Když sledovanost hraje prim – Lech Kaczynski nebo Michael Jackson…?

18. Duben, 2010 – 19:35
Ilustrační snímek                                      Foto: Břetislav Olšer

Ilustrační snímek Foto: Břetislav Olšer

Jel jsem v tramvaji v nešikovné době, kdy se v ní přepravují studenti, vracející se po víkendu do svých škol. To, že jsou tak znaveni ze Stodolní ulice a neuvolňují místo starým lidem, mě už nezaráží, byť se je k tomu tramvajový tlampač snažil urputně vybízet.

Napatřím sice mezi moralisty, natož ty staré, ale něco už pamatuji, navíc jsem nikdy neměl auto ani řidičák, takže jsem toho už za ty roky uslyšel v hromadných dopravních prostředcích až až. Tentokrát mě šokovala slova jednoho mladíka, který okomentoval nedělní pohřeb Lecha Kaczynského a jeho ženy Marie v kryptě na Wawelu:

„Byla to nuda, žádný rajc, to přímý přenos v telce z pohřbu Majkla, to byl nářez, prostě hustý…“

Chvíli mi to trvalo, než jsem se ocitl v obraze a uvědomil si, že tím Majklem je míněn Michael Jackson. A ten chlapec, co míchal tak řídkou maltu, měl tragickou pravdu. Během jednoho roku se ČT náramně vyznamenala dvěma pohřby v přímém přenosu. Napřed 7. července 2009 odvysílala přímý přenos z pohřbu popového zpěváka Michaela Jacksona v Los Angeles.

A tuto neděli věnovala stejný vysílací čas také tragicky zahynulému prezidentu Polska Lechu Kaczynskému a jeho ženě Marii, uložených k poslednímu odpočinku v Královské katedrále na Wawelu v Krakově. Zatímco Jackson byl pohřben ve zlaté rakvi, polský prezidentský pár v alabastrovém sarkofágu.

Ovšem srovnání těchto dvou osob mě přesto šokovalo, i když mladý muž patrně neměl moc tušení o tom, kdo to byl Lech Kaczynski, za to měl dokonalý přehled, kdo to byl popový zpěvák Jackson.

Senátor, exministr spravedlnosti, primátor Varšavy a prezident Polska, vedle něho padesátiletý “král popu a plastických operací”, který při slavnostním obřadu v Los Angeles pronesl šahádu – vyznání víry v rámci své konverze k islámu.

Je to ten muslim, co prodal svůj kalifornský ranč Neverland, aby pokryl své dluhy a proti němuž byl veden soud v Londýně o 4,7 milionu liber (2,2 milionu dolarů), vyvolaný žalobou jeho věřitele – bahrajnského šejka Abdully Bin Hamada Bin Isy Al Chalífa.

A tak 7. července 2009 v 19.00 středoevropského času začalo velkolepé rozloučení s popovou ikonou 80. let Michaelem Jacksonem, které přenášely televizní stanice po celém světě. U nás čtyřhodinový přímý přenos si vzal pod svá veřejnoprávní křídla zpravodajský kanál ČT. A přitom stačilo uvést třeba v rámci určitě piety jen několikaminutoý sestřih…

Kromě mnohamiliardového jmění po Jacksonovi zbyl jen totálně zdevastovaný organismus a kostra potažená kůží, napuštěna silikonem a takto mumifikována… Přesto v americkém středisku „Lunar Republic Society“ po něm pojmenovávali jeden z měsíčních kráterů, který se nachází poblíž jím zakoupené parcely na Měsíci.

Přirozeně, že vnímám generační rozdíl a že ne každý musí vědět všechno, ale pokud si však národ chce uchovat svoji určitou úroveň sečtělosti a všeobecného povědomí o světě, měl by se zajímat trochu víc o zásadní globální události, abychom brzy nepatřili pouze mezi otupělé konzumenty jihoamerických telenovel, romány pro ženy a celebrit na jedno použití…

Možná srovnávám nesrovnatelné, ale osobnost a osobnost nemusí být vždy to samé, stejně jako pohřeb a pohřeb, zvláště v přímém mnohahodinovém televizním přenosu. K tomu by se měla čelem postavit hlavně veřejnoprávní televize. Asi bych se, být na místě ČT, cítil dosti trapně a příště bych rozlišoval bulvár od seriózních přenosů.

Inu, chápu, koláče sledovanosti a byznys jsou přece nadevše. Ovšem asi nejvíc by se měli stydět politici Evropské unie. Jejich smutek těsně po havárii byl jen pokryteckým tlacháním, viz. Merklová, Sarkozy nebo Barroso. Z Bruselu do Krakova je to vzdálenost skoro jako z Moskvy do Polska.

Ruský prezident Medveděv ani Václav Klaus ale na pohřbu nechyběli. Výmluva na prach z islandské sopky byla jen trapná výmluva. Vlaky jezdit nepřestaly. Evropští politici by si tak mohli podat ruku s českou mládeží… Také to by měli Poláci brát v potaz. Jestli jejich prezident Lech Kaczynski náhodou pro EU nebyl jen nutné zlo – po upotřebení odložit…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *