Kdy Češi pochopí, proč vrahům raději doživotí než trest smrti…?

15. Únor, 2010 – 22:41

Před šestnácti lety se štěstí usmálo i na “spartakiádního vraha” Jiřího Straku, který byl sice vykleštěný, ale ve věku 25 roků se z vězeňské cely dostal na svobodu, přestože když mu bylo 16 let napadl během Spartakiády v době od 17. února do 16. května 1985 celkem 11 žen.

Tři ženy jeho útok nepřežily. Na dvou ženách se o vraždu pokusil. Motivem jeho útoků byla úchylná sexuální agresivita se sklonem k sadismu až nekrosadismu. Kromě těchto útoků byl souzen také pro pět skutků znásilnění, tří loupeží a šest krádeží.

Byl usvědčen ze tří dokonaných vražd, dvou pokusů o vraždu, pěti znásilnění, tří loupeží a pěti krádeží. Zásluhou svého nízkého věku nebyl odsouzen k trestu smrti, ale ke směšným deseti rokům odnětí svobody.

Poté byl navíc po devíti letech na základě amnestie prezidenta Václava Havla v květnu 1994 z vězení propuštěn a umístěn do uzavřeného sexuologického oddělení psychiatrické léčebny v Praze – Bohnicích. O deset let později získal definitivně volnost a inzerátovou lásku ženy se třemi dětmi……

Stejně brutální vrah – Američan Viva Leroy Nash – útrpné čtvrtstoletí čekal v americké věznici ve státě Arizona na popravu. Ortel smrti nad ním soud vyřknul za vraždy prvního stupně, ozbrojené přepadení a další zločiny.

Poprvé putoval za mříže už v roce 1930 – ve vězení v Kansasu skončil za ozbrojené přepadení. V roce 1947 si odpykal 25 let za střelbu na policistu ve státě Connecticut. O třicet let později si vyslechl u soudu ortely dvou doživotních vězení za přepadení a vraždu v Salt Lake City.

V říjnu 1982 ovšem z věznice uprchl. O necelé tři týdny později přepadl obchod ve Phoenixu a zastřelil při tom zaměstnance. Byl odsouzen k trestu smrti. Boží mlýny melou sice pomalu, ale jistě.

Čtyřiadevadesátiletý kriminálník zemřel 12. února 2010 přirozenou cestou dříve, než na něm mohl Mydlářům kolega vykonat spravedlnost. V USA byl vůbec nejstarším vězněm, který ke všemu nejdéle čekal na trest smrti.

Za mřížemi strávil téměř osmdesát let, z toho v cele smrti čtvrt století. Jde o další jasný důkaz toho, že trest na doživotí je ekonomicky nevýhodnější, než-li trest smrti. Soudci v USA poslali letos na smrt 106 lidí, což je nejméně od roku 1976, kdy v USA popravy opět zavedli.

Jedním z hlavních důvodů omezování rozsudků trestu smrti jsou vynaložené peníze. Popravy jsou prostě příliš drahé. A také se vyskytují justiční omyly. Američané v posledních letech byly svědky faktu, jak testy DNA očistily jména 248 neprávem odsouzených. A 17 z nich dokonce uniklo trestu nejvyššímu.

V roce 1994 poslaly soudy na smrt 328 vězňů. Kolik bylo mezi nimi nevinných, Bůh suď… Dnes čeká na vykonání trestu smrti 3 279 lidí v celých USA. Jen v Kalifornii je to 690 a na Floridě 403 vězňů.

Nové Mexiko se letos stalo patnáctým státem, který od tohoto trestu ustoupil. Connecticut, Maryland, Colorado a dalších osm států o tom uvažují.

Stát Kalifornie utratí ročně za tresty smrti kolem 140 milionů dolarů. Doživotní tresty by ji přišly na více než desetkrát míň – na dvanáct milionů. Nejvíce stojí až desetiletí trvající odvolací procesy.

Mnoho vězňů, hlavně jejich právníci, se snaží uměle odsouvat definitivní odchod ze svého života zdravotními důvody – slepotou, demencí, srdečními problémy či jinými neduhy…

Mnoho vězňů, hlavně jejich dobře placení právníci, se snaží uměle odsouvat definitivní odchod ze svého života zdravotními důvody – slepotou, demencí, srdečními problémy či jinými neduhy. Měl jsem možnost poznat psychiku těchto odsouzených; navštívil jsem ve věznici Mírov posledního československého odsouzence na smrt Zdenka Vocáska pro dvě brutální vraždy a jeden pokus o ni.

Seděl jsem s ním na pelesti jeho kavalce v cele na doživotí, ve které mu byl změněn trest smrti po jeho zrušení, a naslouchal obhajobě „nevinného“ člověka. Přestože byly zjištěny otisky jeho prstů na vražedných zbraních a krev obětí na jeho oděvu, on měl svoji konstrukci.

Jeho žalobci mi vysvětlili, že každý vězeň, jehož rozsudek nabyl právní moci, má nárok na svůj kompletní trestní spis. V něm si pak studují a kombinují, až svým vizím o vlastní nevině nakonec sami uvěří… 

Mnozí cězni však s oprávněným pocitem vlastní neviny se nyní snaží na sobě prosadit testy DNA, resp. s pomocí manuálu zapsaného v jejich tělech chemickým kódem DNA – kyseliny deoxyribonukleové.

Mnozí s oprávněným pocitem své neviny se nyní snaží na sobě prosadit testy DNA, resp. s pomocí manuálu zapsaného v jejich tělech chemickým kódem DNA – kyseliny deoxyribonukleové.

Právě zásluhou těchto testů se pd roku 1989 prokázalo, že ve vězení sedělo 248 nevinných lidí. Sedmnáct z nich dostalo za zločiny, které nespáchali, trest smrti. Jen letos uniklo injekci se smrtícím roztokem devět nevinných mužů.

Jeden moudrý soudce řekl: “Pokud mám deset podezřelých a stoprocentně vím, že mezi nimi je jeden vrah, jehož však nejsem schopný stoprocentně odhalit, propustím raději všech deset, než abych se dopustil tragického justičního omylu…”

Patrně však tento zmíněný humanista nebyl z USA, jinak by se nemohl odehrát jeden ze stovek tragických případů justičního omylu. Američan James Bain strávil posledních 35 let ve vězení. Soud ho poslal v roce 1974 za znásilnění devítiletého chlapce na doživotí za mříže.

Přestože anglosaské právo se řídí základní tezí; ve státech anglosaské právní kultury nemůže být žádný člověk odsouzen na základě tvrzení, tušení či pravděpodobnosti, a již vůbec ne pod hlavičkou onoho morálního “common sense – selského rozumu”, nýbrž pouze na podkladě jasných důkazů.

Přesto se ve věznici na Floridě začátkem prosince s přispěním testům DNA zjistilo, že James Bain byl uvězněn neprávem. V prosinci 2009 mohl konečně po děsivých 35 letech opustil věznici a letošní Vánoce už jako 54letý muž strávit doma se svou nemocnou matkou.

Soud poslal Baina za vloupání, únos a znásilnění chlapce na zbytek života za mříže. Jeho rodina ale po celou dobu věřila, že je nevinný.  V roce 2001 se konečně blýsklo na časy – Florida po čtvrté žádosti povolila otevřít staré případy a provádět testy DNA.

Hrůzných 27 let musel strávit ve vězení James Lee Woodard za vraždu, kterou nespáchal. Jeho nevinnu prokázal až test DNA a Woodard se dostal na svobodu.

Odsouzen byl za údajnou fyzickou likvidaci své přítelkyně v roce 1981. Nyní je mu 55 let a ze všech nespravedlivě odsouzených a následně zbavených svých obvinění strávil ve vězení druhou nejdelší dobu.

V roce 2004 se Ryan Matthews stal sto patnáctým vězněm v USA od roku 1973, který byl propuštěn z cely smrti proto, že byl shledán nevinným. K trestu smrti byl odsouzen ve státě Louisiana v roce 1999 za vraždu.

Tu měl údajně spáchat ve věku sedmnácti let. Rozsudek byl zrušen v dubnu 2007, když odvolací soud shledal, že obžaloba zatajovala důkazy, a také na základě testů DNA, které ukázaly, že vrahem byla jiná osoba. Prostě – vyšetřování skončilo, zapomeňte na tři desítky týrání a stres ve věznicích USA.

V roce 1990 neexistoval v USA trest smrti v 15 z 51 států, v dalších 23 státech je sice trest smrti zaveden, ovšem od roku 1976 nebyl uplatněn. Trest smrti je tedy v USA prakticky vykonáván pouze ve 13 jejích státech.

Kolik současných odsouzenců na smrt potká šťastně tragický osud Jamese Baina, který by měl nyní dostat 50 tisíc dolarů za každý rok z pětatřiceti, strávených ve vězení. Jsou skoro dva miliony USD dost za více než tři desítky let hrůzy v cele na doživotí, když věděl, že je nevinný, ale nikdo ho neslyšel, nebo nechtěl vyslyšet…?

Na Číně nenecháme nitku suchou, když jde o Tibet a lidská práva. Sotva ale přijde řeč na tresty smrti za Velkou zdí, najednou s těmi čínskými rudochy souzníme, jako praví pokrytci. Přitom trest smrti je jen alibismus společnosti, co si neumí poradit se zločinci. Pokud ale je třeba udržet pořádek v zemi s miliardou a čtvrt obyvatel, je to něco jiného, než v píďalce zvané Česko, s pouhými sedmi miliony hospodských žvanilů…

V Číně může být trest smrti levnější než doživotí, protože se tam s vrahy nepárají, jako v USA, kde se v průměru čeká na vykonání absolutního ortelu kvůli povinným procesním záležitostem cca patnáct roků…

„Představ si, že budeš v cele tři krát čtyři metry sám, s televizí, v teploučku, to bude pohoda, ale budeš tam nejen rok, ale deset roků, třicet, prostě až do své smrti. A nic než čtyři stěny, občas procházka mezi drátěnými ploty pod dozorem policistů se psy. Ani v baru bys nevydržel celý život, pokud by ses z něho nemohl hnout Buď z toho zblbneš nebo si hodíš mašli přímo na baru…“ hájil doživotí můj známý krajský státní zástupce před trestem smrti.

Kdy už také české veřejné mínění přestane uvažovat v afektu a chtít pomstu a ne spravedlivý trest, přestože je jasně prokázáno, že ortel smrti nepůsobí na zločince odstrašujícím způsobem a je ekonomicky náročnější než doživotí…?

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

Reklama:
  1. 21 reakce na “Kdy Češi pochopí, proč vrahům raději doživotí než trest smrti…?”

  2. ekonomicky náročnější než doživotí, to nechápu.
    V případě (ne)člověka chyceného při závažném tr. činu, s videozáznamem případně dalšími důkazy, jde o „jednorázovou“ položku.

    od Radim v Kvě 28, 2010

  3. Chápu, ale soudní procedury jsou víc na straně zločinců než jejich obětí. Absolutní trest je jednoráznová a nevratná věc. Navíc žít desítky roků v přísném vězení, tedy s povinnou těžkou prací, bez televize na cele a zajištěným předpisem, že nebude nikdy propuštěný na svobodu, je skutečně mnohem horší trest, než smrt. Desítky italských vrahů pobývajících ve vězení na doživotí nedávno požádali prezidenta o trest smrti, protože to umírání zaživa už nesnesou…

    od olser v Kvě 28, 2010

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *