunitou v Anglii.

Werner Oder navštívil koncem ledna a počátkem února 2010 Českou republiku, kde promluvil na shromáždění v Brně a na dalších místech ČR, kde přednášel proti antisemitismu, zdůrazňoval židovské kořeny křesťanství a byl vděčný Simonu Wiesenthalovi. A omluvil se židům za činy svého otce…

Ten “jednal jménem šesti milionů lidí, kteří se už nemohli sami hájit”, prohlásilo izraelské ministerstvo zahraničí, když v roce 2005 Wiesenthal zemřel. Pro většinu Rakušanů však zůstal kontroverzní personou non grata.

Narodil se v židovské rodině v rakouské Haliči, dnešní Ukrajině. Vystudoval na Českém vysokém učení technickém v Praze. Za války prošel několika koncentračními tábory, tím posledním byl Mauthausen nedaleko Lince. Během holocaustu ztratil 89 svých příbuzných. Po válce se z něho proto stal „lovec“ nacistických zrůd.

Pronásledování německých válečných zločinců se Simon Wiesenthal věnoval s urputností sobě vlastní více než 50 let. Díky jeho úsilí bylo pohnáno k odpovědnosti na 1100 nacistických válečných zločinců. Ti zmizeli také v rámci americké operace Paperclip (Spona), která odvezla von Brauna a dalších více než 700 nacistických vědců z Německa, přímo před nosem amerických spojenců. Smyslem je bylo využít v americkém výzkumu a odepření těchto intelektuálních zdrojů Sovětskému Svazu.

“Hlad byl v koncentráku nositelem všeho zlého. Bolela z něho hlava, špatně se hojily rány, hlad pohlcoval svalovinu, takže vězeň byl jen kost a kůže. Nekonečný hlad bolel, kradl spánek, nafoukl břicho a bránil v přemýšlení, nutil k hrozným věcem?” vzpomíná Yehuda Bacon, skvělý malíř a grafik, který svědčil u proslulého procesu s Adolfem Eichmannem.

“Za zlatý zub mohl člověk dostat od kapa až čtyři příděly chleba, skoro půl kila. Za zlatý zub mohl mít člověk pár hadrů do bot, což bylo moc důležité, protože když se vám puchýř na patě zanítil a začal hnisat, byl to začátek konce. Nohy bylo třeba si moc opatrovat. Kdo nemohl chodit a při apelplazu kulhal, šel do plynu…” říká Hana Ringová-Rožanská, jejíž život v Osvětimi zachránil seznam pracovníků do Schindlerovy továrny.

Oskar Schindler byl po Wernerovi Oderovi dalším „spasitelem“ Židů. Napřed se stal členem Henleinovy strany SdP a později i Hitlerovy NSDAP. Dne 17. října 1939, po nacistické invazi do Polska, odjel do Krakova, kde v rámci tzv. arizace získal za své špionážní zásluhy jako nucený správce – treuhänder – malou židovskou továrnu na smaltované nádobí.

Ve své továrně zaměstnával Židy z ghetta a s jejich hledáním mu pomáhal bývalý účetní židovského původu Isaac Stern, který se snažil v továrně zaměstnat co možná největší počet svých rodáků. Spolu s Oskarem Schindlerem sepsali seznam Židů (Schindlerův seznam), na němž se objevilo více než 1200 jmen. Židé byli transportováni do nové továrny na výrobu granátů ve Svitavách-Brněnci.

Začátkem května 1945 se Schindler obával rychle postupující Rudé armády a chystal se k útěku. Samotní vězni jej v tomto úsilí podporovali. Vytvořili mu doprovod, který měl dosvědčit, že zachránil židovské vězně před jistou smrtí. Na rozloučenou mu věnovali zlatý prsten s vyrytým nápisem Děkujeme. Působil v Německu, později emigroval do Argentiny, než ho pozvali “jeho” Židé do Izraele…

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 14, 2016: hampton bay fans

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *