Na mušce teroristů už i zpolitizovaní sportovci…?

16. Leden, 2010 – 11:02

To spojení už existuje nejen ve formě verbální, co je svět světem – politika a sport, možná sport a politika. To vše proto, že sportovci se stali amorálně placeným zbožím, a kde jsou biliony, tam je moc a s ní pochopitelně i politická hrabivost, korupce, násilí a protekcionismus.

Významní sportovci se rovněž stávají politiky nebo politiku veřejně komentují – Schwarzeneger, Ploc, Šlégr, Bubka, Rošický, Honekerova Stazi a krasobruslařka Wittová, Fibingerová, boxeři Mečiar či Kličko, oštěpař Železný, jeho kolegyně Špotáková, horolezec Bém a desítky dalších. I jejich miliony a miliardy jsou politika. Třeba jako sponzorství politických stran…

Tzv. mírovou cestou lze spojovat politické zhůvěřilé spády se sportovními výkony prostřednictvím bilionů, vložených do bombastických olympiád, mistrovstvích světa a jiných gigantománií či megalomanských akcí. Berlín, Řím, Mnichov, Montreal, Los Angeles, Moskva, Mexiko, Tokio, Sydney, Peking, Londýn, Johannesburg…

Kdysi se atentátníci, většinou z řad nacionalistů, islamistů, anarchistů a extrémistů, vlevo či vpravo zařazených, soustřeďovali na teror a sabotáže, tedy devastaci hospodářských hodnot zejména západních civilizací. Tak byly vyhazovány do vzduchu firmy, výrobci lukrativních komodit nebo letadel s vyznámnými politiky, aby byla mocenská struktura globálních ekonomik a image států co nejvíc poškozeny.

Čas ovšem oponou trhnul. Vznikla nová mafie – komerční sport s geniálními dopingovými laboratořemi, protože chceš-li peníze, musíš mít nadlidské výkony. Nakoupí-li dnes někdo sportovce za hříšné miliardy, chce mít svůj takto vložený kapitál do inkriminované osoby a reklamy s ní spojené též náležitě rozmnožen.

Pokud ho však někdo unese nebo zastřelí, mnohým klubům hrozí bankrot a vážné poškození klubové, resp. státní kasy. Projděme si média a jsme doma. První tragicky okázalý projev islámské teroristické moci explodoval na olympijských hrách v Mnichově v roce 1972.

Po Arafatově snaze o puč v Jordánsku a dvou jeho pokusech zabít krále Husajna, bylo 16. září 1970 asi tisíc jeho příznivců jordánskými vojáky zabito a on Jásir musel uprchnout do Libanonu.

Rok poté založil příležitostní teroristickou skupinu Černé září, která provedla v Mnichově atentát na izraelské olympijské atlety. Komando palestinských teroristů zadrželo jedenáct izraelských sportovců, obsadilo jejich ubikace a požadovalo propuštění na dvě stě Arabů vězněných v Izraeli.

Únosci nejdřív zastřelili dva sportovce. Poté při přestřelce na letišti zemřelo dalších devět sportovců a také pět teroristů a policista. Další teroristická skupina si únosem letadla vynutila vydání tří zadržených teroristů. Celková bilance byla děsivá: 17 mrtvých.

A přišly další důsledky; teroristé OOP podnikli útoky na jiné civilní cíle, mj. dva nepodařené pokusy o vraždu izraelské premiérky Goldy Meir, včetně útoku na střední školu v Ma’alotu v květnu 1974, kdy zemřelo 21 dětí a 65 bylo zraněno.

Ve městě Kiryat Shemona v prosinci 1974 zemřelo 52 lidí a více než sto bylo zraněno, bomby v centru Jeruzaléma a hotelu Savoj v Tel-Avivu v březnu 1975 za sebou nechaly 11 mrtvých Židů a mnoho zraněných.

V Láhauru ve východním Pákistánu zaútočila loni před kriketovým stadionem Gaddafi na autobus kriketového týmu Srí Lanky a jeho policejní doprovod skupina teroristů střelbou ze samopalů a zabili šest policistů z jeho doprovodu a další dva lidi.

Šest členů kriketového týmu Srí Lanky bylo zraněno, dva vážněji a jsou v nemocnici. K události došlo na kruhovém objezdu a současně zahájily palbu dvě nebo tři skupiny ozbrojenců. Zápas mezi národními týmy Srí Lanky a Pákistánu byl zrušen.

Podle výpovědi srílanského brankáře Kumara Sangakkara vděčí on a jeho spoluhráči za svůj život především řidiči autobusu. „Okamžitě si všichni lehněte na podlahu, řekl, někdo střílí,“ popisoval řidičovo pohotové jednání brankář.

„Hned jsme padli na podlahu a zůstali tam. Slyšeli jsme, jak se kulky trefují do autobusu, a několik výbuchů,“ citovala Sangakkarovu výpověď BBC.

A pak přišli na řadu fotbalisté Toga, kteří se stali začátkem ledna 2010 cestou na africký šampionát obětí ozbrojeného útoku. Z bezpečnostních důvodů chtěli ze šampionátu odstoupit. Přesto mužstvo Toga mělo vstoupit do mistrovství v utkáním s Ghanou ve skupině B, do níž byly nalosovány ještě Pobřeží slonoviny a Burkina Faso.

„Celá výprava se sešla a nakonec jsme se rozhodli, že v pondělí proti Ghaně nastoupíme. Lidé za tento turnaj umírali a my nemůžeme utéct jako zbabělci. Zůstaneme tu kvůli nim,“ vysvětlil záložník Grenoblu Alaixys Romao. Nakonec však sportovci Toga rezignovali, dali na rozhodnutí svých politiků a mistrovství Afriky se definitivně nezúčastní…

Zákeřný útok muže se samopalem usmrtil řidiči autobusu, mluvčího týmu Stanislase Ocloa a asistenta trenéra Abolo Amelete. Obránce Serge Akakpo byl zasažen dvěma kulkami a ztratil mnoho krve. Podle Adebayora, který hraje za Manchesteru City, se fotbalisté báli, zda hráč rumunského klubu Vaslui přežije.

Akakpo se podrobil operaci a jeho stav je stabilizovaný. Střelec zranil i náhradního brankáře Kodjoviho Obilaleho, dalším hráčům lékaři v nemocnici ošetřili menší rány na nohách, rukách a v obličeji.K útoku se přihlásila separatistická skupina FLEC, bojující za osamostatnění provincie Cabinda.

Její vůdce Bajtulláh Mahsúd stojí v čele pákistánské odnože hnutí Taliban, která zastřešuje militantní islamistické skupiny operující na severozápadě Angoly. Udržuje kontakty s teroristickou sítí al-Káida a s Talibanom v Afgánistáně, kam vysílá bojovníky na boj proti všemu západnímu. A k tomu islamisté počítají i sport, který podporuje hříšné vášně, odvádějící věřící v Alláha od modliteb a islámského práva šaríja…

K únosu a pozdější vraždě téměř celé jedné jedenáctky fotbalistů z Kolumbie, ovšem už za hranicemi sousední Venezuely, si koncem října zasloužila pozornost světových médií. Venezuelští vyšetřovatelé však tvrdí, že zavraždění muži byli kolumbijští „paramilitares“, tedy členové „ilegálních pravicových ozbrojených komand…“

Pro Latinskou Ameriku je téma přítomnosti amerických vojáků a vojenských zařízení v Kolumbii asi tak stejně choulostivé, jako bylo pro Evropu a Rusko téma amerického systému protiraketové obrany ve střední Evropě. Unesen byl zřejmě i hráč Interu Milán Adriano.

Mohl se stát obětí jednoho z gangů, které se zaměřují i na fotbalové hvězdy. Svou zkušenost s únosci má například i útočník Manchesteru City Robinho, jehož matku unesla v roce 2004 skupina ozbrojených mužů.

Propuštěna byla po čtyřiceti dnech za výkupné padesáti tisíc liber. Smutným koncem skončil únos bratra gruzínského fotbalisty Kakhy Kaladzeho. Bratr obránce AC Milán byl nalezen až po pěti letech, přičemž zastřelen byl asi měsíc po únosu.

Maria de Lourdes Silva de Oliveiraová byla unesena ze svého domu v Sao Paulu, odkud ji odvlekli dva muži ozbrojení pistolemi. Ze zprávy AC nevyplývá, zda se starší sestra brazilského fotbalisty ocitla na svobodě díky zaplacení výkupného, zásahu policie či z jiného důvodu.

Únosy příbuzných slavných sportovců, především fotbalistů, se staly v Brazílii „módou“. Odvlečení Oliveirovy sestry bylo v té době už osmým známým případem…

Reklama:
  1. 3 reakce na “Na mušce teroristů už i zpolitizovaní sportovci…?”

  2. Si to rozdělíme na 2 poloviny:

    1/ Bohatí jsou chráněni bohatstvím, málokdo je unáší či vydírá. Postarají se o ně další bohatí.
    Sportovci nejsou bohatí, ale zbohatlíci. Zbohatlíkům hrozí kdejaký malér a těžko se za ně někdo postaví.

    2/ Teroristé mají primární cíl zviditelnit se a tím i svou ideu a požadavek.
    Proto vraždí a unášejí sportovce, neboť jednodušší vrstvy obyvatel se vnitřně se sportovci ztotožňují, jako by šlo o nějaké polobohy. Proto útok na vlastní sportobce považují za útok na sebe.

    PS.: jako bývalý sportovec nemám vůbec nic proti sportu, nicméně u sportovců stále platí definice: „blbí, ale opálení“, pokud se vyjadřují k něčemi jinému než ke sportu.

    od Ataman Jermak v Led 16, 2010

  3. Milý Atamane, bohatí mají v kalhotách víc než chudí, co nemají o co přijít. Co je podle Vás Krejčíř nebo Kožený – zbohatlíci? A nejen jednodušší vrstvy obyvatel se ztotožňují se sportovci. Nevím, ale pokud ve Španělsku a Anglii či Francii chodí na fotbal asi dvě třetiny dospělé popolace, myslíte, že jde o jednodušší národy?

    od olser v Led 16, 2010

  4. Vážený pane Olšere!

    Bohatí jsou bohatí, protože umí sami sebe začlenit do oligarchického systému. Nebojí se, protože se spoléhají na další bohaté. Resp. bojí, ale účinně se chrání.

    Obě kreatury (Krejčíř a Kožený) jsou zbohatlíci, navíc je tu rodinná provázanost StB.
    Sportovci jsou též zbohatlíci.

    V životě jsem neviděl na ochozech stadiónu akademika nebo básníka. Zato tupců tam bylo k pohledání a to ve všech zemích, kde jsem se octl.

    Z Vámi 3 uvedených národů lze za „jednodušší národ“ jednoznačně považovat obyvatele Al Bionu.
    Pokud na fotbal chodí Španělé a Francouzi, jde o společenské setkávání. Umí i jiné věci mimo fotbal, Angličané umí nejvýše lemcat pivo.

    Všimněte si, že na sport se dívají hlavně ti, kdo volí Dělnickou stranu, mají velmi špatně placená netvůrčí povolání a sami nesportují. Ale o to více umí řvát: „Nic než národ“ a podobné plky, jimiž si dav dodává pocit síly a důležitosti.

    od Ataman Jermak v Led 17, 2010

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *