Břetislav Olšer - blog, Olser.cz

Richard Hašek, mezidomovec z Hanspaulky a Lipnice n. S….

Kdyby se toho Jaroslav Hašek dožil, asi by zajásal, jak se mu jeho vnuk ing. Richard Hašek stará o neklesající proslulost. Potkal jsem se ním v rezidenci primátora Hlavního města Prahy. Nelze přece odmítnout pozvání Obce spisovatelů na slavnostní prezentaci unikátního vydání Máchova “Máje” na ručním papíru z Velkých Losin, s kresbami Kristiana Kodeta.

Naskytla se tak možnost popovídat si s Ondřejem Duksou, ředitelem firmy Excellens paper s. r. o. či básníkem a psychiatrem MUDr. Janem Cimickým nejen o V. H. Máchovi. Hlavně však s Ing. Richardem Haškem, spolupředsedou Strany mírného pokroku v mezích zákona, o tom, jak dnes vzorně pečuje o odkaz autora nejpřekládanější české knihy “Osudy dobrého vojáka Švejka”.

“Jsem mezidomovec při neustálém přejíždění mezi pražskou vilou na Hanspaulce a Lipnicí, kde moje rodina provozuje „Hostinec U České koruny“ s ubytováním. Je to jeden ze způsobů, jak opečovávat slávu proslulého spisovatele. Být jeho vnukem je také odpovědnost…” říká s úsměvem podsaditý šedesátník s haškovsky zvídavýma očima.

Richard Hašek se v Lipnici, které jsou prý u nás čtyři, ale jen jedna je nad Sázavou, nejprve stal dělníkem a teprve až pak hoteliérem. O provoz hospody se ale stará manželka Zdeňka a syn Martin…

Děda Jaroslav Hašek domek pod lipnickým hradem koupil v roce 1922. Stavení ve svahu bylo zajímavé i tím, že mělo pět vchodů. Údajně proto, aby měl kudy zdrhat. Ale realizoval si sen, že po celoživotním vandru někde zakotví. Že konečně bude bydlet v hospodě.

Jeho vnuk už měl lepší možnosti. Penzion na náměstí, který se rozhodl koupit, i když to bylo opuštěné a vlhké stavení, jelikož právě v něm napsal Jaroslav Hašek podstatnou část osudů dobrého vojáka Švejka. Na dům, kde se spisovatel usadil po návratu z Ruska a kde je dnes jeho muzeum, je možné se dívat z posezení v „Hostinci U České koruny”. Na jeho hrob je zase vidět z podkrovního pokoje pro hosty.

Naopak řadová rodná vilka Richarda Haška je až v pražské čtvrti Hanspaulka. Chloubou interiéru malé pracovny v podkroví je nábytek po slavném autorovi; pracovní stůl prosklená knihovna a křesílko.

“Jestliže byl Švejk přeložen do osmapadesáti jazyků, tak tam mám většinu vydání. To zatím poslední je belgické, je tam ale i arabské, hebrejské, turecké… Nejnovější vydání je v katalánštině. První Švejk přeložený do americké angličtiny je z roku 1930…“

Nakladatel Petr Kovařík vydal v roce 2006 druhou knihu neznámých povídek Jaroslava Haška nazvanou “Nešťastný policejní ředitel”, které mimo jiné jeho vnuk objevil v časopisu “Karikatury”, kde k nim kreslil obrázky Josef Lada.

“Když už jsou knihy vydány, není tolik patrné, jaká spousta času a kolik trpělivého vyhledávání a pátrání se za nimi skrývá. Já jsem už dlouho procházel časopisy, do nichž Hašek přispíval nebo mohl přispívat. A to nejen v knihovnách a archívech, protože nikde nejsou tyto dávné časopisy v úplnosti, ale už před desetiletími, kdy jsem je také kupoval v antikvariátech…” vzpomíná Richard Hašek a hrdlo si svlažuje bílým vínem.

“A vlastně je kupuji dodnes. Zrovna asi tak před rokem jsem sehnal ročník Světa zvířat, jehož právě Hašek redigoval, a který z velké části vyplnil svými texty. Důležitějším zdrojem jsou nejrůznější pozůstalosti, ať už jsou uloženy v Památníku národního písemnictví, nebo v soukromých rukou. Takhle se mi podařilo objevit i tři neznámé rukopisy nikdy nevydaných povídek.”

O tomto vztahu bylo vše podstatné napsáno už Josefem Ladou samotným a pak například v knihách Radko Pytlíka. Neměl v úmyslu odhalovat něco nového o nich dvou, ale spolupráce Lady a Haška byla vodítkem při novém průzkumu ročníků “Karikatur”.

Je zřejmé, že Lada zvláště rád ilustroval texty, které napsal právě Hašek. A možná, že z období, kdy Hašek přespával v Ladově bytě, pochází povídka “Pokus o obrození”, jež vypráví o dvou kumpánech, co spolu bydlí a chtějí se vymanit z bludného kruhu alkoholu, hospod a přátel z mokré čtvrti. tato příhoda by mohla být chápána jako humorné dokreslení Haškova a Ladova vztahu.

Rok 2008 byl nazýván příznivci “dobrého vojáka Švejka” a jeho autora “Rokem Jaroslava Haška”. Jaroslav Hašek (30. 4. 1883 - 3. 1. 1923). V dubnu bylo 125. výročí jeho narození a v lednu uplynulo 85 let od doby, kdy tento velikán české literatury, bezesporu světového formátu, zemřel ve svých 40 letech.

Znalci Haškova díla mají jasno; byl to spisovatel, básník, filosof, publicista a novinář, autor světoznámého díla “Osudy dobrého vojáka Švejka”. Anarchista, buřič, revolucionář, bohém a ohleduplný mystifikátor. Humorista s geniálním citem pro grotesku jménem život. Jaroslav Hašek dosáhl na literární piedestal renesančních mistrů pera, jakými byli Rabelaise či Cervantes.

O popularitu se nemusí obávat ani „Haškova Lipnice“ - pravidelné kulturní programy pořádané od roku 1959 v přírodním amfiteátru pod hradem. Nezapomíná se ani na pietní místa - hrob spisovatele na starém hřbitově a na sochu u památníku pod hradním schodištěm.

Pamětní desku, věnovanou Jaroslavu Haškovi, jsem objevil na hotelu Melodia v Kyjevě, kde spisovatel určitou dobu bydlel, ale též v jihopolském Krakově, ve kterém byl v červenci 1903 zatčen, vězněn a vyslýchán.

“Svůj pobyt v Krakově dědeček částečně popsal v Osudech dobrého vojáka Švejka. Krakov se tak mimo jiné i díky tomu dostal do světové historie, protože příběh byl přeložen do téměř šesti desítek jazyků,” říká vnuk Richard.

Velkou slávu zažilo 2. června 2005 Prokopovo náměstí na pražském Žižkově. Desítky zvědavých lidí přitáhl křest jezdecké sochy Jaroslava Haška. Dílo je posledním projektem výtvarníka Karla Nepraše.

Bronzový kůň, jehož tělo má tvar barového pultu s dírou, kterou prochází kamenný sokl se spisovatelovou bustou, stojí na třech nohách. Kůň je natočený stejným směrem jako kůň Jana Žižky. Nepraš těsně před dokončením sochy v roce 2002 zemřel. Hlavu tedy doplnila jeho dcera Karolína, která ji také připravila pro odlití z bronzu.

“Dědova Jarmilka někdy za něj tajně měnila pointy jeho povídek. Hašek to poznal, ale nic neříkal, prý stejně povídky vycházely pod jeho jménem. Když se to nakonec Jarmila dozvěděla, jak se chlubil cizím peřím, moc se rozzlobila, že i honorář dostává Hašek…” směje se Richard Hašek.

“Stejně ho pak propil…” podotýkám netaktně.

“Neříká se propil, ale investoval do dalších tvůrčích poznání…” opravil mě kulantně Richard Hašek. A když viděl, že za mě moje žena píše adresu mého webu, protože chodit jsem se už po nemoci naučil, ale psát ještě ne, hned dodává další epizodku ze života svého dědy.

“Hele, také musel diktovat, jelikož si opatřil ruku, když nedočkavě lovil někde na zabíjačce z kotlíku vařící se vepřové koleno…”