V Saigonu bez hudebního sluchu neobstojíš!
8. Září, 2008 – 7:20Když jsem byl ve Vietnamu poprvé, nechal jsem si od tlumočnice Maie na našem konzulátu v Ho Či Minově Městě napsat malou cedulku: “Neumím vietnamsky a sbírám vietnamská rčení a bajky. Pokud nějakou znáte, řekněte mi ji do magnetofonu!”
A pak jsem chodil po tržnicích, ukazoval cedulku a nastavoval mikrofon. Nashromáždil jsem tak mnoho bajek a přísloví a pochopil, že vietnamština je úžasně zpěvná. Rozlišuje šest základních tónů, takže někdy může mít jedno slovo šest naprosto různých významů.
Bez hudebního sluchu není radno se pouštět do studia vietnamštiny… Bez hudebního sluchu prostě v Saigonu neobstojíš…Pokud se však tu melodickou řeč naučíte, odměnou vám budou i laskavé bajky…
O kočce, jež se měla jmenovat myš
Byl jeden chamtivý chvástal, který chtěl mít za každou cenu jen ty nejvzácnější věci. Proto si umínil, že své kočce bude říkat slunce, protože bylo podle něj největší a neporazitelné.
,,Slunce je stejně slabé a bezmocné jako další věci,” řekl mu soused. ,,Když přijdou mraky a zahalí nebe, přestane svítit i slunce…”
,,Tak budu své kočce říkat mraky!” ožil chamtivec.
,,Pak ale zafouká vítr a mraky rozežene…”
Chvástal se zamyslel:
,,Budu tedy říkat své kočce vítr,” řekl spokojeně.
,,Stačí velké hora, která se větru postaví do cesty a jaký byl vítr…?”
,,Dobrá, budu své kočce říkat hora!” rozhodl se muž.
,,Pak ale přiběhne myš, prokouše chodbičky pod horou a celou ji oslabí,” pokrčil rameny soused.
,,To je nápad!” rozzářil se chvástavý muž. ,,Své kočce budu říkat myš!”
,,Není to divné?” usmál se soused. ,,Copak tvoje kočka neloví právě myši…?”
Chamtivý chvástal se zarazil a uznal, že to nejlepší pojmenování pro jeho zvířátko bude přece jen kočka.
Proč má rýže jen malý klas
Jednou poslal Duch spravedlinosti na Zemi psa s velkým košem rýže, aby měli lidé co jíst. Pes musel přeplavat mohutnou Rudou řeku a během jeho urputného plavání se mu rýže z koše postupně úplně vyplavila, jen na jeho ocásku mu zbyla hrst posledních rýžových zrníček. Ta předal lidem na Zemi. Od té doby mají klasy rýže jen tolik zrnek, co jich měl pes na svém ohonu.
Kdo bude v čele zvěrokruhu
Mnohé bajky se vztahují i k vietnamskému zvěrokruhu. Na jeho počátku je myš (krysa - čínský zvěrokruh), následuje buvol, tygr, kočka (zajíc -čínský zvěrokruh), drak, had, kůň, koza, opice, kohout, pes a vepř.
Když se Duch spravedlnosti rozhodoval, které zvíře bude v čele zvěrokruhu, měl na vybranou mezi tím nejslabším tvorem - myší - a tím nejpracovitějším, kjimž byl poctivý buvol. Jak ale spravedlivě rozhodnout, aby se žádné z těchto dvou zvířat necítilo poškozeno. Nakonec se přiklonil k nápadu, aby oba soupeří závodili v plavání přes Rudou řeku.
Všichni si mysleli, jak to bude pro buvola snadné a že se chudák myš ve velkých kalných vlnách řeky brzy utopí. Když se blížil čas startu, prosmýkla se myš nenápadně trávou a vyšplhala se buvolovi na hlavu mezi uši na jeho tuhou kůži. Nikdo si toho nevšim, ani buvol nic necítil, l proto, když závod začal a myš zmizela, byli všichni přesvědčení, že se dávno utopila.
Proto byli moc překvapeni na konci závodu, kdy myš opět nepozorované seskočila ze svého převozníka, postavila se na břeh a vítězoslavně řekla:
,,Kde jsi tak dlouho, buvole? Už tady na tebe hodnou chvíli čekám!”
A tak nezbylo Duchu spravedlnosti, aby uznal její prvenství. Od té doby je vychytralá myš v čele vietnamského zvěrokruhu a na buvola zbyla jen druhá příčka.
Lakomec a hrouda zlata
V malé vesnici nedaleko Haiphongu u Dračí zátoky žil velmi lakomý muž. Jednou našel hroudu zlata a byl unešený ze svého štěstí. V noci, když ho nikdo nesledoval, tajně zlato zahrabal na své zahradě. Každou noc se pak chodil laskat se svým bohatstvím. Nic se však nikdy neutají; náhodný cizinec, potulující se kolem lakomcovy zahrady, přišel na to, že se ve skrýši v zemi ukrývá lakomcův vzácný poklad.
Když muž večer odešel, vyhrabal cizinec hroudu zlata a do skrýše zahrabal obyčejný kámen. Na druhý den se chystal lakomec znovu odkrýt svůj poklad, aby se s ním polaskal. Jaké však bylo jeho hrozné překvapení, když místo zlaté hroudy objevil kus bezcenného kamene.
Začal bědovat, až ho uslyšel jeho soused.
,,Ukradli mi mé zlato!” zoufal si lakomec. ,,Jsem zničený, jsem chudák. Nechali mi jen obyčejný kámen…!” bědoval.
,,Zůstal ti přece kámen…” řekl mu soused.
,,Copak obyčejný balvan může mít stejnou hodnotu, jako hrouda drahocenného zlata?” kvílel lakomec.
,,A není to jedno, jestli se pouze těšíš každou noc s kusem zlata, ze kterého stejně nic nemáš, když ho jen ukrýváš, nebo jestli to samé děláš s kamenem…? Kdybys zlato prodal, měl bys z něho alespoň hodně užitku. Pokud ale chceš jen tajně výskat nad dírou v hlíně, že v ní máš ukryté velké bohatství, k tomu ti stačí obyčejný kámen…”
Prasečí osud
Přišlo prase do ráje a Duch Spravedlnosti se ho ptá:
“Copak se ti stalo, žes tak brzy umřelo?”
“Zapíchli mě…” kvíklo prase.
“To je strašné!”
“Potom mě pařili v horoucí vodě…”
“Šílené…”
“A ještě toho neměli dost, tak mi rozpárali břicho a tahali ze mně vnitřnosti…”
“No tak to už je zvrhlost…” zalomil Duch Spravedlnosti rukama.
“Nakonec mě rozporcovali a dali smažit…”
“Příšerné!”
“Přidali na pánev olej, majoránku, česnek…”
“Ukrutnící…”
“Obraceli mě, až ze mě teklo sádlo…”
“Nechutné!”
“Potom přilili trochu vína…”
“Dost, dost, už to nemůžu poslouchat, jak se mi sbíhají sliny…” polykal mlsně Duch Spravedlnosti.
Takový je Vietnam, ať si o něm říkáme, co chceme. Má nejpracovitější a nejhouževnatější obyvatelstvo, jehož je nyní přes osmdesát milionů. Dnes už se nikdo nesměje, když je tato země, rozlohou asi čtyřikrát větší než Česká republika, pasována po Singapuru a Hong-Kongu do role nového asijského tygra.
