Ze zbraní vyrážka, z oddané víry trauma…?

27. Březen, 2010 – 12:42
Hlidka na Via Dolorosa - Foto: B. Olšer

Hlidka na Via Dolorosa - Foto: B. Olšer

Vzpomínám si, jak jsem v JAR běhal po homeopatech a pátral po nějaké masti na ekzém. Byla to svědivá vyrážka, která se u mě objevila, když jsem se hrdinsky snažil střílet z pistole a pušky svého jihoafrického kamaráda Jardy.

Na jihu Afriky má každý běloch nejmíň dva psy a dvě zbraně. Bezpečnost na prvním místě. Asi bych tam nemohl žít, jelikož lékař vyhodnotil moji vyrážku jako kopřivku následkem psychického odporu vůči chladné oceli beretty. Tzv. vážný příznak hypersenzitivity…

Geny jsou geny, tak jsem rozhodl, že ani moji synové pro jistotu nebudou vojáci, natož aby si hráli jako jejich vrstevníci se samopaly a jinými bouchačkami. Šel jsem raději místo vojenské služby do dolů OKD. Synové už na vojnu nemuseli… Raději jsem tři roky strávil skoro kilometr pod zemí, kde nebyla okna a jen klaustrofobie, lepší však než vyrážka. A týden v důlním prostředí byl víc rizikovější, než celé dva roky vojny.

V pionýrském táboře jsem byl proto jen jednou, v Hradisku u tehdejšího Gottwaldova. Přírodovědný kroužek, táboráky a atletika – to byly mé táborové záliby. Přesto jsem k tomuto stylu svého mládí nenašel vztah a raději jsem už jezdil pouze na prázdniny k tátovým rodičům na Moravské Slovácko.

Dnes se mi moje rozhodnutí jeví jako jediné správné. Čtu totiž jen o táborových pedofilech, o zneužívání dětí. A když jim nehrozí sexuální násilí, jsou tady tábory rytířské. Bez středověké zbraně ani ránu. Meč či luk…? Prý výlet do fantazie aneb Jak se stát rytířem a plnit chrabré činy ve jménu krále, císaře a pro chválu Boží. Vracíme se do časů, kdy slavní rytíři křížili své meče na bitevních polích, v lesích při chytání lapků, nebo na kolbištích pro čest své dámy.

Tímto sloganem jsou lákány děti do „tábora Jesuitů“, kde nemalou roli hrají meče, luky, šípy, přilby a brnění…To vše pro chlapce od 10 do 15 let, kteří se mohou stát z panoše rytířem prvního stupně, ale též rytířem třetího stupně – Ochráncem Božího hrobu.

Před pasováním mladý adept – panoš – prochází devíti zkouškami, které je možné absolvovat na první, druhý, nebo třetí – nejvyšší stupeň, který rozhodně není jednoduchý. Jedná se nepochybně o nejpopulárnější, ale současně také nejtěžší zkoušku, která se skládá z dvou částí – lukostřelby a boje mečem, tzv. „mečování“. Cvičenci postupně přechází od fáze „smrtelně nebezpečné pro všechny v okruhu dvou metrů“, přes „ohrožuji jen protivníka a sebe“, nejdůležitější je „zvládnutí základních výpadů a krytů“.

Napsal mi k tomu Pavel Tučný: …“Nevím, nevím, je to dobré tahle bojechtivá náplň? Prošel jsem v mládí skautskými a sokolskými tábory a dobrodružství tam bylo plno, ale méně bojechtivého. Bratři jezuité to myslím trochu přehnali. Já si jinak jejich práce vážím, ač k nim nepatřím a jako protestant bych měl už z tradice cenit na ně zuby. Dnešní doba je plná násilí a pokud vím, tak katolický skaut dovede děti zaměřit přece jen na něco lepšího…“

Fóbie je sviňa, ze zbraní zvláště. Obdivuji zbrojní magnáty a jejich nervy. Ale ani se ziskem několik bilionů ročně se člověk nezbaví kopřivky ani špatného svědomí. Navíc zmíněný tábor je pouze pro chlapce. Co na to feministky a genderově zaměření „odborníci“, to tedy nevím. Stěžovat si budou asi panošky, rytířky a zbrojnošky…

Každopádně jsem pro rytířské zbraně víc, než pro sexuální zneužívání hluchých chlapců. Za vším hledej celibát. Irští představitelé katolické církve po několik desetiletí kryli pohlavní zneužívání dětí kněžími dublinské arcidiecéze a státní úředníci toto utajování podporovali. Zneužívání a týrání dětí se odehrávalo v katolických internátních školách od 30. do začátku 90. let.

Podle HN materiál o 720 stránkách rozebírá případy 46 kněží, na něž bylo podáno 320 stížností. Byli vybráni z více než 150 dublinských kněží zapletených do obtěžování či znásilňování chlapců a dívek počínaje rokem 1940.

Jeden kněz prý připustil, že zneužil přes 100 dětí, a jiný řekl, že se zneužívání dopouštěl každé dva týdny po 25 let. Víc než dvě třetiny stížností se týkaly zneužívání chlapců. Za „homorný“ se v ní označuje pokus jednoho arcibiskupa hájit kněze, který zneužil jednu dívku, poukazem na knězův údajný „úžas nad ženskou anatomií“…

Vyšetřovatelé během tří let prozkoumali 60.000 záznamů, které církev do té doby držela v tajnosti. Odevzdal je až arcibiskup Martin, kterého Vatikán vyslal v roce 2004 do irské metropole, aby se skandálem skoncoval.

Kněžská pedofilie je však zřejmě globální. Přes 4400 amerických kněží bylo obviněno ze sexuálního zneužívání nezletilců v letech 1950 až 2002. Uvádí to zpráva biskupské katolické konference USA, ze které citovala televizní stanice CNN.

Podle dokumentu bylo v uvedeném období registrováno 11.000 obvinění ze strany nezletilců proti 4450 kněžím, což představuje čtyři procenta kněží, kteří ve sledovaných letech v USA působili. Více než 6700 obvinění se při vyšetřování potvrdilo, tisícovka se jich naopak ukázala neopodstatněná a 3300 nebylo možné prověřit, především kvůli úmrtí podezřelých kněží.

Vina se přenesla i na Vatikán, který přesto stále brání nepřirozený stav zvaný celibát. Papeže Benedikt XVI. totiž ještě jako kardinál údajně nereagoval na informaci o zneužívání hluchých dětí v americké škole a podle listu The New York Times je možné, že stíhání pedofilního kněze dokonce zastavil. Svatá stolice tvrdí, že je to všechno lež.

Případ se týká duchovního Lawrence Murphyho, který v letech 1950-74 pracoval v prestižní škole pro neslyšící děti ve Wisconsinu, kde mohl zneužít až 200 chlapců.

Jako katolík mám dnes své poopravené krédo člověka, který dětství prožil v sakristrii hovězského kostela jako ministrant a nezažil jediný náznak nekalého chování duchovních; raději hra se zbraní a kopřivka, než násilný sex s pedofilním knězem a doživotní psychické trauma…

Reklama:
  1. 3 reakce na “Ze zbraní vyrážka, z oddané víry trauma…?”

  2. Příliš mnoho nenávisti,jak k minulému režimu,tak i k církvi.Apropó,jak se choval Váš kamarád k domorodcům v Africe?

    od Frantisek Salajka v Bře 28, 2010

  3. Jako vedoucí úseku na platinové šachtě měl pod sebou asi 40 černochů, o které dbal, aby se jim nic nestalo. Doma měl černošskou hospodyni, které platil několik stovek randů měsíčně. A uznával Mandelu…

    od olser v Bře 28, 2010

  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay ceiling fan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *