Okradli lobbisté z NASA Geralda Bulla o senzační vynález…?

31. Leden, 2010 – 9:40

Agentury přinesly senzační zprávu: Přes kilometr dlouhé dělo má do osmi let vystřelovat kosmický náklad do vesmíru. Nemá to nic společného s fantazií Julese Verna, ale vážně myšlený a patrně „ukradený“ plán. Tím „géniem“ falzifikátu á la Čína je prý uznávaný americký fyzik John Hunter z Národní laboratoře Lawrence Levermorea.

Je totiž otázka, zda to byl skutečně Hunterův nápad. Torontská univerzita měla své významné postavy. Jednou z nich byl Gerald Bull, kdysi její nejnadanější student, později ještě geniálnější vědec, jenž se vypracoval na pozici světového experta na balistické střely.

Zarputilému balistikovi se podařil dokonce zápis v Guinnesově knize jeho absolutního světového rekordu v doletu střely, vyslané však „pouze“ z třicetimetrového děla Harp, které vytvořil svařením dvou hlavní z dělostřeleckých kanonů vojenského námořnictva.

Z takto vzniklé obří zbraně bylo možné vystřelit tunový náboj do výšky sto osmdesát pět kilometrů. Pokud by byla střela vyslána pod úhlem pětačtyřiceti stupňů, byla by délka jejího doletu skoro dvojnásobná.

Princip byl „jednoduchý“ a nápadně podobný tomu Hunterovu; Alespoň ho měl Bull ve svém záměru. Obří dělo mělo expanzí zahřátého vodíku tunovému projektilu udělit rychlost desítky machů – cca 20 000 kilometrů v hodině.

Navíc mělo mít princip „opakovačky“ a vodík, který byl iniciován, byl zachycen a znovu použit pro další výstřel. Z přebytků dělostřeleckého střeliva by nikdy nedosáhl tak veliké rychlosti a zápisu do knihy rekordů. Kdo byl první s „vodíkovým nápadem“, to nám dnes nikdo nepoví, natož dvacet roků mrtvý Bull…

(Jeden mach (Ma) je nad zemí rychlost 1225 km za hodinu, kousek výš ve stratosféře pak 1060 km za hodinu. Autorem tohoto zjištění byl moravský fyzik Ernst Mach z Chrlic u Brna).

Američané mají své zkušenosti s průmyslovou špionáží. Je tedy otázka, kdo vlastně vytvořil atomovou bombu? Před válkou se potkávali a studovali v Mekce teoretické fyziky ve městě Göttingen kromě německých kvantových fyziků Maxe Borna a Maxe Plancka též mnozí Ameriičané, i „otec“ americké atomové bomby dr. Robert Oppenheimer.

Už před II. světovou válkou  dostal německý fyzik Gustav Herz Nobelovu cenu za fyziku, za difuzní metodu obohacování uranu, kterou po 10 letech použili  Američané ve svém atomovém programu. V roce 1942 postavili Wilhelm Groth a Paul Harteck v Hamburku první německou ultracentrifugu k obohacování uranu 235.

To byl jistě jeden z  důvodů pro Američany a Brity, aby iniciovali vlastní atomový program „Manhattan projekt,“ jehož konečnou fází byla výroba atomové bomby.

A teď tady máme „nový“ okopírovaný podnikatelský záměr, který dokáže uskutečnit (nebo zopakovat?) vynesení jednoho kilogramu na oběžnou dráhu, což dnes stojí přibližně 2250 dolarů. Hunterovo dělo slibuje snížení nákladů na 112 dolarů za kilogram. Do celého projektu je nutné však investovat více než půl miliardy dolarů.

Je to ale původní nápad, není to plagiát a prachobyčejná průmyslová zlodějna? Gerald Bull se narodil 9. března 1928 v North Bay v Ontáriu, a když mu zemřela matka, začala se o něho starat jeho teta, která ho vydržovala na studiích v Torontu. Miloval matematiku a ve svých dvaadvaceti letech promoval jako nejmladší doktor filozofie v Kanadě.

V roce 1957 vypustil Sovětský svaz první sputnik a byl mladý Bull nadšený. Chtěl, aby i jeho země vystřelila do vesmíru svůj satelit, a protože na raketový pohon neměla peníze, navrhl použít místo něho superdělo.

Tak se zrodil jeho životní cíl – sestrojit největší kanon na světě. To už byl profesorem matematiky na univerzitě v Montrealu a americké vojenské instituce ho požádaly o spolupráci v kanadsko-americkém projektu Harp, který byl programem výzkumu nejvyšších vrstev atmosféry.

Brzy však byl bez udání důvodů tento zrušen, a přestože by se podle Bulla daly obřím dělem do vesmíru vystřelovat družice o polovinu levněji, než s pomocí rakety, zásluhou lobbistů z NASA (National Aeronautics and Space Administration – Národní úřad pro letectví a kosmonautiku) bylo jeho superdělo označeno jako nerentabilní.

Geniální Bull se mezitím oženil, měl se svojí ženou sedm dětí a ještě navrhl spousty jiných kanonů pro zbrojařské firmy, od nichž potom nakupovali zbraně zájemci na Blízkém východě i jeho prostřednictvím, protože sháněl peníze kde se dalo.

Moc sponzorů však nenacházel, než se o něm dozvěděl irácký diktátor Saddám Husajn Abd al-Madžíd at-Tikrítí a nabídl mu hory doly, když právě jemu vyrobí největší dělo planety. Údajně pro letu do Vesmíru. Torontský matematik neváhal ani okamžik a odletěl do Iráku, kde se ihned pustil do práce.

Za půl roku už začaly firmy ve Švýcarsku, Velké Británii, Francii, Španělsku a Nizozemsku vyrábět potřebné zbrojní součásti, o nichž si mnozí odborníci údajně „mysleli“, že jde o díly pro obří petrochemický projekt.

Superdělo mělo vážit dva tisíce sto tun, jeho hlaveň měřila podle projektu neuvěřitelných sto padesát šest metrů a byla schopná vystřelit do kosmu dvoutunovou střelu. Pro srovnání sovětské rakety byly schopné vynést na oběžné dráhy kolem Země až stotunové objekty.

Bulla to ale neodradilo a jako důkaz, že si Husajnovu důvěru a jeho dolary zaslouží, upravil dolet irácko-ruských raket scud, aby jim zlepšil přesnost dopadu. K pohonu jedné rakety použil svazek dalších čtyř a bylo to.

Pak se dal do hlavního projektu a vyrobil prototyp „Baby Babylon“, jehož čtyřicetimetrová hlaveň byla postavena v tajné zkušebně dvě stě kilometrů severně od Bagdádu. Zkoušky dopadly skvěle. Činnost Geralda Bulla na Blízkém východě však začala patrně ohrožovat bezpečnost Izraele a vědec se začal bát o svůj vlastní život.

V lednu 1990 si pronajal malý byt v předměstí Bruselu. Když se do něho 22. března vracel ze schůzky se svým obchodními partnery, byl při odemykání dveří neznámým vrahem zastřelen pěti střelami do zad z pistole s tlumičem.

Podle jedné verze se ho zbavili Iráčané, protože prozradil Izraeli svůj plán s obřím dělem, jiní tvrdí, že ho zlikvidovala výzvědná služba Mossad, aby nepřispěl k vyzbrojení Iráku. V každém případě se Bullův projekt Babylon stal definitivně minulostí. Američané v Iráku zničili poslední zbytky tohoto velkolepého vynálezu zkázy, že by se i Julda Verneů divil.

Už to vypadalo, že sen o největším děle světa zůstane už jednou provždy nenaplněn, než se objevil Hunter, možná má něco společného s torontskou univerzitou, s lobbisty z NASA nebo se záhadnými střelci z Bruselu…?

Každopádně, jak se zdá, byl Gerald Bull o svůj nápad okraden. Že ho neznal Verne, to je nabíledni, ale že by o něm neslyšel ani John Hunter? Že by snad Bull neměl svůj vynález patentován?

Nebo třeba Amíkům tolik hnul žlučí kvůli svým techtlům mechtlům se Saddámem Husajnem, že ho dali jako zrádného Kanaďana na černou listinu, jako v 50. letech za dob inkvizice „meccarthysmu“ Charlie Chaplina, Leonarda Bernsteina, Arthura Müllera nebo Roberta Oppenheimera, kteří alespoň na odmítnutí podepsání „Přísahy věrnosti USA“ nezaplatili svojí smrtí…

Inu; zrob susedovi dobře, osere ti plot, jak říkáme u nás v Ostravě…

Reklama:
  1. 2 reakce na “Okradli lobbisté z NASA Geralda Bulla o senzační vynález…?”

  2. Trochu z jiného soudku, ale podstatou stejná je situace vývoje a výroby elektroaut. Je velice pravděpodobné, že vývoj a výroba jsou uměle bržděny olejářskými „lobby“ (jak hnusné označení pro korupci…), protože ohrožují jejich monopol. Zdraví MH.

    od Milan Hemzal v Led 31, 2010

  3. Máte pravdu; kdoví, kolik je v trezorech vodíkových a jiných motorů, kolik nových látek, nahrazujících platinu pro karburátory, je zatím v utajení, aby automobilový průmysl, jihoafrické doly a petrolejářská lobby nedostaly smrtící ránu…

    od olser v Led 31, 2010

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *