Křesťanské Velikonoce a židovský pesach, aneb Čtyři roky bez Šalita

3. Duben, 2010 – 22:29
Madlitba u Zdi nářků - Foto: B. Olšer
Modlitba u Zdi nářků – Foto: B. Olšer

Už čtvrtý svátek pesach prožije na neznámém území Palestinské správy jeden ze zajatých izraelských vojáků. Pokud ještě žije. V neděli ráno 25. června 2006 byl při útoku palestinských ozbrojenců v Pásmu Gazy zajat dvacetiletý Gilad Šalit z obce Mitzpe Hila v oblasti Galilea, desátník izraelské armády, který má dvojí občanství – izraelské a francouzské.

Následující den únosci vnesli požadavek k propuštění palestinských vězňů zadržovaných Izraelem (nejdříve jen žen a dětí, později i dalších). A premiér Izraele Ehud Olmert skutečně nechal propustit 256 členů Fatáhu bez toho, že by k tomuto kroku měl souhlas vlády. Formalitou byl písemný slib propouštěných, že se do budoucna zdrží násilí a už nebudou zabíjet Izraelce.

“Kdoví, kolik z nich dnes bojuje za Hamas v Pásmu Gazy a střílí rakety Kassam na Sederot, Beer Shevu či Aškelon…?” rozčiluje se Peter Bachrach z Haify, kterou v roce 2006 poničily ruské katuše Grad libanonského Hizballáhu.

Rabín Daniel Mayer připomněl, že každý šabat před Pesachem se nazývá Šabat hagadol. Východ z Egypta bylo osvobození Židů z egyptského otroctví. Kdyby nebylo tohoto osvobození z egyptského galutu, nebylo by ani přijetí Tóry na noře Sinaj a jejími 613 přikázáními, včetně šabatu a nebylo by tudíž ani židovského národa.

Rabi Menachem Mendl z Leska (1760-1827), když jednou kázal v synagóze na šabat hagadol, obrátil se k věřícím: „Jak zajisté víte, vážení pánové, je u rabínů na šabat hagadol zvykem, že ve svých kázáních posuzují velmi vážnou otázku, kterou nastolil Rambam. Tedy já se chci také zabývat tímto tématem. Rambam na jedné straně říká, že každý Žid je povinen jíst o Pesachu macesy. Na druhé straně však Rambam říká, že je zakázáno krást. V tomto ohledu je Rambam velmi přísný. Nyní se nám však naskýtá velmi těžká otázka: Co budou dělat chudí Židé, kteří nemají peníze na to, aby si koupili macesy na Pesach a samozřejmě, nechtějí také porušit přikázání „nepokradeš“? Podle mého skromného mínění odpověď je velmi prostá: Je svatou povinností všech zámožných bratří, aby se postarali o své chudé souvěrce, aby tito měli macesy a vše ostatní, co k svátku náleží. Toto je odpovědí na Rambamova ustanovení ohledně macesů a zákazu krádeže…“

(Rabín Moše ben Maimon je znám jako Maimonides nebo též pod akronymem svého jména a titulu: Rambam. Narodil se 30. března 1135 v Córdobě a zemřel 13. prosince 1204 Káhiře. Byl lékařem, vyhlášeným učencem a znalcem Talmudu a židovského práva.)

Třetí poutní svátek Pesach Židé slaví pravidelně. Také letos, podle hebrejského kalendáře v roce 5770, v Izraeli potrvá sedm dnů. Připomíná odchod Izraelitů z egyptského otroctví.

Bůh řekl Židům, ať obětují beránky a jejich krví natřou veřeje svých domů, aby poznal, kde mají zemřít prvorozené egyptské děti jako desátá egyptská rána, která definitivně přinutila faraona propustit Židy ze zajetí.

“Památku osvobození židovských otroků z Egypta oslavil v Bílém domě také první prezident USA s černošskými předky při večeři seder, jenž odpovídá Poslední večeři Páně, na níž budou také jeho židovští přátelé. Přes 10 procent Američanů se ale domnívá, že Barack Obama je muslim, a to i přestože jako křesťan veřejně přísahal v lednu při přebírání své funkce na Bibli a ne na korán,” říká Tibor Spitz – slovenský výtvarník z Kingstone v USA.

“Před zhruba 3200 lety se vzbouřili hebrejští otroci z otrokařské velmoci Egypta. Když přežili cestu do vyvolené země, vytvořili si v ní svůj stát, který zakazoval otroctví. Občan, který pro své dluhy anebo jinak nepřeklenutelné ekonomické problémy šel do vězení, musel si své dluhy odpracovat a být po šesti letech propuštěn na svobodu. Kdyby mu bylo však fyzicky ublíženo, třeba mu byl věznitelem vyražen zub, musel by být z vězení propuštěn okamžitě…”

Hodně ví o pesachově-sederové zvyklosti česká konvertitka Petra Linhová – Oranit Machluf z Beer Shevy na jihu Izraele.

“Poté, co se Židé na Pesach vrátí ze synagogy, usednou k prostřenému stolu se svátečním ubrusem, nádobím, příbory a skleničkami na víno, pro každého účastníka večeře i pro Proroka Eliase,” připomíná mi Oranit a myslí též na své děti – čtyřměsíční dcerku a pětiletého chlapce i manžela Eliho.

Seder je kromě povinnosti jíst macesy – nekvašený chléb, též o vyprávění příběhu o exodu. Každý by též měl vypít čtyři poháry vína, které by nemělo být těžké, příliš opojné a tedy košer. Čtyři poháry vína by měly symbolizovat čtyři zmínky o vykoupení z druhé knihy Mojžíšovy – Exodus 6:6-7:

1. A vyvedu vás z egyptského poddanství..
2. A zachráním vás z jejich zajetí…
3. A spasím vás svou rukou…
4. A přivedu vás k sobě…

Pátý Eliasův pohár symbolizuje pátou zmínku o vykoupení: “A přivedu vás do země, kterou jsem přisahal dát vašemu otci Abrahámovi…”

V domě nesmí být během pesachového svátku ani kousek kvašeného chleba. Pokud nějaký zbyl, musí se spálit nebo právní cestou převést na Nežida či uskladnit do uzamčené místnosti…

“Seder je mix přikázání z Tóry, rabínských ustanovení a tradic, jejichž cílem je připomenout naši národní historii a události, které se k ní vážou,” říká Oranit Machluf.

Kdoví, jak se s nekvašeným macesem a kvašeným chamecem vypořádali u Obamů v Bílém domě. A jestli Barack s africko-indonézskými kořeny zvládne bez kocoviny čtyři poháry lehkého košer vína…?

Prezident USA Barack H. Obama totiž pozval přátele na seder v Bílém u příležitosti druhého dne svátku Pesach. Má se za to, že to bylo poprvé, kdy tak prezident učinil. Židovská služba u stolu byla vedena Ericem Lesserem, pomocníkem ve volební kampani. Speciální večeře se účastnila taka první dáma Michelle Obama a dvě dcery prezidentského páru. Spolupracovníci mají za to, že se jednalo o první sederovou večeři v Bílém domě a za přítomnosti prezidenta.

Ještě předtím Obama podepsal dopis, v němž židovským Američanům přeje „klidný a odpočinkový svátek“ a zmínil, že příběh o židovské útěku z Egypta je „mezi nejsilnějšími příběhy utrpení a vykoupení v lidských dějinách.“ Dopis zakončil hebrejským svátečním přáním „chag sameach“ – šťastný svátek.

Nejedná se o první případ, kdy se prezidentská rodina účastní sederu, a řada z letošních hostů se účastnila večeře předloni v hotelu Sheraton v Harrisburgu v Pensylvánii během prezidentské kampaně. Obama tehdy prý v žertu parafrázoval závěrečné přání „Příští rok v Jeruzalémě“ slovy „Příští rok v Bílém domě.“

To ovšem nic nezměnilo na faktu, že mezi nejhorší rozhodnutí v historii lidstva patří závěry, které přijal IV. lateránský koncil v roce 1215 a jež vyvrcholily holocaustem během 2. světové války. Před 795 roky bylo výslovně zakázáno soužití křesťanů s Židy, kteří byli oficiálně prohlášeni za ty, kdož zavraždili Ježíše Krista. Důsledkem tohoto byla separace židovského obyvatelstva ve zvláštních ulicích a čtvrtích. Fyzická izolace byla posilována řadou dalších nařízení a zákazů:

Židé museli nosit odlišující znamení na oděvu (žluté kolečko a bílý skládaný krejzlík, v Osvětimi žlutou Davidovi hvězdu), aby nemohli vstupovat do manželství s křesťany. Nesměli se věnovat řemeslům, ani vlastnit a obdělávat půdu, nesměli se stravovat ve veřejných hostincích.

Zbaveni téměř všech práv zůstávali Židé majetkem panovníka. Většinu omezení zrušil v našich zemích až císař Josef II. v roce 1781, plné občanské rovnoprávnosti v moderním smyslu dosáhli nakrátko Židé v českých zemích až roku 1867…

Byli to však Římané, kteří Ježíše zatkli, zbičovali proslulým římským vynálezem, „devítiocasou kočkou“ (důtky s kovovými konci, které trhaly kůži, dali mu na bedra těžký kříž, na hlavu trnovou korunu, kopím mu na Golgotě probodli hruď a pak hráli o jeho roucho. Ne Židé… A Pilát, neomezený vládce nad jejich životem i smrtí, najednou alibisticky prohlásil, že si jde umýt své ruce, když zfanatizovaný dav farizejů požadoval Ježíšovu smrt.

Tomu všemu ale předcházela zrada Jidáše, který nebyl zlosyn, ale v podstatě oběť. Tušil svůj úděl už několik dnů před tím, než svého Mistra políbil na tvář, což mělo být domluvené identifikační znamení pro římské vojáky.

Co by se ale stalo, nebýt tohoto polibku? Kristus by nebyl ukřižován a nesplnila by se tak proroctví, že přijde Mesiáš, aby se obětoval za lidstvo a svojí smrtí ho vykoupil. Během poslední večeře se Jidáš rozmýšlel, zdali má zrádný čin vykonat. Ježíš to postřehl, přišel k němu, ke svému nejdůvěryhodnějšímu apoštolovi, jenž měl na starosti apoštolskou pokladnu, a řekl, jak uvádějí evangelia: “Jdi a čin, co máš činit!”

Nic z tohp ovšem nebylo ve zbytečně a nepravdivě brutálním filmu „Umučení Krista“ od fanatického katolíka Mela Gibsona. Fanatismus ne nepodobný tomu islámskému…

Reklama:
  1. 6 reakce na “Křesťanské Velikonoce a židovský pesach, aneb Čtyři roky bez Šalita”

  2. Děkuji pane Olšer.Je to zajímavé čtení,rozhodně objektivnější,než v podání tzv. historiků dneška.A v jednom máte hlubokou pravdu-každý fanatismus je lidstvu nebezpečný a jak ukazují dějiny i zločinný.A každý fanatismus,ať už je to náboženský,či světský skončí na smetišti dějin.

    od Frantisek Salajka v Dub 4, 2010

  3. Jen se obávám, že to smetiště dějin ja pořád prázdné…

    od olser v Dub 4, 2010

  4. riadna skomolenina udalosti.

    od dd v Dub 4, 2010

  5. Mohl byste být konkrétní…?

    od olser v Dub 4, 2010

  6. Super,pane Olšer.
    Jenom zase opětovně nesouhlasím,že JK zabili jen Římané.Kdyby židé neřvali-ukřižovat,ukřižovat!!!!nemáme krále jen císaře!!!tak by se Pilát na Ježíše vykašlal.Nadarmo ho pak před odsouzením neposílal k jeho vládnoucím soukmenovcům….
    Pořád ve všem vidím jen zfanatizovaný dav ovcí,kteří jdou za svými vůdci.Tak jako šli židé třeba i ze strachu za farizeji,stejně tak šli Němci za holokaustu za Vůdcem,jen aby neměli problémy s vládnoucí mocí.
    Jinak článek velmi hezký,pro neznalé i poučný.

    od hugous.z.lipek v Dub 7, 2010

  7. Já si myslím, že Pilát, coby neomezený vládce nad životem a smrtí Židů, jednal jen účelově. Ježíš byl totiž buřič, který víc než břicha farizejů ohrožoval moc Římanů. Proto byl také ukřižován jako vlastizrádce. Rouhači a falešní mesiáši byli u židů vždy jen kamenováni. A na pravé Golgotě – Lebce, ne na té, jak se prezentuje dnes.

    od olser v Dub 7, 2010

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *