Nezapomenutelný zápas s Maďarskem; v hlavní roli František Veselý

31. Říjen, 2009 – 8:32

Zbyla už jen úžasná vzpomínka na Františka Veselého. Ještě ve středu hrál úžasně za internacionály v Bílině. Běhal i jako pětašedesátník rychlostí blesku. Každý, kdo ho z nás důchodců viděl, mohl jen závistivě vzdychat, kde na to ten Franta bere.

A včera šok. Mozková mrtvice a okamžitá smrt. Jako by mě hryzlo svědomí, že já to přežil. A to na rozdíl ode mě nikdy nepil, nekouřil a dodržoval přísně životosprávu. Zbyly už jen vzpomínky. Třeba na rok 1969…

Byl to hektický rok, tanky pěti armád Varšavské smlouvy hrozivě vystrkovaly své hlavně kolem Kudlova a na studentských kolejích fakulty technologie kůže, gumy a plastických hmot VUT Brno, detašované pracoviště Gottwaldov, jsme se z ponuré nálady dostávali u televize.

Kvalifikace pro postup na MS 1970 do Mexika nám nevyšla, ale šance byla v baráži s Maďarskem. Hrálo se v Marseille. Viktor Ivo, Pivarník Jan, Migas Václav, kapitán Horváth Václav, Hagara Vladimír, Kvašňák Andrej, Kuna Ladislav, Veselý František, Petráš Ladislav, Adamec Josef a Jokl Karol – taková byla soupiska sestavy mužstva s trenérem Jozefem Markem.

Kolejní televizní místnost byla natřískaná, že se muselo větrat ještě před úvodním hvizdem. Místa před obrazovkou měli obsazeni hráči mužstva fakulty, vzadu se krčili nováčci, tedy i já. Nechyběl skandovaný potlesk, ani sborové chorály, natrénované místními poety a šoumeny.

Ti popíjeli z litrovky valašské slivovice, kterou jsem přinesl jako zápisné do Klubu otrlých Zlíňáckých akademiků, familiérně nazývaného Koza…

A pak začal řádit František Veselý. Za reprezentaci nastoupil poprvé v roce 1965, jako opora červenobílých Slávistů. Stal se v ten den na svém pravém křídle neudržitelný. Na co sáhl, to mu vyšlo. Byl rychlý a k nezastavení. Ve 43. minutě byl v trestném území faulován a Andrej Kvašňák dal první gól.

Veselý pak napálil bombou míč v 57. minutě pod břevno na 2:0, následoval řev studentských fandů a v 65. minutě, kdy byl Veselý opět podražen a z volného přímého kopu zvýšil Jozef Adamec na 3:0, došlo i k objímání a skandování: Veselý, Veselý…

František, jakoby nás slyšel, poté sám ještě dvakrát trefil břevno. V 80. minutě završil triumf Čechoslováků Karol Jokl golem na 4:0. Korekci pak z vůle rozhodčího provedl maďarský hráč Kocsis v 90. minutě z penalty na konečných 4:1…

Okna už byla v klubovně dávno dokořán, ze všech z nás však lilo, nejhorší na tom byly naše hlasivky. Málokdo byl schopný mluvit jinak než silně chraplavě. Byli jsem na MS světa 1970 v Mexiku…

Každý z nás bral naše fotbalisty jako skromné kluky, co ještě neměli ani tušení, jaké to je brát týdně pět milionů. Pravda, za párek s horčicí a pivo sice už nehráli, ale o nějakých tučných kontech si mohli nechat jen zdát. Přesto František a ostatní byli schopní nechat nezištně na hřišti celou duši i kus svého srdce.

František Veselý nosil reprezentační dres dvanáct let až do roku 1977. V reprezentaci odehrál 34 utkání a vstřelil 3 branky. Účastnil se MS 1970 a vítězného ME 1976. Mezi jeho nejvydařenější zápasy patřilo nejen utkání o postup na MS 1970, ale též v roce 1976 získání v Bělehradě titulu mistra Evropy.

V semifinále proti Nizozemí odehrál parádní zápas, nahrál na jednu branku Nehodovi a druhou vstřelil sám. Hráč s číslem 16 na zádech unikal po pravém křídle, kdy se mu zlíbilo, jednou zasekl balón a míč posadil pěkně na hlavu útočníkovi přímo do gólu. Dvě minuty před koncem si vybojoval míč, prokličkoval mezi všemi, obešel soupeřova brankáře, obhodil si i vracejícího se obránce a byl z toho gól.

Celý tým a celý národ mohl slavit vítězství 3:1 a postup do finále. Když se pak mužstvo vracelo z Jugoslávie s titulem mistra Evropy, z našeho týmu nejvíc chvály sklízeli Ivo Viktor, Antonín Panenka a František Veselý.

Ve Slavii vstřelil 250 gólů, z toho 61 ligových. Kariéru v sešívaném dresu uzavřel František Veselý až v neuvěřitelných 37 letech. Po skončení kariéry nastupoval za tým internacionálů. Poslední zápas v jejich dresu mu byl asi osudným.

Děkujeme Františku…

Reklama:
  1. 5 reakce na “Nezapomenutelný zápas s Maďarskem; v hlavní roli František Veselý”

  2. Já nechci pošlapat vzpomínky na Veselého,ale vzpomene si taky někdo na to,jak byl v cizině přichycen v obchodě,když kradl košile?

    od Frantisek Salajka v Říj 31, 2009

  3. Promiňte, ale to jste si krutě zaměnil jména. Byl to Bohuslav Veselý. Franta by nikdy na nic cizího ani nesáhl…

    od olser v Říj 31, 2009

  4. Břeťo, dobře na ten mač pamatuji. Jak jsem byli tenkrát hrdí na naše kluky, na Československo, na lvička ve znaku. Bez šaškáren na náměstích, bez roztleskávačů typu Mareše či Dejdara, bez skákání Hop! Hop! Někdy přemýšlím, proč mě ty dnešní výhry už tak neberou. Zda je to zmoudřením věkem, poznáním, že tituly, góly a body jsou veličiny pomíjivé nebo tím, že nedokážu za jednoho života fandit dvěma jiným státům…byť pod stejnou korouhví. A ještě drobnost: Horváth nebyl Vašo nýbrž Šaňo, tedy Alexander. Měj se, pevné zdraví a ostrý brk!

    od Libor V. v Lis 8, 2009

  5. Ahoj Libore, máš samozřejmě pravdu. Hráli bez milionů za týden, bez rowdies a švejkovského poskakování. Hrálo se srdcem, fanoušci byli věrní. Ne jako dnes; jeden den tě oslavně vyhazují nad hlavu, sotva se ti něco nepovede, jsi ten nejhorší lump. Proto ani mě už to nebere tak, jako tenkrát v Gottwaldově před televizí. Dnešní kopálisti si to nezaslouží. Říkám jim oštulpnovaní negramotové…

    od olser v Lis 8, 2009

  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay fans

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *