Kolik má být ještě důkazů o existenci české justiční mafie…?

28. Říjen, 2009 – 9:09

Je z toho už typický český folklór; existuje justiční mafie nebo ne? Jde pouze o lidské selhání jedinců nebo o systémový průšvih soudců, soudů a státních zastupitelství či státních zástupců, jež se přerodili z kdysi nemilosrdných a nesestřelitelných prokurátorů…?

Mafie je, když… Prostě pokud se protekcionisticky spřáhne partička dobrých známých z výše vyjmenovaných justičních oborů a jdou si pěkně na ruku.

Víme přece, že šéfová Nejvyššího státního zastupitelství Renata Vesecká, místopředseda Nejvyššího soudu Pavel Kučera a Pavel Němec jsou dobří kamarádi, kteří na loňských společných obědech či večeřích řešili jen tak mezi řečí v rámci společenské konverzace i případ Čunek.

Mafie je, když… Zkrátka, když se ví, že na právnické fakultě v Plzni lze vystudovat snadno a rychle, jako anglicky za tři měsíce. Závdavkem je možné si odsud odnést i tzv. malý doktorát. Také současný ministr vnitra Pecina oznámil, že i jemu byl nabídnut plzeňský „právnický rychlokurz“, který však prozíravě odmítl…

Zhrňme si pouze vysílání zpravodajství České televize a připomeňme si plzeňské výtečníky; Ivan Tomažič, dnes již bývalý proděkan fakulty, ve své disertační práci opisoval z cizího textu. Doktorem se stal za pět měsíců.

Podobný případ je i Eduard Bruna, který obhajoval Jiřího Čunka v jeho údajné korupční kauze, jako koncipient u něj pracoval politicko-železničářský všeuměl a současný floridský milionář Stanislav Gross. Bruna získal titul JUDr za 16 měsíců. Přesto přednáší na soukromé VŠ v Karlových Varech, která je spojována s právy v Plzni kvůli neprůhlednému přijímání karlovarských bakalářů.

Bývalý děkan právnické fakulty v Plzni Jaroslav Zachariáš podá kvůli svému propuštění žaloby. Někdejší proděkan fakulty Ivan Tomažič zase žádá o znovupřijetí. Oba muži byli propuštěni kvůli plagiátorské aféře. Dlouholetý šéf plzeňské městské policie a absolvent právnické fakulty v Plzni Luděk Hosman otrocky opsal bakalářskou práci svého bývalého nadřízeného a byl zbaven svého místa i titulu..

Michal a Monika Mrázkovi jsou děti zavražděného Františka Mrázka. Oba, inu, ubozí sirotci, studovali rok a půl. Michal navíc odevzdal diplomku jen 15 dní poté, co mu ji škola zadala. Práce ani jednoho není v knihovně.

(Navíc se v rámci krevní msty dal do rvačky se synem zavražděného Běly, který byl samopolem provrtán deset roků před „odstřelem“ otce Mrázka mladšího. Jako na Sicílii…)

Mezi “absolventy” plzeňských práv jsou také bývalý ministr vnitra Jan Ruml i starosta Prahy 5 Miloslav Jančík. Server Aktuálně.cz přišel s dalším “rychlostudentem”. Je jím Jan Harangozzo, který je obžalován v kauze zmanipulovaných konkurzů soudce Berky, jenž se výrazně podepsal na bankrotu Union Banky. Podle serveru vystudoval plzeňská práva za dva měsíce. V červnu roku 2005 do školy nastoupil, v srpnu téhož roku studium ukončil.

Haragonzzo byl jak “můj s mojů” s exšéfem Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ) Janem Marešem, Martin Hejl, papaláš NBÚ, byl zase jedna ruka se zavražděným Františkem Mrázkem. Inu, vyvrhel nebo hrdina, všichni jsme jedna rodina…

“Rychlostudentů” plzeňské právnické fakulty jsou přes čtyři stovky. „Organizovaný zločin” prý využil toho, že se na fakultu v posledních letech ve houfně hlásili politici, celníci, policisté, příslušníci tajné služby BIS, kontroloři či státní úředníci. Jednoduše potřebovali vysokoškolské vzdělání k tomu, aby mohli zůstat na svých postech. Takhle si zajistili titul bez propocení trička s logem svého “sponzora”.

O přezkumu nálezu v arbitráži České republiky a společnosti Diag Human bude rozhodovat tříčlenný česko-švýcarský senát. Exproděkana z Plzně Milana Kindla vyslaly za stát do arbitrážního tribunálu ministerstvo zdravotnictví a Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.

Předsedajícím rozhodčího senátu se tak stal Kindlův student, prezident Hospodářské komory ČR a pražský zastupitel za ODS Petr Kužel. Kužel je nyní teprve v pátém ročníku, jako nejvyšší dosažené vzdělání ve svém životopisu uvádí střední průmyslovou školu dopravní. Diag Human požaduje po Česku až 14 miliard Kč.

Ještě nestačí důkazy o české justiční mafii? A co člen katarské vládnoucí dynastie Al-Sání Hámid bin Abdal Sání, který v ČR podle soudu zneužil celkem 16 dívek, z nichž čtyři byly nezletilé, a chce po Česku čtvrtmiliónové odškodnění za zhruba rok, který strávil ve vazbě.

Sání byl v květnu 2005 odsouzen na dva a půl roku do vězení, v srpnu ale Nejvyšší soud rozhodl, že ministerstvo spravedlnosti ho může vydat ke stíhání do Kataru, a to i přes nesouhlas soudu, který proces vedl.

Své „nezištné“ gesto, když naprosto nestandardně zasáhl do průběhu soudního řízení, zdůvodnil tím, že Katar není žádná banánová republika a nejenže tam bude Sání určitě souzen, ale že mu údajně hrozí až doživotí. To vše i přes opodstatněné varování soudců, že princ má v Kataru jako člen královské rodiny a bratranec katarského emíra imunitu a vězení že mu tedy nehrozí.

A je zde další důkaz absolutní beztrestnosti exminístra; nejvyšší soudci svým verdiktem veřejnosti vzkázali, že Němec jako ministr spravedlnosti může vydat do zahraničí kohokoli. Zřejmě tedy včetně mafiánů z Ruska, albánských distributorů drog či bulharských kuplířů, zadržených českou policií. Měl na to právo, řekli soudci. To jsme tedy kabrňáci, říkáme si my. Je to přece úžasný pocit, mít ministra s takovou všemocnou mocí…

Dnes už víme, že si princátko Sání žije v Kataru vesele na svobodě, ba že občas přiletí do Prahy si zavzpomínat na své sexuální hrátky s děvčátky. Kdoví, možná si zase užívá v některém z pražských hotelů. Proč ne, když má v této zemi tak šlechetného mecenáše a ochránce…třeba společně provětrají Němcovo nové žihadlo…

Exministra Němce kvůli kauze dvakrát vyšetřovala policie pro podezření ze zneužití pravomoci veřejného činitele, pokaždé však bylo prověřování odloženo. Takže nevinen?

Pondělí 12. května 2008 bylo Vančurovsky velmi rozmarné, i když se odehrávalo v jednací síni Krajské soudu v Praze. Trochu připomínalo hlučné hokynářství. Výslechy svědků v kauze bývalé nejvyšší státní zástupkyně a nynější stínové ministryně spravedlnosti ČSSD Marie Benešové se propracovaly za účasti veřejnosti až k trapasům.

Jako svědci byli předvoláni čtyři státní zástupci, kteří řešili odloženou kauzu Čunek. Benešová právě kvůli této kauze označila sedm současných či bývalých vysokých justičních představitelů v čele s nejvyšší statní zástupkyní Renatou Veseckou za „justiční mafii“.

Mezi žalobci figuroval i bývalý ministr spravedlnosti Pavel Němec. A pak se stalo něco, čemu se dá říkat pohrdání soudem. Žalobci mluvili žoviálně jeden přes druhého, aniž je kdo vyzval, odmítali si přestat mezi sebou tykat a slovně napadali ostravskou státní zástupkyni Zlatuši Andělovou za její tvrzení, že na ni byl vyvíjen v kauze Čunek politický nátlak.

Je zvláštní, jak sebejistě se snažil působit Pavel Němec. Curriculum vitae jeho úletů je pestré. První věc, která mu prošla, byl fakt, že mohl jako ministr spravedlnosti v roce 2005 protelefonovat měsíčně za státní peníze až 130 000 Kč.

A také se nebránil užívat si ve své funkci poživačných bakchanálií; zval své hosty na obědy v nejdražších pražských restauracích, objednával nákupy květin a prvotřídního alkoholu za desítky tisíc a navrch zadával milionové zakázky svým spřízněným právníkům.

Auditoři zjistili, že i kvůli Němcovým voláním úřad v roce 2005 platil za mobily 3,5 milionu. Dříve na to stačil ministerstvu spravedlnosti necelý milion. Mimochodem, běžný ministerský účet za telefon je kolem pěti tisíc korun.

Za pohoštění při oficiálních jednáních dříve úřad platil cca 70 tisíc ročně, za Němce to už bylo dvakrát tolik. Že by inflace? A kontroloři nenašli ani účty, pro koho ministerstvo údajně kupovalo alkohol a květiny. Nejsme přece žádná banánová republika…

A další nesrovnalost; přestože měl resort své právníky, najímal si externisty – a byli to hlavně Němcovi spolustraníci z US-DEU. Jejich služby se v porovnání s dřívějškem prodražily o 11,5 milionu. Sám pan ministr ale označil výsledek auditu za „drzost”. A věděl, co dělá…

Přes roční vyšetřování tak vysokého účtu oznámili protikorupční detektivové k překvapení všech, že podle jejich názoru nebyl spáchán trestný čin ani v případě služebního mobilu, ani při podivném plýtvání penězi.

A pak je trapné pro veřejnost říkat: “Dovolenou si platím sám. Mám na to doklady… Jé, pane generální řediteli, to je mi náhoda, že vy jste také na dovolené v Řebíčkově letovisku Monte Argentario a že plujete na jeho jachtě jako já a můj pobočník a váš lobbista…”

Na dovolené v červenci 2009 byli v Toskánsku jak Topolánek, tak jeho přítel Marek Dalík, exministr dopravy Aleš Řebíček (ODS), místopředseda ČSSD Milan Urban, lobbista Vladimír Johannes a šéf ČEZu Martin Roman.

Vše by bylo vcelku normální, pokud by se neobjevilo 290 snímků a čtyři desítky videozáběrů, na nichž je zachycen Topolánek a další politici, lobbisté a manažeři velkých firem, jak skutečně tráví společně luxusní dovolenou v letovisku Monte Argentario, na jachtách a v rezidencích.

Ve svém nedávném majetkovém přiznání uvedl bývalý ministr dopravy Aleš Řebíček, že si v prosinci roku 2007 koupil za 126,4 miliónu korun inkriminovaný komplex Monte Argentario v Toskánsku severně od Říma.

A když už, tak už, ještě jednu do druhé nohy – pořídil si též byt Marina v Dubaji. Jako budoucí vlastník bytu a už pouze poslanec zaplatil přes deset miliónů korun a další tři milióny ještě doplatí. Že by se “bratrstvo kočičí pracky” příště sešlo v Dubaji…?

Firmě Viamont, která dříve patřila i ministru dopravy Aleši Řebíčkovi, se daří skvěle. Za dobu, kdy byl Řebíček ve funkci ministra dopravy, jí sedminásobně přibylo státních zakázek.

V prvním období získala kontrakty za necelých šest set milionů. A ve stejně dlouhém “Řebíčkově ministerském” období staví za 3,5 miliardy korun z veřejného rozpočtu. Většinu zakázek získala od státních podniků, které spadají pod ministerstvo dopravy.

Exministr loni inkasoval 217,5 miliónů korun za prodej akcií. Mohlo by jít o akcie jeho někdejší firmy Viamont. Kupcem byl litoměřický podnikatel Miroslav Plíhal, který již v roce 2007 zaplatil Řebíčkovi 44 miliónů rovněž za koupi akcií. Celkově tedy šlo o obchod za 261,5 miliónů korun… Přiznal i vlastnictví domu v Teplicích, chatu na Cínovci a byt v Praze…

Zjistil jsem, že bohatí se přátelí se stejně bohatými. Proto vzniklo nesmazatelné pouto mezi pražským primátorem Pavlem Bémem a podnikatelem Romanem Janouškem, jehož toky peněz vedou rafinovaně a nečitelně přes Švýcarsko, Panamu, Lichtenštejnsko, Velkou Británii a Kypr.

“Pan Janoušek mi během primátorských kampaní pomáhal jako mediální poradce. Pochopitelně i jako kamarád. Má přirozený selský rozum…” říká Pavel Bém.

Pavel Bém rovněž slavil své narozeniny za přítomnosti více než dvou tisícovek hostů ve Žlutých lázních patřících panu Janouškovi….

(Žluté lázně Praha – moderní říční lázně v retro stylu třicátých let 20. století. Písečná pláž, houpací sítě, dětský koutek, brouzdaliště se skluzavkami, nudistická pláž, velká letní kavárna, tančírna, pivní terasy (2 500 míst), restaurace a internetová kavárna. Pět kurtů na plážový volejbal, fotbalová klec, dvanáct hřišť na petanque a další lukrativní atrakce, koncerty, mistrovství světa v dřevorubeckém sportu atp…)

Švýcarská prokuratura se Janouškovými aktivitami začala zabývat loni na podzim a v Ženevě mu dokonce zmrazila jeden z účtů se sumou 221 milionů korun. Bankovní experti tak ve Švýcarsku narazili podle policie na zvláštní systém převodů peněz. Zdá se, že jde o provize ze státních zakázek v Česku, tedy o podezření z praní špinavých peněz.

Zasvěcení tvrdí, že lobbistu Romana Janouška prý musí navštívit každý uchazeč o velkou městskou zakázku. Bez toho nemá šanci ji získat. Řeč je též o systému vybírání tzv. desátků za stavby v Praze, resp. o konkrétních procentech a sazbách, jež Janoušek sám určuje.

Viz jeho lobbistické zapojení do privatitace pražského letiště, jež se odhaduje na cca 100 miliard CZK, když ředitel letiště si staví luxusní vilu na Janouškově pozemku. Tučné zakázky od podniku lesy ČR, firmy ČEZ a VZP… Ve společnosti Ora Print figuruje Janouškova manželka.

Jedenačtyřicetiletého vášnivého golfistu Janouška ale málokdo zná osobně. Snad jen z dob, kdy začínal jako vekslák v prostředí pražských taxíkářů a číšníků. Na počátku jeho podnikatelské kariéry by měli stát dva muži ze seznamů StB.

Prvním byl Josef Regner, hlavní postava společnosti Strojexport, které dnes patří na pražském Václavském náměstí palác Blaník. Tím druhým byl právník a podnikatel Karel Stejskal.

V roce 1993 založili společnost Medea Real, později získali podíl i v Medea Kultur. Pod hlavičkou této firmy začali v Blaníku pořádat protidrogové besedy pro školy. Janoušek na ně zval i uznávaného odborníka Pavla Béma.

Spřátelili se. Na státní protidrogovou politiku bylo podle zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu v letech 1993 až 1996 uvolněno ze státního rozpočtu okolo 500 milionů korun, většina šla do Blaníku. Bém se v roce 2002 stal primátorem Prahy a společnosti blízké Janouškovi začaly s magistrátem spolupracovat.

Objem Janouškova podnikání je poměrně velký a jeho lobbistický a realitní byznys úspěšný, takže 221 milionů by šlo třeba i jakžtakž věrohodně vysvětlit. Jsou-li však peníze na Janouškově účtu “čisté”, proč se vyhýbá vysvětlení švýcarské bance?

Co na to protikorupční policie…? NIc! Ano, přátelé, věřme soudům a soudcům; žádná justiční mafie v Česku prostě nebyla, není a nikdy nebude…

Reklama:
  1. 2 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay fans
  3. Úno 11, 2016: temple run game

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *