Evropská jednička z Velkých Losin, přesto ji chtěli prověřovat…

27. Říjen, 2009 – 8:57

Viděl jsem v životě už ledasco; polykače ohně, fakíry s propíchnutým břichem či brusiče diamantů se stovkami fazet, ale čerpači ručního papíru z Velkých Losin mě prostě dostali. Zdejší ruční papírna, založená před rokem 1596, vyrábí ruční papír tradičním nabíráním papíroviny na síto bez přestávky již více než 410 let a je od roku 2002 Národní kulturní památkou.

S ředitelem Excellens paper s. r. o. Ondřejem Duksou jsem se setkal v rezidenci primátora Hlavního města Prahy u příležitosti slavnostní prezentace nového vydání Máchova Máje na ručním papíru.  Měli jsme tak možnost si zavzpomínat na moji reportáž z Velkých Losin.

Vyčištěné, roztříděné a na drobné kusy rozřezané hadry se vařily s vápnem za zvýšeného tlaku a teploty v otáčejícím se vařáku, který byl do papírny pořízen v roce 1896. Teprve takto připravená hadrovina se dále upravovala a zpracovávala ve výrobním procesu.

Parní vařák byl v losinské papírně v provozu až do roku 1965, kdy došlo k nahrazení již nevyhovující hadrové suroviny čistým bavlněným vláknem, tzv. lintersem.

Právě na tomto místě vznikají jednotlivé listy ručního papíru nabíráním, tzv. čerpáním papíroviny na čerpací formy. Napřed mi strčili do rukou čerpací síto, asi čtyřicet na šedesát centimetrů obsažný rám, aby na něho nabral řídkou kaši s rozmělněných textilních kousíčků, vápna a vody, za teploty a tlaku připravené v tzv. vařáku.
Problém byl v tom, že bych měl nabrat jen tolik zmíněné hmoty, abych vytvořil milimetrovou vrstvu sto dvacetigramového budoucího papíru. Ani o gram víc, natož o něco míň. Prostě to mít v rukách a během vteřiny odhadnout, kolik nabrat a jak s tím zamanévrovat.

Měl jsem štěstí, že v tomto případě se nedají dělat zmetky. Můj zvrásněný a hrbolatý „výtvor“ se mohl znovu ponořit, spláchnout a dalo se začít znovu. Když mě po čtvrt hodině začaly bolet ruce, vzdal jsem to. Profíci „čerpači“ pak tento produkt přeloží na lepenkovou podložku, aby ji následně za studena nechal vylisovat mezi válci kalandru, pak usušili a vyžehlili.

Hlazení papíru je jednou z posledních operací. V minulých staletích se papír hladil ručně kamennými (achátovými) hladítky. V 18. století se v evropských papírenských manufakturách objevil kalandr neboli žehlička.
Papíry se na něm hladí po jednom a po každé straně zvlášť. Listy se pokládají na lepenkovou podložku a hladí se za studena mezi dvěma otáčejícími se kovovými hladícími válci. To vše dělají v počtu asi dvaceti zaměstnanců tak dlouho, až mají na konci roku asi 12 tun ručního papíru pro klienty v Česku, ale i v USA, SRN, V. Británii, Rakousku , Polsku či Slovensku.

Základní rozměry jsou A5, A4, A3, A2 a největší formát pak 570×770 mm tzv. Imperial. Čerpají se také karty o rozměrech 50×90 mm, 210×100 mm, 150×100 mm a mnoho jiných rozměrů. Každý má arch nerovnoměrné okraje, což je způsobeno zatékáním papíroviny při čerpání, kvalitní ruční papír je také v maximální možné míře rovnoměrný, tzn. v celé ploše stejně silný.

„Autenticita ručního papíru z RPVL je patrna při pohledu proti světlu, kdy je jasně vidět především struktura síta (tzv. veržé) a zároveň je každý arch opatřen průsvitkou Ruční papírny ve Velkých Losinách (a. písmeno „L“ v levé spodní části archu; b. nápis „Losín“ v levé spodní části archů; c. žerotínský erb s nápisem Velké Losiny ve středu archu). Mnoho zákazníků má vlastní čerpací síta s individuální průsvitkou – filigránem..,“ říká Ondřej Duksa.

Papírenskou manufakturu dal vybudovat v místech bývalého obilního mlýna Jan mladší ze Žerotína. Papírna zahájila výrobu v rozmezí let 1591 – 1596, z tohoto roku je i dosud nejstarší známá průsvitka v podobě žerotínského erbu – lva s korunkou stojícího na třech pahorcích.

Po celé 17. a 18. století zásobovala papírna produkcí zejména psacích, konceptních papírů a lepenky své nejbližší okolí. Některým papírníkům se zde příliš nedařilo. Do historie papírny zasáhly i zdejší nechvalně známé čarodějnické inkviziční procesy poslední čtvrtiny 17.století, když se v roce 1680 jednou z jejich prvních obětí stala i manželka losinského papírníka Barbora Göttlicherová.

Ve Velkých Losinách se produkci ručního papíru podařilo udržet díky podnikavosti Antona Schmidta st., jehož rodina papírnu koupila roku 1855. Vedle bělidla, textilní a papírenské výroby zde byla roku 1913 uvedena do provozu i vodní elektrárna.

Objevení vynikajících filtračních vlastností ručně čerpaného papíru a posléze i jeho renesance v uměleckých kruzích umožnily tradičnímu papírnickému řemeslu přežít nejtěžší období a přenést se díky své originalitě a kvalitě až do současnosti.

V roce 1949 se papírna stala součástí národního podniku Olšanské papírny, později akciové společnosti, zabývající se papírenskou výrobou v několika strojních průmyslových papírnách na Šumpersku. Od roku 2006 je sídlem samostatné společnosti Ruční papírna Velké Losiny a.s.

„Velkolosinská manufaktura dnes patří k nejstarším doposud pracujícím podnikům svého druhu v Evropě. Ruční papír se zde stále vyrábí tradičním postupem z bavlny a lnu,“ říká ředitel Excellens paper s. r. o.,Ondřej Duksa.

„Pro svou vysokou kvalitu a staletou trvanlivost se používá zejména ve výtvarném umění, pro významnou osobní i firemní korespondenci, reprezentační účely, k tisku bibliofilií a rovněž v knižní umělecké a restaurátorské praxi.“

Unikátní areál významné technické památky, která zejména z pohledu více jak čtyřsetleté kontinuity tradiční ruční papírenské výroby nemá v oblasti střední Evropy obdoby. Je jediným evropským výrobcem, který neprodukuje ruční papír jen jako součást muzejního programu pro turisty, ale s každodenní pracovní dobou pro své regulérní klienty.

Světové databáze uvádějí kolem 3000 výrobců ručního papíru ve 20 zemích světa, převažují asijské země, například jen Čína uvádí kolem 2000 manufaktur, Thajsko má přes 400, Indie kolem 350 a v Evropě je pět výrobců.

A jedna perlička na závěr reportáže. „Nejmenovaný tradiční výrobce psacích potřeb ze zahraničí s cca 150letou historií s námi jednal o kooperaci. Při osobní schůzce nám bylo sděleno, že musí nejdřív ověřit naši historii a tradici, na kterou jejich klienti velmi dbají,“ usmívá se Ondřej Duksa.

„Zřejmě přehlédl na propagačních materiálech a vizitkách, které obdržel, ono datum založení Ruční papírny – A.D. 1596. Takže, jsme mu sdělili (samozřejmě žertem), že naopak my musíme prověřit jejich firmu….“

Reklama:
  1. 2 reakce na “Evropská jednička z Velkých Losin, přesto ji chtěli prověřovat…”

  2. Pan Olšer měl při exkurzi v této manufaktuře víc štěstí, když si mohl vyzkoušet i nabírání papíroviny. Když jsme si před čtvrt stoletím s naším turistickým oddílem Lokomotiva Banská Bystrica po tůře Jeseníkami papírnu prohlíželi, ohromě nás to zaujalo a obdivovali jsme starou tradici i současné mistrovství těch, kdo tam pracují. Štůček malých formátů ručního papíru, jejž každý dostal jako suvenýr, dodnes používám při zřídkavých příležitostech, kdy se nehodí psát na počítači. Bohužel, jsou to už častěji kondolence, nežli blahopřání. Tato velkolosinská reporáž je vítaným zpestřením sortimentu témat,jež pan Olšer zpracovává a nám nezištně posílá.

    od Vladislav Drahoš v Říj 27, 2009

  3. Pane Vladislave, bylo to fakt impozantní, i když jsem dělal hrozné hroudy, naštěstí se daly spláchnout a mohlo se začít znova. Je úžasné, jak ti čerpači mají v rukách neuvěřitelný cit, aby rozlišili hmotnost desetin gramů. Dostal jsem hromadu odpadů, které vznikají při sestřihování na objednané formáty. Občas je používám na peefky i oznámení a pozvánky…

    od olser v Říj 27, 2009

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *