Paní Jílková, když si vybíráte nýmandy, nedivte se trapasům…

25. Září, 2009 – 20:20

Nedá se říct, že bych na televizní pořad Michaely Jílkové „Máte slovo“ zanevřel nebo ho jednoznačně odpískal, ale prostě to pořád není ono a měl jsem původně dojem, že za to může pouze moderátorka, která si zkrátka neuhlídá své nekompetentní a nevychované hosty a pak jde jeden trapas za druhým.

Vím, že je to asi nejtěžší publicistický žánr kočírovat naživo televizní debatu, mít přehled o daném tématu, rychlou reakci a duchapřítomnou slovní zásobu. Jako praktikující novinář o tom něco vím.

Přesto jsem až teď pochopil, že když dramaturg pořadu pozve nýmandy, ťulpasy a trouby, nic jiného, než hádky, osočování, skákání do řeči nebo mlácení prázdné slámy z toho nemůže vyjít. Kdysi to bylo o Romech, tento týden o zdravotně postižených.

A platilo to dvojnásob. Asi proto, že hostem byl opět nejmenovaný ministr před romská práva a pár dalších úředníků, včetně předsedy Národní rady zdravotně postižených Václava Krásy.

Zbytek hostů nebudu jmenovat, nerad bych se dočkal nějakého občansko-právního sporu. Kromě ředitele hospicu Roberta Huneše, byli skoro všichni tragicky nemohoucí. Zvláště pan ministr.

Na konkrétní dotaz zmíněného šéfa z domova pro umírající lidi, co s tím, když mají mít rozpočet o zhruba polovinu nižší, než kolik potřebují, reagoval ministr jen slovní eskapádou úřednických keců o tom, jak jednotlivé kapitoly si vláda rozdělí a bude hledat východisko, aby všichni byli spokojeni.

Když někdo něco mele páté přes deváté a bez rozmyslu jen opakuje, co už řekl někdo před ním, jde o „papouškování“ nebo o „opičení“. A s tuto papouškovsko-opičí podobu na sebe vzal rychlokvašný ministr pronic zanic.

Na přímou otázku, co by dělal, kdyby bylo nutné pečovat o nemocnou maminku při 60procentním škrtu v penězích pro těžce nemocné a handicapované lidi, řekl asi toto…

„Je to kvadratura kruhu… je třeba přeskupit všechny prostředky… ministři musí zabojovat, aby pro sebe urvali co nejvíc… uvědomme si, že tyto problémy jsou uprostřed kapitol… bla, bla, bla…“

Ani táborový řečník by neměl na skladě tolik naučených frází a prázdných slov o tom, jak jednotliví ministři roní slzy, když musejí ubírat chudákům seniorům a dětem. Házel bezduchými čísly a miliardami. Marně byl napomínán, že není na jednání či poradě vlády, ať mluví konkrétně k případu z hospicu.

Zbytečné úsilí; ministr byl hluchý jak poleno a jen mlel svou o úsporném balíčku, floskule o solidaritě, o počtu stran jím vypracovaných studií, ale nic o tom, co má ředitel hospicu dělat v případě škrtů, aby nemusel ubírat umírajícím lidem jedno jídlo denně, vypínat ústřední topení nebo šetřit na pamprskách pro lidi s inkontinencí a snižovat plat kolem 10 800 Kč pro pečovatelku.

Stejně marný byl i nějaký ministerský náměstek, který mlel v tom samém duchu. Nula od nuly pošla. Jen viditelně rezignující Václav Krása alespoň poznamenal, že problém je též v tom, že senioři mají někdy málo peněz proto, že své důchody rozdají svým dětem a pak nemají na jídlo či nájem.

S tím však stát nemá nic společného. Nelze úředně zakázat rodičům, aby sponzorovali své amorální ratolesti, ani přikázat supům vlastní krve, aby si od nich cokoli brali, zvláště když je jim to dáváno dobrovolně a s láskou.

Skoro žádná řeč o omezení dotací sdružením, jež zajišťují asistence, dopravu a další služby pro handicapované lidi. Škoda, že pan Krása, sám vozíčkář, neřekl, jak je důležitý asistent, aby pomohl na WC, s hygienou, oblékáním, s jídlem a jinými činnostmi…

Suma sumárum; čtvrteční pořad „Máte slovo“ vyzněl opět více méně tragicky. Nikdo se nic nedozvěděl, ani zdali umírající lidé budou mít alespoň pár měsíců důstojné staří.

Vlastně k čemu, když co nejdřív umřou, stejně si už nebudou pamatovat, za jakých okolností; jestli byli hladní, promrzlí nebo totálně svojí močí promočení… Ani kdo vyhrál volby a za jaký jidášský groš…

Úsporným balíčkům zdar a těm, co okrádají na úkor horních deseti tisíc zdravotně postižené, obzvláště…

PS: V rámci rozpravy o úsporném balíčku ČSSD navrhovala snížit platy ústavních činitelů o dvacet procent, pro tento návrh však hlasovala pouze třetina poslanců sociální demokracie. Kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu. I tak si svá čtyři procenta pořádně obrečí, když jim zhruba ze sedmdesáti tisíc měsíčně se vším všudy zbude „jen“ něco kolem 60 tisíc. Copak se s takovou almužnou dá vyžít…?

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay ceiling fan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *