Povede se nový galilejský zázrak od jezera Swag?

7. Září, 2008 – 13:32

Bydlím v průmyslové městě, a proto jsem rád, když občas můžeme zajít k blízké řece, kolem jejíchž mrtvých ramen jsou příjemné procházky. Jednoho dne jsem spatřil na hladině říčního zákoutí několik ryb břichem nahoru a na břehu lamentující rybáře.

„Za to může ta chemička kousek nad proudem!“ tvrdili a měli na mysli rafinerii motorových olejů, jejíž okolí hyzdily karcinogenní laguny. Napadlo mě to, co rybáře; že možná zrovna z odpadiště se dostaly jedovaté spodní vody do řeky.

Nebylo by se čemu divit; tři tamní jezera o velikosti několika fotbalových hřišť. jsou naplněna hustou černou tekutinou z vyjetých olejů, mazutu a nafty.

Jelikož jsem naivní snílek, nosím při sobě neustále fotoaparát a v hlavě myšlenku, jak jednou vyfotím ten pravý milionový záběr, hned jsem si vzpomněl na neuvěřitelný případ z Anglie.

Při jedné ze svých návštěv Londýna jsem byl hostem Karla Kyncla, proslulého českého novináře, který začal po emigraci pracovat hlavně pro radio BBC a deník Independent. Měl samozřejmě dost času rovněž na spolupráci s Českým rozhlasem Praha, z jehož rozhlasových vln se nesla do éteru spousta jeho reportáží, glos a komentářů.

Sešli jsme se u něho v pracovně, v domě na ulici nedaleko Hyde Parku. Jako vždy srdečný a ochotný Karel Kync mi pak ve svém vysílacím koutku několik hodin vyprávěl své životní příběhy a já si je natáčel na magnetofon. Na stole jsem přitom zahlédl noviny Mail on Sunday, k nimž jsem si hned vyslechl neuvěřitelnou příhodu, jež se vázala ke snímku na titulní straně. Plavaly na něm dvě labutě. Upoutala mě hlavně popiska pod fotografií:

„K vyvolání tohoto snímku jsme v naší laboratoři nepoužili běžnou vývojku, ale vodu, na níž obě labutě plavou…“

Nechápal jsem a nechal si vyprávět příběh, jenž by mohl být docela dobře ze sci-fi a to ještě pořádně přitažený za vlasy. Skoro galilejský zázrak, v němž však nebyla voda přeměněna ve víno, nýbrž ve vývojku. Snímek byl pořízený na jezeře Swag ve střední Anglii, do něhož se z nedaleké továrny dostala mimo jiné chemikálie zvaná hydrochinon, vyskytující se nejen ve vývojkách, ale také např. v motorové naftě.

Hydrochinon, jeden ze tří dihydroxybenzolů, prokazatelně ohrožoval zde tradičně přezimující labutě, na které si už místní lidé zvykli a jen těžko by nesli, pokud by je voda otrávila. Zvláště, že už tam zbyly poslední dva páry.

Nebylo se čemu divit, jelikož tato chemikálie byla pověstná svými kancerogenními, kardiotoxickými a nefrotoxickými účinky. Tedy vyvolávajícími rakovinu, poškozující srdce a krevní tlak, včetně ledvin…

Novináři dostali cink od ,dobrých lidí´ a chtěli o tom podat svědectví. Věděli ale, že pokud nepřijdou s šokujícím důkazem, nikdo jim neuvěří. A tak se fotograf pokusil o zdánlivě nemožné; vyfotit labutě na vodní hladině a exponovaný film poté vyvolat vodou přímo z jezera.

Pořídil si černobílý film o citlivosti 400 ASA, na fotoaparátu pak ale nastavil jen 100 ASA a tzv. přeexponovaně oba opeřence zvěčnil. Následně nabral několik litrů jezerní ,vývojky´, kterou ohřál na 24 stupňů Celsia, do tanku navlékl film a vnořil ho do vývojnice s touto jezerní vodou.

Každých deset poté minut tankem zatřásl a co dvě hodiny vodu měnil. Asi po šesti hodinách, když zjistil, že kontrolní ústřižek filmu už skoro zčernal, film opláchl, nechal ho ustálit a světe div se, na negativu spatřil své dvě labutě.

Pak stačilo jen zhotovit fotografii, dát ji do novin a sledovat, jaký to vše vyvolá poprask.

Továrnu zavřeli a fotograf vstoupil do dějin. Alespoň do těch, jež popisují unikátní fotografické postupy…

Teď sháním černobílý film nejmíň s 30 DIN a jsem rád, že v době módních digitálních fotoaparátů jsem si pořád ponechal klasiku – svůj věrný kinofilmový nikon. Mezitím hledám na slepém rameni naší řeky vhodnou kompozici. Třeba se mi též podaří nový galilejský zázrak a milionově unikátní snímek, s nímž bych laguny konečně zlikvidoval, nebo k tomu někoho přinutil…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *