Proč si Číňané váží Židů a judaismu, aneb Moudří drží pospolu…?

23. Duben, 2010 – 9:09
Nedotkneš se železem své hlavy - říká se v Toře             Foto: Břetislav Olšer

Nedotkneš se železem své hlavy - říká se v Toře Foto: Břetislav Olšer

Známý a mockrát prezentovaný fakt; dnešní Čína má už 12procentní průmyslový růst, více internetových připojení než USA, má nejvíc západních investorů a ke všemu ještě drží svět v hrsti státními dluhopisy Spojených států a EU za víc než bilion dolarů i největšími devizovými zásobami. Zcela jasně tak ovlivňuje globální tržní ekonomiku.

Suma sumárum; vlastní nejvíce kapitálu na planetě, včetně enormního množství firem v USA a začíná skupovat i ty evropské. Bezkonkurenční průmyslový růst čínské ekonomiky je nejrychlejší na světě a Čína by se měla stát nejpozději do deseti roků ekonomickým „number one“ světa.

O to víc těší velmi vřelý vztah Číňanů k Židům. Proč je tomu tak? Inu, úspěšní a moudří vždycky drželi pospolu. Číňané se nikdy necítili Židy a židovstvím ohroženi. Naopak, Čína považuje judaismus za stejně starobylou, svébytnou a moudrou kulturu jako svou vlastní a respektuje vysoké morální i rodinné hodnoty zdůrazněné v Bibli.

Zatímco Židé dali lidstvu Boha, Desatero, Starý zákon a téměř dvě stovky nositelů Nobelových cen, Čína papír, knihtisk, střelný prach, vrtné soupravy, magnetickou střelku a kompas, desetinnou soustavu, parní a hodinový stroj či porcelán, tedy vynálezy, které změnily tvářnost a stav věcí na celém světě – v literatuře, ve vojenství, v navigaci i průmyslu…

Číňané proto vychvalují a velebí jak Židy, tak Stát Izrael. Říkají, že Izrael je malý a obklopen nepřáteli, ale přežívá a slaví úspěchy. Podle nich Čína a judaismus jsou jediné dvě věci, které si během historie zachovaly svůj charakter.

V historických dokumentech se odhaduje, že první Židé přišli do Číny z Persie Hedvábnou stezkou v 8. století. První židovská komunita byla v Číně založena v roce 1163, zanedlouho poté byla také postavena rovněž první čínská synagoga.

„Zdálo se, že svět je rozdělen na dva: Na ten, kde Židé žít mohou, a na ten, kam nemohou ani vstoupit“, napsal Chaim Weizmann roku 1936, kdy moc nacistů v Evropě narostla, a ostatní země zakázaly Židům vstup. Šanghaj byla výjimkou. Ve třicátých letech byla jediným místem na světě, které nežádalo vstupní víza ani od Židů.

Během třicátých let a II. světové války našlo ve městě útočiště asi 18 000 židovských uprchlíků z nacistické Evropy. Pak přišli bohatí Židé z Bagdádu, později rovněž z Ruska. V roce 1937 začalo okupovat Šanghaj Japonsko; o pět roků později zásluhou nátlaku nacistického Německa na japonské úřady pak tyto vydaly příkaz, aby se „všichni občané bez příslušnosti vystěhovali do chudinské čtvrti Hongkongu“, nazvané šanghajským ghettem.

Sebastian Villar Rodriguez, španělský novinář, nedávno napsal:

„…Zavraždili jsme 6 miliónů Židů, abychom nakonec do Evropy dostali přes 20 milionů muslimů! V Osvětimi shořela naše kultura, inteligence i síla vytvářet vše krásné… Musíme si přiznat, že Evropa uvolněním svých hranic a pod záminkou tolerance k pochybným hodnotám uvěřila klamu kulturního relativismu. Otevřela dveře 20 milionům muslimů, často negramotným islámským fanatikům…

Vyměnili jsme kulturu za fanatismus, schopnost tvořit za destrukci a moudrost za pověru! Vyměnili jsme nadpřirozenou víru Židů, kteří i v těch nejhorších možných životních podmínkách, vždy hledali to lepší pro sebe i tento svět život v pokoji a míru, za sebevražedné bombové útoky. Vyměnili jsme lásku k životu za fanatickou posedlost smrti…“

„Tolik kritizovaná bezpečnostní opatření, jaké měl Peking během Olympiády, my máme už přes půl století. A nikomu to nevadí, naopak jsme rádi, že nás někdo hlídá před atentáty“, řekl mi Petr Bachrach z Haify. „A to měl Peking během olympijských her skoro třikrát víc obyvatel, že sedmimilionový Izrael.“

V Izraeli je nyní asi 20 procent věřících Židů, přesto i zbývajících 80 procent křesťanů, vyxznavačů bahaismu, Jehovistů a dalších, včetně agnostiků, vnímá tradici judaismu jako někdejší základ pro vytvoření židovského státu před dvaašedesáti roky. Proto je v každém židovském obytném domě, hotelu či úřadu umístěna na pravém zárubním rámu dveří ve dvou třetinách jejich výšky mezuza, ornamentální pouzdro z olivového dřeva, kovu, kamene nebo umělé hmoty, v němž je svitek Tóry.

Izraelští sportovci a činovníci (třiačtyřicet sportovců a dvacet trenérů) mohli na Letních olympijských hrách v Pekingu procházet do pokojů, kde byli ubytováni, dveřmi, jejichž zárubně měly také v souladu s Tórou mezuzy, obsahujícími pergameny se zápisy částí Tóry.

Na svitku jsou napsány dva oddíly ze dvou z pěti Mojžíšových knih, z Deuteronomium a Leviticus. Obě části obsahují verš: „napsat je také na veřeje svého domu a na své brány“. Na zadní straně pergamenu je hebrejsky napsán Šadaj – „Všemohoucí, jedno ze jmen Božích“ Strážce dveří Izraele.“

Početnému izraelskému olympijskému týmu požehnal v přítomnosti izraelského velvyslance v Pekingu Amose Nadaje, rabín Šimon Freundlich z pekingského Chabadu.

V olympijské vesnici byla rovněž postavena nová synagoga, pro sportovce i návštěvníky, aby prosili, aby se už nikdy neopakovala tragédie z olympijského Mnichova, kdy byla přepadena celá izraelská výprava islámskými teroristy, při čemž bylo jedenáct izraelských sportovců zabito.

Prezident Šimon Peres se v Pekingu během šabatu připojil k tradičnímu čtení z biblické knihy Pláč, při vzpomínce na zničení prvního i druhého jeruzalémského chrámu. Peres není důsledně praktikujícím, ale respektuje šabat při plnění státních povinností. Původně odmítl pozvání zúčastnit se Olympijských her, protože by to vyžadovalo cestovat o šabatu, což je porušením židovského náboženského práva.

Když koupil Izrael před čtyřiceti lety od USA stíhačky F-15, které letěly přes oceán až do Tel Avivu, zpozdily se a přistály deset minut po zahájení šabatu, tehdejší premiér podal demisi. Čína proto uvolnila pravidla ubytování a dovolila Peresovi být jediným zahraničním státním představitelem, který mohl o šabatu zůstat v olympijské vesnici.

V průběhu celých her bylo k dispozici Izraelcům také košer jídlo, certifikované rabínským kontrolorem. Takže něco je přece jen v Číně s ohledem na dodržování lidských práv a náboženských svobod košer.

V souvislosti s Čínou jsem si vzpomněl též na své torontské zkušenosti s deníkem The Globe and Mail, když jsem si přečetl, jak v žertovné nadsázce píše bystrý Eric Margolis, kanadský novinář, jenž má zřejmě za ušima, když v listu The Toronto Sun konstatuje:

„Pro zaplacení svých dluhů tak věřitelé Washingtonu navrhuji, aby prodal Louisianu zpátky Francouzům.“ Kanada, jejíž bankovní systém vypadá solidně, a to díky tomu, že je, jak Američané říkají, „nudný a fádní“, by si mohla vybrat Floridu.

Kanaďané by totiž za slunce dali snad cokoli. Mexiko bude chtít koupit Texas, Arizonu a Nové Mexiko, Rusko si samozřejmě znovu koupí Aljašku a stát Washington, DC.

Čína si vezme Kalifornii, díky čemuž se San Francisco promění v „Nový Peking.“ Japonci koupí Oregon, Montanu a Havajské ostrovy, Nizozemci se vrátí do státu New York, jeho Manhattan kdysi koupili jako Nieuw Amsterdam od indiánů za 60 florinů. Dnes přibližně 24 USD, tedy asi za láhev skotské whisky, a Německo si koupí Pensylvánii a Minnesotu.

Moudrost staré Číny si zkrátka v ničem nezadá se vzdělaností židovského pokolení, i když Číňané nemají 171 Nobelových cen jako vědci židovského původu…

Reklama:
  1. 4 reakce na “Proč si Číňané váží Židů a judaismu, aneb Moudří drží pospolu…?”

  2. V hodně věcech souhlasím ve Vašem článku.Ale je také něco,o čem by se dalo polemizovat. Např.proč je podle Číny IZR silný proti Arabům.Nebýt podpory USA,asi by to bylo i jinak.
    O Číně toho díky našim evropským médiím moc nevíme,všechno je to poplatné současné národní politice.
    Jen jedna věc mě zaráží a to je zdůrazňování dětské práce a vůbec malé ceny lidského života v Číně.Aspoň se to tady tak presentuje.Ovšem něco na to musí být,když čínské výrobky zde prodávané jsou doslova za babku.A kde je v ceně dovoz??
    Vážím si Židů pro judaismus,ale přesto mám pocit,že především dobří OBCHODNÍCI si rozumějí.

    od hugous.z.lipek v Dub 23, 2010

  3. U nás je lidský život oceněn sumou cca 250 tisíc Kčs. je to odpovídající? Až nás bude miliarda a čtvrt, možná tato cena půjde ještě níž. V Číně děti alespoň pracují a nejsou nuceny k čorkaření, prostituci či k sebevražedným atentátům. A myslím si, že mezi dobrými obchodníky se nenajde nikdo nemoudrý…

    od olser v Dub 23, 2010

  4. Máte pravdu i v tom,že naší mládeži ta práce velmi chybí.Kolikrát si vzpomenu,jak nás za komančů honili na různé brigády,ty byly i na sídlištích v akcích Z a je vidět,že přesto,že to bylo diktováno režimem,nebylo to až tak úplně špatné.To bezcílné flákání dnešní mládeže,která si už ničeho neváží,všechny životní hodnoty jsou jí naprosto cizí,prostě převzali jsme západní životní styl se vším negativním….
    Ostatně i v IZR začínají kibucy scházet na úbytě,také jsou za tím prachy,že..
    Vypadá to,že svět a především Evropa jde do kelu.
    Ale nevím a nemohu se ani vyjadřovat k životu v Číně,protože je to pro nás obyčejné zdejší kmány dost neznámá..

    od hugous.z.lipek v Dub 23, 2010

  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay fan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *