Chanuka v mysli premiéra ČR Jana Fischera

27. Prosinec, 2009 – 10:42

Periodikum Židovské listy, vydávané občanskou židovskou společností Magen, přineslo v těchto dnech mj. krátký projev premiéra Česka Jana Fischera, který pronesl při rozsvícení první svíčky chanukie, osmiramenného svícnu, na Palachově náměstí v Praze.

Slavnost se uskutečnila na prostranství před Rudolfinem již podvanácté, tentokrát za účasti izraelského velvyslance v Praze Jaakova Levyho, rabína Manise Barashe – misionáře z Chabadského centra v USA, a členů ortodoxního židovského hnutí Chabad Lubavič…

Vyznavači lubavičského ortodoxního judaismu se stejně jako ostatní chasidské větve hlásí ke svému rabínovi, v jidiš rebbemu – duchovnímu vůdci, jehož vliv a nepsané pravomoci sahají daleko za rámec práce rabínů v ostatních komunitách.

Ctěným stařešinou Chabadu je i nadále Menachem Mendel Schneerson, a to i přesto, že v červnu 1994 ve věku 92 let zemřel. Hnutí Chabad Lubavič totiž rozhodlo, že po jeho smrti už nebude nového rebbeho hledat.

Tento poslední rebbe se ujal vedení komunity založené v 18. století v běloruském městě Lubavič v roce 1951, po smrti svého tchána a v pořadí šestého rebbeho Josefa Jicchaka Schneersohna, který na počátku holocaustu v Evropě přenesl sídlo hnutí do USA…

(Před rokem byl v Bombaji spáchán Pákistánci z militantní muslimské organizace Laškare tajba teroristický útok mj. na židovské vzdělávací středisko Chabad Lubavič, kde bylo pět Židů usmrceno a zajaty desítky rukojmích. Celkem bylo zabito na třicet lidí.)

Protože i v našem parlamentu v souvislosti s návrhy na změny ve státních svátcích padla zmínka o Dnu vzdělanosti, nebude od věci zjistit, jak je tento svátek v americkém zákoně zdůvodněn. Snad k tomu postačí výňatek ze zmíněného zákona USA:

„Sněmovna representantů Spojených států amerických a Senát se usnesly, aby 26. březen 1991, počátek devadesátého roku rabína Menachema Schneersona, vůdce celosvětového Lubavičského hnutí, byl stanoven jako Den vzdělanosti USA. Prezidentovi se ukládá, aby vydal prohlášení, vyzývající lid USA k uctění tohoto dne vhodnými oslavami a aktivitami…“

Podepsán George Bush, Prezident Spojených států amerických.

(Chabad je chasidské hnutí řídící se židovským nábožensko-filosofickým systémem, podle kterého lze dosáhnout poznání a pochopení Božích záměrů, účelu a smyslu Stvoření pomocí tří součástí lidského intelektu – Chochma (moudrostí), Bina (pochopením) a Daas (poznáním). Počáteční písmena těchto tří hebrejských slov tvoří název Chabad…)

Česko-americká židovská vzájemnost se projevila také tím, že na prosbu první dámy Spojených států Michelle Obamové zářil v Bílém domě 16. prosince cenný chanukový svícen Cyrilla Schillbergera z roku 1873, který do Washingtonu zapůjčilo Židovské muzeum v Praze na chanukovou slavnost pro pět stovek hostů.

Premiér Jan Fischer pochází z židovské rodiny a jeho syn Jan je sice z nežidovské matky, ale sám se rozhodl inklinovat k judaismu. Na oslavě chanuky byl se svým otcem a svojí tělesnou stráží. Vánoce slaví, dárky jim však nenosí Ježišek, ale Mojžíšek. Ten mu letos přinesl chanuka geld, tedy peníze, za které si může koupit, co chce.

Chanuková řeč Jana Fischera, předsedy vlády ČR:

„Je pro mě velkou ctí, že zde mohu říci pár slov při příležitosti svátku Chanuka. Chanuka sice není nejvýznamnějším židovským svátkem, ale je svátkem nejznámějším, protože je nejveřejnější, nejotevřenější. A právě o otevřenosti tu chci dnes mluvit. Chci také mluvit o toleranci, o vztahu víry a morálky, o vztahu kultury a civilizace.

Co se mi vybaví, když se řekne Chanuka? Svátek světel, světlo, které zahání tmu. To je odvěký a všem srozumitelný náboženský symbol. V každém člověku je přece jiskra božího světla. Lidé potřebují ke svému životu světlo, a to jak k životu vnitřnímu, duchovnímu, tak k životu veřejnému, světskému.

Po celou dobu své existence lidstvo bojuje s tmou. Boží světlo zahání temnotu z našich duší a srdcí, světlo poznání a porozumění vítězí nad tmářstvím, předsudky či nesnášenlivostí.Dobré věci jsou dobré uvnitř i navenek, jako je světlo v nás a světlo zářící všem. Víra je věcí velice osobní. Ale morálka, která se z této víry rodí, je věc navýsost veřejná.

Chanuka je svátkem židovským, svátkem potvrzujícím národní identitu. Ale její poselství je zároveň univerzálním poselstvím dobra a lásky.V dnešním globalizovaném a sekulárním světě nezbývá na první pohled mnoho prostoru k projevení vlastní víry a kultury.

A tak se někomu může zdát, že tento svět, tento moderní Babylon, žádnou autentickou víru a žádnou autentickou kulturu nemá. Dokonce býváme utvrzováni v tom, že náboženské a národní projevy jsou v rozporu s principem rovnosti. Že mohou urážet a diskriminovat ty, kteří nechovají stejnou víru, kteří se nehlásí ke stejné kultuře.

Ale copak světlo chce někoho diskriminovat, copak může někoho urážet? Copak světlo nepatří všem, nesvítí snad všem stejně? Copak není pro každého stejně vítaným pomocníkem na cestě temnotou? Copak k němu nesměřujeme všichni, lhostejno, kdo ho viděl první?

Světlo nerozděluje, světlo spojuje. A to je to, co bych si chtěl vzít z poselství Chanuky. Vždyť právě pevná osobní víra nám usnadňuje prosazování morálky ve veřejném životě. Přece právě úcta a věrnost vlastní kultuře nás vede k toleranci a respektu k druhým.

Světla se vzájemně nevylučují, světla se sčítají a posilují. Více světel znamená méně tmy. Více dobra znamená méně zla. Více skutečně autentické víry a kultury znamená silnější a bohatší civilizaci. Ostatně, sama Chanuka je příkladem takového obohacování. Stala se jakýmsi klíčem k vnímání židovství.

Chanuka je svátek světel. A světlo je symbolem univerzálního jazyka. Vždyť Bůh ztrestal Bábel zmatením jazyků právě za to, že lidé pozapomněli na světlo, na Boží jiskru v nás. A dodnes je naším základním problémem nikoli to, že mluvíme různými jazyky a patříme k různým kulturám, ale že neumíme vždy objevit onen univerzální komunikační prostředek – světlo lásky, dobra a porozumění.

Tato chanuková světla budou zářit sice jen osm dní, ale připomínají nám věčný zázrak lásky. Poměřujme své činy ve světle tohoto zázraku po celý rok.Nesme tedy každý z nás své osobní světlo. Nesme ho hrdě a radostně. Nesme ho vysoko, aby svítilo všem kolem.

A po cestě vítejme a zdravme všechna ostatní lidská světla, která zahánějí tmu. Vždyť i ten pozdrav máme společný, ačkoli Češi už ho v každodenní řeči neužívají.

Tak tedy Šalom, pokoj s Vámi!“

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay ceiling fan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *