Šel náhodou po chodníku a stal se ministrem železnic ČSR…

23. Říjen, 2009 – 21:53

Začalo to už koncem října 1918, kdy byla v Praze na nárožích zveřejněna nóta vídeňského ministra zahraničí hraběte Adrássyho prezidentu USA Wilsonovi o ochotě zahájit okamžitá jednání o příměří.

Nóta byla přijata veřejností jako faktická kapitulace Rakousko-Uherska a stala se bezprostředním podnětem k vystupňování manifestací za zřízení samostatného státu. Vládl poněkud zmatek a rozpaky; všichni chtěli samostatnost Československa, jen nevěděli, co bude chtít Masaryk, který zatím pobýval ve Washingtonu. Republiku nebo snad království či dokonce neutralitu…?

A mezitím se 28. října 1918 před polednem shromáždil dav u sochy sv. Václava na Václavském náměstí, aby si vyslechl památná slova:

„Jsme svobodní. Zde u stupňů pomníku českého knížete přísaháme, že chceme této svobody se státi hodnými, že ji chceme hájiti svými životy.“

Tak zněl kratičký projev z úst překvapeného poslance – doktora Isidora Zahradníka, jehož někdo z nadšených Pražanů náhodně poznal na chodníku, zvedl na ramena manifestantů, kteří se s šokovaným filozofem a teologem vydali na pochod za samostatnost Československa.

Kněz a od roku 1907 i říšský poslanec se v čele rozjásaného doprovodu dostal až na nádraží císaře Františka Josefa, dnešním Hlavním nádraží Praha, aby tamním zaměstnancům oznámil převzetí vlády Národním výborem. A ještě stačil odeslat telegram:

„Československý stát se právě před sochou sv. Václava prohlásil. Já jako zástupce železniční správy nařizuji, aby se znaky bývalého rakouského státu sňaly, úřadovalo se česky, provoz udržoval normálně a zastavil se dovoz vozů do Vídně a do Německa.

A tak se stal náhodný a po chodníku v klidu kráčející poslanec stal historicky první československým ministrem železnic. Knihovník řádu premonstrátů na Strahově a inspektor velkostatku v Hradištku u Štěchovic. Napřed byl agrárník, později poslanec za Republikánskou stranu československého venkova. Ministrem železnic ČSR však byl jen asi půl roku.

Pak nadešel 14. listopad 1918 a ministr financí JUDr. Alois Rašín, podle něhož se později ve Vela Luce na ostrově Korčula v současném Chorvatsku začalo říkat lenošení u moře „čechování“, dal dohromady text provolání Národního výboru. Předseda vlády Karel Kramář pronesl projev k lidu; patetické jsou zvláště některé jeho pasáže…

…“Na počátku velikého díla ukládá Ti Národní výbor, ode dneška Tvá vláda, aby Tvé chování a Tvá radost byly důstojny velké chvíle nynější. Naši osvoboditelé Masaryk a Wilson nesmí býti zklamáni ve svém přesvědčení, že dobyli svobody lidu, který dovede sám sobě vládnouti, ni jediným rušivým činem nesmí býti zkaleny nynější veliké okamžiky, ni jediný z Vás nesmí se dopustiti ničeho, co by mohlo vrhnouti stín na čisté jméno národa…“

Tak začala první schůze Národního shromáždění československého dne 14. listopadu 1918, které rozhodlo, že nový stát bude republikou, zvolilo své předsednictvo, ještě nepřítomného T. G. Masaryka prezidentem ČSR a její vládu.

Jako první byl Národním shromážděním projednán zákon, kterým se zrušilo šlechtictví, řády a tituly Rakouska-Uherska. Jako druhý pak přišel na řadu zákon o zavedení „osmihodinné doby pracovní“, jako třetí byl navržen zákon o zavedení obchodních platidel, jakož i zákon o zavedení „pojišťování dělnictva zaměstnaného v podnicích zemědělských, jakož i čeledi“…

Dne 21. prosince 1918 se Masaryk vrátil triumfálně z USA do Prahy a příští den pronesl na Hradě své první poselství k Národnímu shromáždění.

Vracel se s dlouhatánské cesty, která začala v Ženevě…

K dosažení politické samostatnosti bylo nezbytné zviditelnit český národ a přesvědčit státníky velmocí o potřebnosti a užitečnosti samostatného českého státu. Nejprve odešel do Ženevy. Později spolu s Benešem odjeli do Francie, kde se k nim připojil Milan Rastislav Štefánik.

V září 1915 odjel Masaryk do Londýna a situaci ve Francii svěřil Benešovi. Po únorové revoluci přesídlil do Ruska, kde dal podnět k sestavení samostatných legií z českých a slovenských přeběhlíků a zajatců.

Když do války vstoupily USA, vydal se přes Dálný Východ do Spojených států, aby zde působil na presidenta Wilsona, který do té doby po válce hodlal zachovat rakouskou monarchii, byť národně svobodnou. V Americe zorganizoval velkou přesvědčovací kampaň mezi americkými Čechy a Slováky na podporu samostatného státu.

Československo bylo uznáno za samostatný stát a Masaryk byl 14. listopadu 1918 zvolen prvním presidentem. 24. května 1934 jím byl zvolen počtvrté a naposledy i přes špatný zdravotní stav. 14. prosince 1935 abdikoval ze zdravotních důvodů a zůstal na zámku v Lánech.

Když „Tatíček Masaryk“ zemřel, pro jeho obdivovatele odešel symbol morální velikosti a velké autority. Jeho heslo bylo: „Nebát se a nekrást“.

Jako vždy neskutečně nadčasový. Pragmatický filozof, co měl své vyhraněné názory v náboženských otázkách…

Takový byl 28. říjen 1918 a první měsíce nového československého státu…

Reklama:
  1. 19 reakce na “Šel náhodou po chodníku a stal se ministrem železnic ČSR…”

  2. Nech tatíček žije v srdciach čo najdlhšie!
    Na Slovensku teraz asi platí heslo Nebáť sa a kradnúť!

    od eugen v Říj 24, 2009

  3. Budu neustále opakovat, nebát se a nekrást jo, staříček byli v legii, takže kousek citátu zde:
    „Republika je vykradená chajda, zachrání ji jenom Gajda“, říkalo tenkrát volební heslo. A tehdejší republika byla doopravdy vykradená. Byla nejenom vykradená ale i beznadějně zadlužená. Gajda také věděl co se stalo a jak to dopadlo s obrovským carským zlatým pokladem, který náhodou padnul na Sibiři do rukou legionářů. Část pokladu legionářské vedení ukradlo, za další kus se postavila a otevřela legionářská banka, jejiž budová patří i dnes k nejluxusnějším budovám Prahy. Velkou část pokladu dostali spojenci, Británie a Francie, něco dostali bilí, něco potom rudí bolševici a kam se poděl zbytek dodnes nikdo neví.“
    Břetíku nemáš nějaké nové drby, co se stalo s penízkama, které si kucí půčili od toho ďáblika kolčaka ?
    Veselé krizování a vepřové chřipkování…
    Jinak zas napiš něco k popukání, prosím tě
    http://i2.korzik.net/2009-09/1254142224_cat_4.jpg

    od wbgarden v Říj 24, 2009

  4. Samozřejmě, milý Jeníku, doporučuji následující literaturu. (Jinak zítra přijde na řadu můj blog: „Jak hrdinní legionáři dělali byznys na Sibiři“)

    Ján Kvasnička: Československé légie v Rusku 1917-1920, Bratislava 1963, Zdeněk Sládek: Ruský zlatý poklad v Československu?, Slovanský přehled č. 3/1965 nebo také Interpelace poslance Lodgmana ministrovi pro věci zahraniční o
    spojitosti mezi ruským zlatým pokladem a legionáři ze dne 04. 06. 1925.

    Dobré rýpování a po stromech lezení. Jen co odhodím berle, hned se dám na čarověníky…

    od olser v Říj 24, 2009

  5. Budu neustále opakovat, no jak my si zas notujem, skoro jak zamlada…
    http://i1.korzik.net/2009-09/1252317352_podborka_27.jpg

    od wbgarden v Říj 24, 2009

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *