Zmrazil české cikánsko-skinheadské vášně skoro měsíční “samec”…?
7. Únor, 2010 – 11:03Možná to je tím, že se už měsíc drží v Česku sníh a mrazy jsou deset až třicet stupňů pod nulou. Vášně romsko-skinheadské zmrazil pořádný “samec”. Možná k tomu přispěl i soud o zrušení Dělnické strany, jejíž členové přechodně sekají dobrotu.
Každopádně je to příjemné; bez násilí, rasismu a rvaček, které bohatě nahradí, když si do držky dávají gadžové na ledě. Zlín-Sparta zaznamenal nejmíň evropský rekord - čtrnáct vyloučených až do konce zápasu, po sedmi na každé straně, 439 trestných minut, tedy skoro sedm a půl utkání. A hráč Kučný si odseděl 59 trestných minut, takže si zahrál asi jednu minutu. Celkový důsledek? Jen jedno vykloubené rameno a jedno K.O.
Když jsem se po téměř měsíčním cestování po Jihoafrické republice vrátil domů, často se mě lidé ptali, jestli jsou černoši stejní jako Romové. Nechtěl jsem fandit ani jedné z těchto stran, ale musel jsem nepokrytě konstatovat jediné - V JAR jsou vyhlášenými hospodyňkami a chůvami v bělošských rodinách černošky, což ostatně platí také v USA. Bohatí bílí v ně mají plnou důvěru a nechávají je ve svých domech i bydlet.
Nebojí se jim svěřit na hlídání měsíční kojence, černošky také vaří pro celou bílou rodinu, perou pro ni, stelou postele, žehlí košile. A ať byl na jihu Afriky drsný apartheid, čistotných černošek se tady žádný běloch nikdy neštítil. Navíc občas celá rodina bělocha odjela na dovolenou a o její dům se opět starala černá hospodyně. Bez “ztráty” kytičky…
Sotva jsem tuto epizodku dovyprávěl, vždy jsem svým posluchačům položil tři doplňující otázky: Kolik u nás znáte čistotných a důvěryhodných romských chův cikánských ghett, které byste svěřili své milované batole? Znáte nějakou romskou hospodyňku z tohoto prostředí, kterou byste mohli nechat hospodařit ve svém bohatě vybaveném bytě bez obav, že se z něho nic neztratí? Nechali byste si něco k jídlu uvařit od kuchaře z ostravské romské čtvrti?
Odpovědí na tyto mé otázky byly vždy jen hrůzou vytřeštěné oči mých spolubesedníků, kteří si mlčky ťukali na svá čela. Nejvíc žasli v ontarijském Globe and Mail, kde po mně chtěli článek o českých Romech, tak jsem ho napsal, i s výše uvedeným dodatkem. Rázem jsem byl ústředním rasistou v Torontu a okolí.
Neuvědomil jsem si, že černoši nežili v demokratické zemi, ale v apartheidu, a pro mnohé jejich ženy byla jedinou obživou práce pro bělochy; za málo, ale byla. Tomu se musely podřídit. Romové v Česku měli mít jiné podmínky, jaké jsou pro svobodný stát samozřejmostí. Co to je hrůza zvaná apartheid, o tom u nás neměl nikdo ani ponětí. Inu, i mistr tesař se někdy utne…
Minulý týden se mi dostalo pofiderní satisfakce. Jednooký se stal před slepou Spravedlností králem. Výjimka ale nepotvrdila pravidlo. Jak uvedl server iDnes, soud poslal na 5 a půl roku do vězení ženu, která obrala o majetek nemohoucího invalidu. Jana Siváková dle vyjádření soudu připravila 75letého profesora konzervatoře během posledního roku jeho života o třináctimilionový majetek. když zneužila zdravotního stavu poškozeného a znevážila jeho důvěru.
Jednatřicetiletá žena se o starého, tehdy ještě chodícího profesora konzervatoře, starala od roku 1993. Poté ale s manželem a dětmi odcestovala do Velké Británie. Její romský muž po incidentu se skiny požádal na ostrovech o politický azyl.
Profesor mezitím po těžkém úrazu přišel o obě nohy a požádal ženu, aby se vrátila a starala se o něj. Za to jí měl slíbit, že z ní učiní univerzální dědičku. Rodina se nastěhovala do bytu v domě v Řeznické ulici, který profesor vlastnil.
Žena také získala přístup k jeho účtu. Vybírala z něj vysoké částky v hotovosti a na invalidův účet žil i nezaměstnaný manžel a tři jejich děti. Navíc přinutila profesora, aby jí daroval několikapatrový dům v centru metropole a chatu v Jílovišti u Prahy.
Pořádně mě to nadzvedlo, asi tak na nášup locrenu. Nemohl jsem jinak, než zopakovat své zkušenosti s tzv. romským exodem. Vzpomněl jsem si na své romské známé a snažil si představit, jak je tímto verdiktem narušena jejich snaha žít slušným a spořádaným životem.
Jako první mně přišla na mysl jako obvykle hudební skupina Gipsy.cz a Patrik Banga. Vzpomněl jsem si rovněž na cimbálovku Joženy Kubíka z Hrubé Vrbky, Giňovce, Oláhovce a jejich ctitele - špičkového českého cimbalistu Janka Rokytu, na médium Romano Hangos - Romský hlas, na web Romea.cz a Zdeňka Ryšavého i na své pařížské setkání s jinou slušnou romskou rodinou, která byla ne cestě do Kanady.
Je jich však menšina, která se straní svých cikánských příbuzných. Stydí se za ně a mají obavy, že jim svým asociálním chováním pokazí jejich kariéry. Viz. následující slova těch Romů, kteří se nepořádných cikánů chtějí zbavit a utíkají před nimi do “bílých čtvrtí” Česka či do Kanady. Tedy ne však před gadži, ale před nepřizpůsobivostí svých soukmenovců.
“V Ostravě jsem měl plat za minulého režimu něco přes sedm tisíc, ale jen za byt jsme platili měsíčně asi čtyři tisíce. Přesto jsem nikdy nevzal ani korunu sociální podpory,” podotýkal otec Vladimír. ,,Byt jsme ale prodali a 90 tisíc dali za letenky. Cesta zpátky pro nás neexistuje…”
“Ráno syna zbili romští kluci, že chodí do školy a ne s nimi krást, odpoledne měl problémy s výrostky od gadžů, kteří ho šikanovali za to, že je Rom. V Kanadě si nás prý nikdo nevšimne, budeme-li poctivě pracovat. Když jsme odjížděli, tak pošťačka v našem domě plakala. Měly jsme se rády, klidně mi svěřila i velké sumy peněz, když jejich adresáti-sousedé nebyli doma. Prostě mně i jako Romce věřila,” řekla mi jeho žena Denisa.
Uslyšel jsem též moudré vyprávění spisovatele Josefa Škvoreckého: “Kdysi dávno jsme s manželkou chtěli v Praze vyměnit byt za větší a ozvali jsme se na inzerát lidí, kteří měli zájem prodat své pětipokojové apartmá za menší,” začíná zeširoka.
“Když jsme přišli na patřičnou adresu, otevřela nám slušně a čistě oblečená paní, za ní na nás vykukovaly z elegantně zařízeného bytu její děti jako z cukru,” říká obdivně.
“Byli to Cikáni, ale velmi spořádaní. Byt jsme s nimi ale k našemu smutku nevyměnili. Když totiž ta dobrá romská žena zjistila, kde bydlíme a kam by se měla s dětmi stěhovat, odmítla to, protože tu naši čtvrt a ulici prý dobře zná. Žili v ní podle ní špinaví Cikáni a ona se bála, že by se její děti s nimi hrávaly a zkazily se…”, zakroutí nechápavě hlavou.
“Češi mají zkrátka od Romů nezdravý odstup. Říkáte u vás o Romech, že jsou nevzdělaní, ale když takové romské děcko přijde do první třídy základní školy a ostatní děti se na něj dívají přes prsty, jelikož doma od svých rodičů pořád slyší, co jsou ti Cikáni za pakáž, pak se nedivme, že se romským dětem do školy nechce a nemají zájem se učit….”
Tož, asi tolik o mé úlevě, že bublina s romským exodem za oceán konečně splaskla. Třeba se obě strany konečně poučily. Kromě jednoho hrdiny s nejistou sexuální identitou, který údajně zažaloval o 200 tisíc majitele jisté pražské restaurace za to, že ho měl při pohovoru nazvat “bukvicí”. Navíc prý má na 23. února objednanou letenku do Miami, kde bude žádat o politický azyl…
PS: Jede černoch v newyorském metru a čte si noviny. Přisedne si vedle něho Žid, koukne mu přes rameno a vidí, že noviny jsou psány v hebrejštině. Zakroutí hlavou, obrátí se na něho a řekne: “To ti nestačí, že jsi černoch…?”
