Kdo vyhrál ukrajinské volby - popírači hladomoru…?
8. Únor, 2010 – 11:18Údajný vítěz ukrajinských prezidentských voleb Viktor Janukovyč a jeho Strana regionů obvinil premiérku Juliji Tymošenkovou z velezrady. Do země pozvala Gruzínce coby zahraniční pozorovatele s cílem “zmařit prezidentské volby s pomocí cizí mocnosti”.
Nedávno totiž obdržela ukrajinská ústřední volební komise žádost asi dvou tisíc Gruzínů o přiznání statutu zahraničního pozorovatele, když celkový počet volebních pozorovatelů v té době dosahoval tří tisíc.
Navíc se v novinách objevil přepis telefonického rozhovoru Tymošenkové se Saakašvilim, jehož hlavním tématem byly právě plány gruzínských pozorovatelů. Prezident Saakašvili oznámil, že gruzínští pozorovatelé, kteří na Ukrajinu přijeli “poskytnout ukrajinskému lidu maximální a solidární pomoc” byli pozváni samotnými Ukrajinci a jejich pobyt byl dohodnut se “všemi místními politickými stranami”.
Tomu ovšem nikdo nejen ve Straně regionů neuvěřil a Gruzínce označili za Saakašviliho výsadek, který Tbilisi dohodlo s Tymošenkovou. Starosta Doněcku Oleksandr Lukjančenko navíc uvedl, že řada Gruzínů v těchto dnech cestuje východoukrajinskou oblastí Donbas s falešnými průkazy novinářů.
Ukrajinská premiérka ale čelila obvinění z velezrady také ze strany Juščenka. Jeho prezidentská kancelář předala podle státní bezpečnostní služby dokumenty, jež mají šéfku ukrajinské vlády usvědčit s protistátní činnosti, když ukrajinský parlament na popud Tymošenkové odhlasoval zákon o omezení jeho prezidentských pravomocí.
Bude to ještě horký únor v Kyjevě a dalších městech Ukrajiny. Do Kyjeva už se sjíždějí desetitisíce příznivců obou stran. Očekává se velká mela, jelikož vítěz měl mít pouze asi čtyřprocentní náskok, což je prý snadno zmanipulovatelný výsledek. Tvrdí Julije, co ve svém mládí postupně zastávala různé funkce v sovětské mládežnické organizaci Komsomol.
V roce 1984 absolvovala sovětskou ekonomickou fakultu Dněpropetrovské státní univerzity. Ekonomka-kybernetička, kandidátka ekonomických věd. Od roku 1988 se společně s manželem Aleksandrem věnovala v Sovětském svazu podnikání, v letech 1996–1997, pět roků po odtržení Ukrajiny od SSSR, se stala generální ředitelkou Spojených energetických systémů Ukrajiny a od té doby byla první pětatřicetiletou miliardářkou Ukrajiny.
Že by si na ně vydělala poctivou prací, v to může věřit, jenom ten, co tvrdí, že také Viktor Koženy je průzračný jako Grossův křišťal či Radovan Krejčíř že je nevinný jako andílek, když ho přece sedm našich soudů už sprostilo v několika kauzách viny…
Poté vydatně podporovala bývalého prezidenta Leonida Daniloviče Kučmu, raketového inženýra z Bajkonuru.Taková je spoluorganizátorka “oranžové revoluce”. V prezidentských volbách v roce 2004 se dala dokupy s prozápadním Viktorem Juščenkem, a když po vyhlášení oficiálních výsledků zvítězil provládní (a proruský) Viktor Janukovyč, muselo být druhé kolo, v němž již ale zvítězil Viktor Juščenko a Julia Tymošenková se stala ukrajinskou premiérkou.
Pár měsíců na to však její vládu prezident Juščenko odvolal. Na žádost ruských úřadů po ní totiž 7. prosince 2004 Interpol vyhlásil pátrání. Ruské orgány obvinil Tymošenkovou z podplacení ruského ministra vnitra v 90. letech, kdy se svým manželem Aleksandrem provozovala firmu dovážející energii z Ruska.
Po několika hodinách však fotografie nejbohatší ukrajinské ženy i zpráva o pátrání po ní ze stránek Interpolu zmizela. Centrála Interpolu v Lyonu tento postup nikdy nijak neobjasnila.
Než se rozkoukala, byla na scéně ekonomicky zdevastované Ukrajiny nová aféra. Víc než milion Ukrajinců zasáhla chřipková epidemie a nemoci podlehlo 174 lidí. Politici ale možná víc než nával nemoci řeší blížící se volby. Současná hlava státu Viktor Juščenko obvinil svou rivalku premiérku Julii Tymošenkovou, že podcenila právě zdravotnickou situaci.
Šlo však jako vždy o planý poplach. Statistiky jasně ukazují, že před třemi lety onemocnělo chřipkou více lidí než nyní. V rámci Ukrajiny se spíše jedná o běžná čísla. Sama Tymošenková ale požádala spoluobčany v televizním projevu, ať nepodléhají panice. Vyzvala je ale, ať nosí ochranné roušky v hromadné dopravě, v práci a raději i doma.
Roušky ale v zemi chyběly. Lidé si je tak podle premiérky mají vlastnoručně vyrobit. Juščenko sice Tymošenkou kritizoval ze šíření paniky, ale byl to právě on, kdo vyzýval NATO, EU a okolní státy, aby jeho zemi pomohly.
Byla to však je smrtelná křeč “dítěte revoluce”, tradičně revolucí sežraného. Nepomohlo mu ani tvrzení, že se sovětské Rusko dopustilo na Ukrajině úmyslné genocidy hladomoru. Možná více než polovina ze 46 milionové Ukrajiny klidně na toto období zapomněla, když dala svůj hlas proruskému Janukovyčovi…
V devadesátých letech jsem byl v Kyjevě pečený vařený. Dělal jsem rozhovor s náčelníkem kyjevské milice, který se mě na závěr rozhovoru a pózování do objektivu zeptal: Nu što, maladěc, kakaja u vas prabléma? V domnění, že jsem asi někde vytřískal hospodu a chci průšvih zamést pod koberec.
Poznal jsem ministra pro životní prostředí Ščerbaka, později velvyslance v Izraeli, byl jsem na zakládajícím sjezdu Republikánské strany Ukrajiny, u náměstka ministra zahraničí i v černobylské “zóně smrti” a v Gomelu u šéfa bělorusko-ukrajinské komise Agentury pro atomovou energii se sídlem ve Vídni.
Bydlel jsem u přítele novináře Petra Lejky, asi dvanáct stanic metrem z Kreščatiku, poznal jsem také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy, ale nikdo si na ruský hladomor nestěžoval, ba ani se o něm nezmínil. A že to mohla být v té době velmi silná karta…
Pro mnohé silnější, než ta židovská. Židů zahynulo promyšlenou nacistickou “technologií mučení a spalování na šest milionů ze zhruba 15 milionů židovských občanů…
Inu, kavo machorku bafáješ, toho hymnu zpívej. A že to byla pěkně široká strana maja radnája…
