Co je tvoje, to je moje, co je moje, po tom ti nic není…?

31. Březen, 2010 – 9:54
Já nic, já muzikant  Foto: B. Olšer

Já nic, já muzikant Foto: B. Olšer

Na všechno jsou v Česku peníze i během hospodářské krize; miliardy pro vojáky v Afghánistánu, na podivnou čipovou vstupenku jménem Opencard či na propadající se tunel Blanka, i miliardy pro stavbu fotbalových stadionů a paláců pojišťoven nebo pro přípravu virtuální Olympiády v Praze. Na vše zbylo, jenom na valorizaci důchodů nic, ani kačka. Prý abychom nezbankrotovali.

Proto všude slyšíme, že se musíme všichni uskromnit a všichni šetřit, v profesní i sociální oblasti. Tvrdil to i prezident Václav Klaus, pak se po něm opičil v televizi místopředseda ODS David Vodrážka, se svojí troškou do mlýnice daňových poplatníků přišel i Miroslav Kalousek a jeho TOP 09, který chce zrušit porodné a pohřebné.

Samozřejmě, je třeba solidarita, ale kdo by měl jít příkladem? Přece poslanci, ministři a lídři politických stran, zvláště když se stanou jako Vodrážka šéfem představenstva pražského dopravního podniku. Ovšem, státní dluh, který zavinili političtí hochštapleři, musí platit občané, tedy daňoví poplatníci, jejichž peníze spolkla soukromě-státní kapitalistická „černá díra“ se socialistickou tváří…

Poslanci mohou během své pracovní doby pít alkohol, číst noviny, podřimovat nebo prostě bez omluvy vůbec nechodit do práce a není na ně páka, ale když onemocní, mají trvale nemocenskou ve výši 100% bez omezení její délky. Když někdo vydělá sto milionů, může mít vše, dá-li patřičnému člověku obálku s milionem. Co ale může mít důchodce s příjmem deseti tisíc, pokud někomu strčí do kapsy ušmudlanou tisícovku…?

A jestliže porodí milenka od Topolánka, žena od Paroubka nebo paní Kalousková, při svých příjmech ani nepoznají, jestli mají malé, velké či žádné porodné nebo o pár tisíc sníženou mateřskou dovolenou. Horší je to s množstvím českých žen, které žijí na hranici chudoby. Nemyslím ty nepřizpůsobivé, pro které je porodné možným důvodem, proč mít co nevíc dětí.

O důchodcích ani nemluvě. Když půjde do důchodu pan Špidla bude mít jako exeurokomisař důchod přes sto tisíc měsíčně. Ani slavný důchodce z Vysočiny Zeman si nemůže stěžovat, o vládních rentiérech ani nemluvě. Pro každého z těchto papalášů je zákaz valorizace pensí asi jako když slona štípne blecha. Ale co ti, kteří mají své důchody na hranici sedmi tisíc Kč? Také bez úhony přežijí fakt, že se valorizovat nebude.

Co kdyby si páni poslanci v rámci zmiňované solidarity snížili své stopadesátitisícové platy z peněz daňových poplatníků, nebo si alespoň zdanili tzv. náhrady, tedy třeba 43 tisíc měsíčně k platu na dopravné a reprezentační fondy, aby mohli létat do práce letadly a služebně navštěvovat exotické kraje v zámoří?

Žít si na „velké noze“, krize nekrize, a zvát své hosty na obědy v nejdražších pražských restauracích, objednával nákupy květin a prvotřídního alkoholu za desítky tisíc a navrch zadával milionové zakázky svým spřízněným právníkům a jiným expertům. Jak před rokem nebo dvěma, tak i dnes. Nedávno auditoři zjistili, že volání mobilem exministra Němce stálo za rok 3,5 milionu. Jeho vladní úřad zaplatil za pohoštění při oficiálních jednáních cca 140 tisíc ročně.

Ve svém nedávném majetkovém přiznání uvedl bývalý ministr dopravy Aleš Řebíček, že si v prosinci roku 2007 koupil za 126,4 miliónu korun obytný komplex Monte Argentario v Toskánsku severně od Říma. Pořídil si též byt Marina v Dubaji. Opravdu si žije víc než „skromně“.

Jeho bývalé firmě Viamont za dobu, kdy byl ve funkci ministra dopravy, sedminásobně přibylo státních zakázek. V prvním období získala kontrakty za necelých šest set milionů. A ve stejně dlouhém “Řebíčkově ministerském” období staví za 3,5 miliardy korun z veřejného rozpočtu. Většinu zakázek získala od státních podniků, které spadají pod ministerstvo dopravy.

Ke všemu ještě inkasoval 261,5 miliónů korun za prodej akcií a přiznal i vlastnictví domu v Teplicích, chaty na Cínovci a bytu v Praze…

Ano, když uskromnit, tak všichni, i když míra skromnosti u milionářů a běžných chudáků je poněkud relativní pojem. Tak všechny politické strany alespoň využijí nejrůznějšího populismu k balamucení svých voličů a mazáním slibovacího medu kolem jejich úst.

Zkrátka – co je tvoje, to je moje. A co je moje, po tom ti nic není…

Reklama:
  1. 5 reakce na “Co je tvoje, to je moje, co je moje, po tom ti nic není…?”

  2. Víte co na to pomůže? Tyto darebáky a zloděje z veřejných peněz zatáhnout do hry. Všichni někde bydlí, mají nějaká auta, někam chodí a všechny a všechno jim nemůže hlídat ochranka. Takže taková skupina akčních mladých mužů by je měla začít přesvsdčovat, že (byť občas) chodí po stejných ulicích, že nebydlí na bezpečném ostrově, ale mezi ostatními lidmi, z jejichž mozolů a potu žerou a mlaskají a které svým jednáním okrádají. ¨Myslím, že by brzo přišli na to, co dělají špatně a v Česku by začal být pořádek. Pak vzít na školení vyšší úředníky atd. a to si myslím, že by mohlo stačit. Prostě taková velmi aktivní občanská neposlušnost!

    od Miloslav Hofman v Bře 31, 2010

  3. Hm, takhle nějak to začínalo ve Vietnamu. Viet-congové si taky mysleli, že mají naprostou pravdu a nemusí se ohlížet na metodu.

    Co to udělat jinak?
    Každý z politiků by měl ručit veškerým svým majetkem za prosperitu úřadu, který spravuje.
    To by vylétlo darmožroutů na hodinu! Zbytek by musel pracovat tak jako v soukromé firmě.

    od Ataman Jermak v Bře 31, 2010

  4. Třeba Řebíček už by byl s holým zadkem i bez svých toskánských vil a bytů v Emirátech…

    od olser v Dub 1, 2010

  1. 2 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay ceiling fan
  3. Úno 11, 2016: temple run

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *