Když jsem napsal, že se Saakašvili zbláznil, nadávali mi do komoušů…

17. Březen, 2010 – 16:05
Modlitba u Západní zdi před odchodem na frontu... Foto: Břetislav Olšer

Modlitba u Západní zdi před odchodem na frontu... Foto: Břetislav Olšer

Nebudu už otravně vypisovat všechny nadávky, kterých se mi dostalo od buldočích rudobijců po kritice prezidenta Gruzie Michaila Nikozoloviče Saakašviliho za jeho submisivně anální politiku. Klidně vtrhl s armádou do jižní Osetie a sváděl to na Rusko, které mělo tento kout světa napadnout. 

Lhal a jeho lživý charakter se ukázal v minulých dnech, kdy nechal vysílat fiktivní reportáž o ruské invazi do Gruzie a o svém zabití, kterou odvysílala gruzínská televize Imedi. Vyvolala pobouření nejen mezi Gruzínci, ale též mezi diplomaty. Byly totiž zneužity také záběry českého ambasadora v Tbilisi Ivana Jestřába, britského velvyslance Denise Keefea a jejich francouzského kolegy Érika Fourniera

Imedi v reportáži použila jejich dřívější vystoupení a zasadila je do kontextu zprávy o fiktivním napadení země Ruskem. Ve fiktivním paskvilu novináři zastavují diplomaty, kteří vycházejí z budovy ministerstva zahraničí, kde měli jakoby konzultovat postup po napadení země.

Výsledky údajných jednání pak na mikrofon komentují. Záběry nebyly autentické z těchto dnů, nýbrž pocházejí z období rusko-gruzínské války v srpnu 2008. Pobouření jsou také ostatní zneužití velvyslanci.

Inu, koho chleba jíž, toho píseň zpívej. Jak si všichni Gruzínce naučili, takové je mají. V srpnu 2008 mj. USA, Velká Británie a Francie označily Rusko za agresora, to ale Moskva, která má právo veta tvrdě odmítala. Požadovala naopak označit za útočníka Gruzii.

„Své občany nenecháme masakrovat nikde na světě!“ řekl v srpnu 2008 premiér Vladimír Putin na verbální útoky prezidenta Gruzie Michaila Saakašviliho, když zjistil, že bylo zabito prvních deset ruských vojáků na základně ruských mírových sborů, ustavené na podkladě dohody s Gruzií v Dagomysu…

Území v podhůří Kavkazu bylo spolu s většinou Gruzie připojeno k Rusku v 19. století. Po vítězství bolševické moci v Gruzii zde byla roku 1922 vytvořena autonomní oblast. V souvislosti s rozkladem SSSR zesílily separatistické tendence Osetinců usilujících o spojení se sousední Severní Osetií .

Dne 28. listopadu 1991 vyhlásila Jižní Osetie nezávislost na Gruzii. Do dnešního dne nebyla nikým uznána, na rozdíl od okamžitého uznání Kosova, které jednostranně vyhlásilo samostatnost 17. února 2008. Krátce poté vypukla v kavkazské oblasti občanská válka a Jižní Osetie se prohlásila republikou. V letech 1992-1993 byla základnou svrženého gruzínského prezidenta Zviada Gamsachurdii.

Ruská Duma nabádala prezidenta Vladimíra Putina, aby ve světle uznání samostatnosti Kosova uvažoval o tomtéž opatření pro Jižní Osetii, která má asi 100 000 obyvatel, s hlavním městem je Cchinvali. Mluví se zde většinou rusky, o něco méne osetinštinou, platí se ruským rublem či gruzínským lari.

Západní svět má možnosti, jak potrestat Rusko za agresi v Gruzii, řekla v on-line rozhovoru novinářka Petra Procházková. „Od mezinárodní izolace přes ekonomické sankce až po přerušení diplomatických styků,“ uvedla. „Například zrušení olympiády v Soči v roce 2012 by mělo být naprostou samozřejmostí.“

A o čem byla skandální reportáž? Bylo v ní mj. uvedeno: „Dnes ráno byl v Cchinvali spáchán atentát na hlavu Jižní Osetie Eduarda Kokojtyho, po kterém ruská vojska vtrhla do Gruzie,“ uvedla bez varování televize Imedi.

Po několika minutách přinesla další zprávu, že prezident Saakašvili padl a šéfem „lidové vlády“ se stala Nino Burdžanadzeová, vedoucí představitelka gruzínské opozice. Informaci komentátora doprovázely záběry válečných operací a lidí prchajících z Tbilisi.

Až po skončení půlhodinového pořadu hlasatel oznámil, že šlo o „speciální reportáž o možném vývoji událostí“.

Kdoví, jak bude reagovat „novinářka“ dnes, kdy svět obletěly skandální záběry útočících ruských tanků a pohřeb Saakašviiho. Co řekne na děsivou fikci i zneužití mnohých výpovědí velvyslanců…?

„Bohužel to mělo negativní vliv na pověst vaší stanice a vyvolalo to otázky, které musí bezodkladně projednat Gruzínská národní komise pro komunikaci,“ shrnuli fiktivní televizní vysílání diplomaté a žádali o okamžité dementi.

Zvláštní jsou i jiné souvislosti. V gruzínském městě Gori se narodil sovětský diktátor Josif Visarjonovič Džukašvili – řečený Stalin, který měl syna z prvního manželství s Jekatěrinou „Kato“ Svanidze. Jeho vnuk žije pořád v Tbilisi.

Známý kult osobnosti a značně kontroverzní politik se dnes asi v jásotu obrací v hrobě, nebo v přesýpacích hodinách času Sovětského Ruska. Říká se,ale znáte to; jedna paní povídala, že před zasedáním v Jaltě byl pozván Churchillem na velký raut. Když spatřil stoly prohýbající se pod jídlem, vrhl se na maso rukama…

„Nožem…!“ zašeptal mu jeho pobočník s carským vychováním.

„Kde? Koho…?“ trhl sebou v bojové póze Džugašvili…

V jeho Osetii se před dvěma roky zase bojovalo… Zatím „jenom“ bombami a tankovými granáty, nože ještě ke slovu nepřišly, přesto jsou už stovky obětí zejména na straně Jižní Osetie. Neoficiální počet mrtvých činil několik tisíc osob…

Nejvíc bombardované bylo město Gori a téměř zničené bylo hlavní město Jižní Osetie Cchinvali… Na útěku bylo přes třicet tisíc lidí. Rusko tvrdí, že jde o etnické čistky a chce, aby Gruzie pykala. Zbytek světa zatím jen verbálně útočil na Rusko, že si začalo…

Přestože Saakašvili absolvoval studium mezinárodních vztahů na univerzitě v Kyjevě a právnické vzdělání si rozšiřoval na univerzitách v New Yorku a Washingtonu, kde získal v roce 1995 „plzeňský“ doktorát. Pak se stal předsedou parlamentní frakce Ševardnadzeho Svazu občanů. V roce 2000 působil jako místopředseda Parlamentního shromáždění Rady Evropy, od října téhož roku byl ministrem spravedlnosti Ševardnadzeho vlády.

A nastal čas, aby se americké jazýčky vah převážily na gruzínskou stranu. Ševardnadze byl svým soukmenovcem donucen, aby odstoupil, kámoš, nekámoš, terazky som majorem já, moci se pod dohledem USA ujal Saakašvili.

Podle německého Der Spiegel, Saakašviliho plán invaze byl připravován mnohem dříve. Jeho první verze z roku 2006 počítala s tím, že gruzínské ozbrojené síly obsadí všechny klíčové body v Jižní Osetii během necelého dne. Nový americký velvyslanec v Rusku John Beyrle řekl v rozhovoru, který 22.8.2008 zveřejnil ruský list Kommersant:

„Ruská vojska reagovala na gruzínský útok na mírové jednotky Ruské federace v Jižní Osetii zcela odůvodněně. Skutečnost, že jsme velmi naléhavě přesvědčovali gruzínskou stranu, aby takový krok nepodnikala, jasně svědčí o tom, že jsme nechtěli, aby k něčemu takovému došlo. Washington až do posledního okamžiku přesvědčoval gruzínskou stranu, aby se do ničeho takového nepouštěla…“

„Na obrazovce je vidět člověk s jasnými symptomy psychické poruchy, který není schopen kontrolovat své chování a je mimořádně vystrašený,“ komentoval televizní záběry gruzínského prezidenta komentátor CNN.

Všichni jeho prohlášení kritizovali jako nehoráznost. A ejhle, čas oponou trhnul, ať mi lingvisté prominou moji floskuli, ale dnes každý komunistobijce vidí, že pan Saakašlivili patří opravdu do ústavu pro duševně choré…

A mnozí submisivní „novináři“ také…

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 14, 2016: hampton bay ceiling fans

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *