Počet tisíců polských obětí v Katyni se zvýšil o téměř sto…?

10. Duben, 2010 – 14:13
Ilustrační foto Břetislav Olšer

Ilustrační foto Břetislav Olšer

Polský prezident Lech Kaczynski s manželkou zahynuli při havárii letadla TU-154 ve Smolensku. Do Ruska letěli s řadou dalších činitelů uctít památku Poláků popravených za války v Katyni. Nikdo nepřežil. Letoun při přistání zavadil o stromy a začal hořet.

„Už podruhé v historii přišlo Polsko o část své elity,“ uvedl bývalý prezident Polska Lech Walesa. V letadle cestovala kromě prezidenta a jeho manželky řada polských politiků včetně guvernéra centrální banky, vicemaršálka Sejmu nebo šéfa Institutu národní paměti. Podle listu Gazetta Wyborcza přišlo Polsko takřka o celé vojenské velení.

Přistání ztěžovala hustá mlha, viditelnost byla pouze 150 až 300 metrů. Pilot podle ruských úřadů dostal pokyn, aby si pro přistání vybral letiště v Minsku, ale odmítl. Opakovaně se pokusil přistát ve Smolensku, které prý není uzpůsobeno na přistání ve špatných atmosférických podmínkách.

Zahynul mj. Lech Kaczyński – polský prezident, Maria Kaczyńská – polská první dáma, Ryszard Kaczorowski – poslední prezident exilové vlády, Jerzy Szmajdziński – místopředseda horní komory polského Sejmu, Aleksander Szczyglo – náčelník generálního štábu. Podle ruského ministerstva zahraničí bylo na palubě 96 lidí…

Znám se už čtvrt století s předním českým historikem Doc. PhDr. Mečislavem Borákem, CSc. z Ostravy, který publikoval fundovanou knihu o vraždění KGB, jemuž padly za oběť stovky polských důstojníků v Katyni. Stejně pak vydal publikaci o prvním transportu Židů z Ostravy do Niska v Polsku.

Když se Hitler dohodl se Stalinem, resp. Ribbentrop s Molotovovem, o vzájemném obsazení Polska, padlo následkem toho do zajetí Sovětů na čtvrt milionů polských vojáků, většinu z nich propustili a důstojníky si nechali a vybudovali pro ně pracovní tábory – ve Starobělsku na Ukrajině, v Kozelsku v Rusku a nad Moskvou v Ostaškově.

Na jaře 1940 byli ti zbylí odváženi do sídel NKVD, kde je začali ve sklepech střílet ve skupinách 300 – 400 lidí, co stačili za noc zvládnout. Pak je přemístili na pozemky rekreačních středisek a pionýrských táborů, mimo zrak veřejnosti, kde měli aparátčíci své chatky, a tam je pochovávali do hromadných hrobů. Byli mezi nimi celníci statkáři, policisté. Důstojníci byli zahrabáni mj. v Katyni…

„K mému obrovského šoku v létě roku 1989, následkem „glasnosti“, jsem se dozvěděl, že v Katyni stříleli Sověti a ne Němci,“ říká prof. Mečislav Borák, historik z Ostravské univerzity. „Beria, zodpovědný za ministerstvo vnitra, vydal rozkaz postřílet 25 tisíc polských nepřátel Sovětského svazu, nenapravitelných individuí a zavilých odpůrců sovětské moci. Pak nechal tuto zprávu prošetřit Chruščov a zjistil, že obětí bylo přes 22 tisíc…“

Jako člověk znalý zmíněné problematiky by dr. Borák jistě souhlasil s mými postoji. Ostatně, oba pocházíme z Valašska a své názory na danou problematiku jsme vzájemně nejednou prodiskutovali…

Jsou však i situace v dějinách Polska, které hovoří o jeho špatném svědomí. Jedwabne patří k části Polska, která v roce 1939 po Paktu Ribbentrop- Molotov připadla SSSR. Byla to součást bývalého carského Ruska (51 % předválečného Polska). Žilo tam 38 % Poláků, 37 % Ukrajinců, 14 % Bělorusů, 8 % Židů.

V roce 1941 však počala válka a ruskou okupaci nahradila německá, k níž v krátkém počátečním období obyvatelé vzhlíželi s naivní nadějí. Když Němci ukázali na Židy, jako na původce zla, někteří Poláci to přijali a rádi, jelikož za tím viděli židovský majetek, jenž vyrabují.

Stejně jako ve středověku “mohli” Židé v podstatě za všechny epidemie i jiné katastrofy, Němci podporováni tradiční polskou antisovětskou záští, je zase označili za bolševickou pátou kolonu.

Pokyn k pronásledování Židů a podněcování násilností na obsazených územích vydaly norimberské zákony a sám SS-Obergruppenführer a generál Policie Reinhard Heydrich. Byl po dobu nemoci říšského ministra von Neuratha pověřen výkonem funkce zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě.

Navíc Polákům bylo sděleno, že nebudou za násilnosti a krádeže na Židech potrestáni a 10. července 1941 se na výzvu polsky mluvícího Němce, starosty Karolaka a německé policie, shromáždilo několik desítek mužů z Jedwabneho a nahnalo místní Židy na náměstí. Zhruba čtyřicítka Židů s rabínem v čele musela rozbourat za vynuceného ponižujícího zpěvu sovětských písní místní Leninův pomník.

Poté byli nahnáni do prázdné stodoly, pobiti a pohřbeni společně s úlomky Leninovy sochy. Den poté bylo shromážděno zbylé židovské obyvatelstvo včetně žen i malých dětí a nahnáno do stodoly. Ta byla uzamčena, polita benzínem a zapálena. Zaživa tak bylo upáleno přes 300 lidí.

Masakr v Jedwabnem byl vyšetřován dvakrát. Soud v roce 1949 odsoudil několik Poláků za spoluúčast při incidentu, další pro nedostatek jasných důkazů obžaloby zprostil. V letech 2002- 4 znovu oficiálně vyšetřoval událost polský Institut národní paměti. Vyslechl více než sto svědků. Potvrdil, že se událost stala, zahynulo při ní na 340 lidí.

Byla potvrzena aktivní účast etnických Poláků i přítomnost německé policie. Konzervativní polské kruhy ale takový přístup odmítají. Polsko-americký sociolog Jan Tomasz Gross, který věnoval události podrobnou knihu, ale naopak dokazuje, že dva z polských organizátorů akce byli původně agenty NKVD.

Dosud stál v Jedwabnem na místě tragédie pomník, který vinu za smrt Židů připisoval gestapu. Později byla zahájena výstavba pomníku nového. Při jeho odhalení, v den 60. výročí pogromu, se prezident Kwašniewski v Jedwabnem omluvil za Poláky za zločin spáchaný na židovském obyvatelstvu.

Naskýtá se konspirační paralela. Možná se o ni budou opírat také zhrzení Poláci po smrti svého prezidenta Lecha Kaczyńského. Třeba se budou znovu ptát, jak a proč zemřel generál Wladyslav Sikorski, vůdce polské exilové vlády v Londýně a kritik Sovětského svazu? Generál zahynul 4.července 1943 poté, co se jeho letoun zřítil krátce po startu z letiště na Gibraltaru. 

Jeho tělo bylo vyzvednuto z kostelní krypty na krakovském hradě Wawel a prozkoumáno. Cílem je pomocí moderní techniky zjistit, zda se jednalo o pouhou nehodu nebo o pečlivě připravenou a zamaskovanou vraždu. Někteří historici jsou přesvědčeni, že o náhodu nešlo a že za smrtí Sikorského stála Moskva. Generál totiž jako jeden z mála neuvěřil verzi o tom, že masakr tisíců polských důstojníků  v Katyni v roce 1940 mají na svědomí nacisté.

Spíše se domníval, že zločin spáchali sovětští vojáci na Stalinův příkaz a žádal nezávislou mezinárodní inspekci místa. Navíc stála Sikorského londýnská vláda v cestě sovětským plánům na ustavení spřáteleného komunistického režimu v poválečném Polsku.

Inu, smrt si nevybírá, pan nebo kmán… Život je zkrátka smrtelná choroba. Požehnaná vzpomínka…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *