Jak Prunéřov topil Mikronésii, aneb Když žalobníček žaluje…

17. Prosinec, 2009 – 9:18

V Česku se všecko vykecá, aneb Žalobníček žaluje, pod nosem si maluje; namaloval husu a pak jí dal pusu… Říká česká prostonárodní říkanka. Pasuje jako ušitá zejména na borce z Greenpeace.

Napřed se přivazovali k prunéřovskému komínu, pak ze sebe dělali před elektrárnou třínáct mrtvých, a když ani to nepomohlo, využili kodaňského pikniku klimatických byznysmenů a práskli svoji vlast. Komu? StB? Už dávno ne, kdysi v tom prý byli zdatní, dnes je ale jiná doba – zvolili si proto Tichomoří.

A dosáhli svého; Státní agentura pro životní prostředí Mikronésie, ostrovního federálního státu v Tichém oceánu, poslala českému ministerstvu životního prostředí vyděračské ultimátum. Pokud česká uhelná elektrárna Prunéřov bude dál vypouštět CO2, naše souostroví zmizí pod vodou.

Elektrárny Prunéřov I. a II. jsou největším uhelným elektrárenským komplexem v České republice a patří k největším dodavatelům elektřiny pro Česko. Posudek vyžádaný ministerstvem životního prostředí uvádí, že podíl elektrárny na celosvětových emisích CO2 pohybuje na úrovni 0,01-0,02 procent. Ovšem je také fakt, že CO2 spolu s dusíkem ředí kyslík, aby byl vzduch dýchatelný.

Prunéřovská elektrárna je údajně podle Greenpeace 18. největším zdrojem emisí oxidu uhličitého v Evropě. Vypouští 10 milionů tun CO2 ročně, což je čtyřicetkrát více než jsou roční emise celé Mikronésie, ale asi stokrát míň, než USA, Japonsko nebo Čína. A že Mikronésie, resp. Tichý oceán, jímž je obklopená, vypouští daleko víc vodních par, jež jsou stejně rizikový skleníkový plyn, jako CO2 v naší atmosféře, o tom ani slůvko.

Vodních par je všude kolem nás asi dvě až tři procenta, takže poměr mezi industriálním chováním lidstva a účinky přírody je asi padesátkrát vyšší vlivem vypařování dvoutřetinových moří a oceánů, ale i lesů, pralesů či bažin, které “vydechují” vodní páry. Spíš by se tedy měli Mikronésané obrátit na Neptuna, vládce moří a oceánů, aby s tím něco udělal…

Lidstvo tedy může svou činností asi za deset procent oxidu uhličitého, zbylých devadesát procent je z přírodních zdrojů. Ani snížení lidského příspěvku o deset až padesát procent nemůže tedy mít zásadní vliv na změnu klimatu. Oxid uhličitý vůbec při dýchání neškodí, ani není rakovinotvorný a je součástí přírozeného koloběhu ekosystému.

Smlouva z Kodaně o omezováním emisí CO2 má stát svět cca 800 bilionů dolarů. Zcela vážně se tak uvažuje o kompletním položení hospodářství celého světa a návratu do předindustriální éry. Ekologové se ani netají svým zájmem zníčit ekonomiku.

“Ohrožena je svoboda, s klimatem je vše v pořádku,” zdůraznil nedávno prezident ČR Václav Klaus. Hlavní hrozbu podle něj nepředstavuje globální oteplování, ale to, že slouží jako záminka k bezprecedentnímu vměšování do našich životů.

„Komunismus vystřídalo nebezpečí ambiciózního environmentalismu. Tato ideologie pod hesly o ochraně Země – podobně jako staří marxisté – se snaží nahradit svobodný spontánní vývoj lidstva jakýmsi centrálním (nyní globálním) plánováním celého světa,“ uvedl Václav Klaus ve svém dopise kongresmanům USA.

Zkrátka klimatické změny jsou uměle vyvolávaný podvod, aby se zabrzdil globální ekonomický růst. A že jde o svatou pravdu, dokazují právě zjištěné rošády s manipulováním dat o globálním oteplování.

Skandál se týká elektronické korespondence britských klimatologů Kevina Trenbertha a Phila Jonese z Klimatické výzkumné jednotky Východoanglické univerzity. Toto klimatologické středisko mimo jiné spolupracuje právě s institucí Mezivládní panel ke klimatické změně (IPCC), oceněné nedávno Nobelovou cenou míru pro Al Gora.

Nezávislé vyšetřování potvrdilo, že e-maily jsou autentické. Jeden vědec v nich vysvětluje druhému, jakým trikem lze vyřadil ty údaje, jež ukazují na pokles teplot; klasická manipulace s teplotními hodnotami.

Nejhorší ovšem je, že pokud Mikronésie s prunéřovskou elektrárnou uspěje ve sporu, jak se bránit růstu emisí CO2, ne však všem skleníkovým plynům, půjde o globální precedent, jenž může inspirovat další země, co jsou údajně nejvážněji ohrožené dopady změn klimatu…

Inu, jak Prunéřov topil Mikronésii, aneb Když žalobníček žaluje, pod nosem si maluje. Proč ale podobnou nótu neposlala Mikronésie třeba čínským hutím, americkým elektrárnám nebo japonským spalovnám jedovatých odpadů…?

PS: Mikronésie – bez ohledu na koncentraci CO2 v atmosféře – zmizí v oceánu už ze samé podstaty geologických struktur (guyotů), na jejichž vrcholech si láčkovci vybudovali svá hnízdečka. Mikronésané si je přivlastnili nikdy ani nepohnuli prstem, aby je ochránili před erozí, pouze exploatovali okolní krásnou přírodu. Ať zkusí zastavit pohyb pacifické desky…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *