Je „mačo“, co je plný estrogenu, samolibý samec, pohrdající ženami?

9. Říjen, 2009 – 8:38

Tak a máme to. Muži dostali od feministek pěkně zabrat. Se zajímavým objevem přišli endokrinologové z Kalifornie. Kdoví, jestli jim nepředsedala nějaká zarputilá feministka, každopádně je jasné, že ne nadbytek testosteronu, tedy mužského pohlavního hormonu, ale až přebytek estrogenu, ženského pohlavního hormonu, dělá z mužů „ostré chlapíky“ zvané „mačo“.

A to, prosím, estrogen řídí menstruační cyklus v těle ženy a ovlivňuje pubertální změny ženského těla. Zároveň se ale tvoří v malém množství také v mužském těle. Naopak testosteron podporuje růst chlupů a hrubnutí hlasu, ale v ženském těle zvyšuje také chuť na sex a usnadňuje vzrušení a vyvrcholení.

Čím více estrogenu na mozek působí, tím víc jsou mužský, ale i ženský mozek agresivnější a tím více dochází k vývoji chování typickému pro macho muže. Tedy ženský hormon vytváří chování proti ženské přirozenosti. Nebo jedině, že by se ženám, ačkoliv to odsuzují, líbilo chlapské „mačovství“… Viz. chlapák Kateřina Neumannová, naše proslavená sexy lyžoběžka…

Proto si dnes můžu dovolit být poněkud šovinistický vůči ženám, když se už ví, že „mačo“ je vlastně výtvorem žen. Dostal jsem od typického „mača“, co se urazil, když zvěděl, že ho vlastně formoval ženský hormon, pár globálních charakteristik žen během jejich dospívání…

Žena stará 18 až 21 let je jako Afrika nebo Austrálie. Je napůl objevená, divoká, a přirozeně krásná i se svou džunglí v úrodných deltách.

Ve věku 21 až 30 let se žena podobá Americe nebo Japonsku. Je zcela odkrytá, velmi dobře vyvinutá a otevřená obchodu zejména s komoditami jako jsou peníze a auta.

Mezi třicátým a čtyřicátým rokem jsou ženy jako Indie nebo Španělsko. Velmi žhavé, uvolněné a vědomé si své vlastní krásy.

Mezi roky 40 a 45 je žena jako Francie nebo Argentina. Válkami byla skoro napůl zničena, ale pořád ještě může poskytnout vřelá a žádoucí místa k návštěvě.

Žena stará 45 až 50 let je jako Jugoslávie nebo Irák. Prožila si své válečné útrapy a teď splácí minulé chyby. Masivní přestavba je však bezpodmínečně nutná, což si ale vyžádá nemalé finanční prostředky a řadu obětí.

Ve věku mezi 50. a 60. rokem připomíná žena Kanadu nebo Rusko. Velmi rozlehlá, tichá a s nekonečnými hranicemi. Proto její ledové klima nechává chladným každého muže.

Mezi šedesáti a sedmdesáti lety života je žena jako Anglie nebo Mongolsko. Má slavnou minulost, ale žádné vyhlídky na smysluplnou budoucnost. Po sedmdesátce už žena připomíná Albánii nebo Afghánistán. Každý ví, kde leží, ale nikomu se tam nechce.

Mimořádná Zlatá žába 2008 byla udělena europoslankyni Janě Hybáškové za sestavení příručky: “Více žen do politiky? Samozřejmě, ale jak?”

„Když jsem před několika lety kandidovala do Evropského parlamentu, mé stanovisko bylo jednoznačné: „Ne, nejsem pro kvóty. Já se do politiky dokážu dostat sama a nepotřebuju k tomu žádné berličky,“ řekla na setkání se členkami Žáby na prameni v Bruselu.

“Dnes se za to stydím. Já jsem se do Evropského parlamentu dostala, avšak svými neinformovanými a hloupými řečmi jsem způsobila, že se to desítkám dalších žen, které nejsou v tak výhodné situaci, nepodařilo. Místo toho, abych přiznala fakt, že žiji v prostředí a v manželství, které mi umožnilo být finančně nezávislá, egoisticky jsem vše zúročila pouze pro sebe…“

Jana Hybášková, s níž jsem dělal interwiu při návštěvě ambasády ve slovinské Lubljania, kde byla několik let velvyslankyní ČR, má zřejmě pocit, že málo dělá pro své mediální zviditelnění. Proto se rozhodla vypracovat studii o tom, že Ústava České republiky je skrz naskrz prolezlá diskriminací vůči ženám.

Podporuje v tomto ohledu hnutí žen Gaia, které tvrdí, že Ústava je mačistická. Zřejmě od slova „macho-mačo“, tedy samolibý samec, silný vůdce, pohrdající ženami. A oč jde? V Ústavě jsou jen mužské rody, resp. jsou v ní uváděny názvy profesí jako poslanec, prezident či senátor atp., místo poslankyně, prezidentka či senátorka… A to chce paní Hybášková i spolek Gaia změnit.

Složitou práci však budou mít mj. s tzv. přechylováním, např. s názvem chirurgyně, chiruržka nebo snad chirurgyčka či chodkyně na semaforech pro přechod, včetně zelené nebo červené panenky v sukních vedle panáčka v kalhotách…

Je zajímavé, že jim nevadí západní způsob mužského psaní ženských příjmení. Tedy Mrs. Hybasek, Mrs. Hais a podobně. To, že člověk nepozná, s kým má tu čest a snadno si poplete muže s ženou, to zřejmě mačismus není…

Každá mince má však dvě strany; je také diskriminační, když se ve všech lékařských publikacích, televizních šotech či na bilboardech a v reklamách mluví a píše v souvislosti s porody zcela logicky výhradně o ženách?

Zato když je řeč o alkoholismu, bezdomovcích či závislácích na hracích automatech či sportovním fandění, jsou muži v jasné převaze, navíc mají mnohé reklamy např. na Euro 2008 sexistické zabarvení.

Ukazují ženy, zřejmě obtěžující muže při sledování televizních fotbalových utkání, jak jsou svázány a odváženy speciální mužskou službou sběrnými autobusy někam do neznáma.

Asi na Madagaskar nebo do Ohňové země, přitom je jasné, že i my, muži, jsme diskriminováni. Jakápak rovná příležitost, když nemůžeme rodit ani kojit…?

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *