Jak se dožít tisíce vlastních prapravnoučat…?

23. Září, 2009 – 7:48

Izrael se snaží být v arabském smrtelném populačním sevření plodnou zemí. V židovském státu s více než sedmi miliony obyvatel dnes žije na 2,3 miliony dětí ve věku 17 let a mladších, tedy skoro třetina všech obyvatel země. Z nich bylo přes 1,7 milionu dětí židovských (více než třetina celkové židovské populace Izraele) a 39.000 dětí křesťanských.

Židů přesto ubývá, i když se objevují mimořádně dětem oddané matky. Izraelce Rachel Krishevské z Haify scházel rok do její životní stovky, a když zemřela, na jejím pohřbu se sešlo na 1400 jejích potomků z řad synů, dcer, vnoučat, pravnoučat a dokonce i prapravnoučat.

Ortodoxní Židovka z charedim se v roce 1929 provdala za svého bratrance Jicchaka, s nímž později měla sedm synů a čtyři dcery, kteří jí zplodili dohromady 150 vnoučat. Vnoučata pak měla bezmála tisíc pravnoučat a tři sta prapravnoučat…

Přesto Ráchel nedrží rekord. V Izraeli žije dnes přes tisíc Židů a Židovek starších sta let. Proto jsou v židovském státě ještě nejméně dvě rodiny, jejichž nejstarší členové, kterým je již přes sto let, mají už okolo dvou tisíc potomků.

Zhruba polovinu arabské populace Izraele tvoří přes 570.000 muslimských a na 46.000 drúzských dětí. A to musí být také pěkný shon, když tolika dětem vybírají jejich rodiče to „nejúžasnější“ jméno. To nejoblíbenější chlapecké je v Izraeli Itai, když jej dostalo největší množství všech novorozených chlapců. Následuje Uri/Ori, Noam, Daniel, David, Ido, Moše, Josef, Jehonatan, Jonatan, Amit a Ariel.

Noa je zase posledních deset let zase nejoblíbenějším dívčím jménem. Jmenuje se tak nejvíc novorozených holčiček. Dalšími nejčastěji používanými jmény jsou Šira, Maja, Jael, Tamar, Sarah, Roni, Agam, Michal, Adi a Talja. U muslimských dětí jsou nejfrekventovanějšími jmény Muhammad a Šahad.

Nouze není ani o romantické příběhy s matriarchálním nádechem…

„Třicetiletá Izraelka Ruti z Jeruzaléma se zamilovala do Dannyho Nahmania, který byl o pět roků mladší,“ slyším nezvyklý příběh, který mi vypráví Bobby David z Tel Avivu. „Vzali se v roce 1984 a snažili se naplnit své rodičovské poslání a mít děti. Bezvýsledně…“

O tři roky později prodělala Ruti operaci, když přišla o dělohu, zasaženou rakovinou. Manželé se rozhodli pro tzv. dítě ze zkumavky. Ruti dala svých jedenáct vajíček, která byla laboratorně oplodněna Dannyho spermiemi.

Vzniklá embrya pak byla kryokonzervována ve více než mínus 180 stupňů Celsia ve speciálních dusíkových kontejnerech, kde čekala na volbu ideální matky, která by pomocí transferu dítě rodičů Nahmaniových odnosila…

Danny se však zamiloval do mladší ženy. Rozvedl se a změnil nejen manželku, ale též názor na jím oplodněné embryo. Kategoricky odmítl, že by na svět mělo přijít dítě, který by nebylo jeho nové ženy.

Vše se dostalo před soud. Napoprvé senát odmítl žádost Ruti, aby i přes nesouhlas svého bývalého manžela mohla použít inkriminované embryo. Odvolala se a teprve po dalším čekání Nejvyšší soud vyřkl definitivní ortel:

„Žalobkyně může naložit s embryem podle svého uvážení!“

Velké vítězství Ruti se stalo precedentem a znamenalo, že si mohla nalézt náhradní matku, která by jí dítě porodila. Poděkovat za to mohla sedmi soudcům z jedenácti, kteří v rozhodující fázi soudního jednání prohlásili:

„Právo ženy stát se matkou je silnější, než právo muže nebýt otcem!“

V největší izraelské metropoli Tel Avivu vzrostl v roce 2008 počet rozvodů na 750, když bylo v tomto ruskými Židy založeném městě zaznamenáno více než 3.500 sňatků. Jeden z pěti lidí, kteří zde v roce 2008 vstupovali do manželství, tak činil opakovaně.

Manželství uzavřelo 600 vdov a vdovců, stejně jako 40 párů, které se rozvedly a následně se rozhodly se znovu vzít. Na celonárodní úrovni rozvodovost klesá. Počet rozvodů v celém Izraeli poklesl na 9.765. V Jeruzalémě došlo dokonce k poklesu o skoro osm procent. Židovky jsou proto srdnaté, zocelené vojenským drilem.

„V židovském státě je povinná vojenská služba pro chlapce (3 roky) i pro dívky (22 měsíců). V roce 1994 rozhodl Nejvyšší soud o odvolání ženy, které bylo odmítnuto zařazení do oblíbeného pilotního výcviku,“ říká Peter Bachrach z Haify, podplukovník izraelské armády ve výslužbě, který bojoval v pěti izraelsko-arabských válkách.

„Rozsudek soudu vedl ke změně armádní politiky a ženám bylo povoleno stát se vojenskými pilotkami, ačkoliv od té doby výcvikem prošly jen tři čtyři ženy,“ dodává tento člen vedení haifské organizace, podporující rodiny padlých vojáků, mezi něž patří i jeho syn Doron.

Vedle služby dívek v různých podpůrných funkcích pro bojové jednotky, jako jsou zástupkyně operačních důstojníků, zpravodajské důstojnice a spojovací operátorky, dnes ženy slouží v bojových zařazeních v dělostřelectvu a speciálních smíšených pěchotních jednotkách, nazývaných Karakal, jež jsou rozmístěny podél izraelských mírových hranic, které spolutvoří Egypt a Jordánsko.

Další smíšenou jednotkou je Sachlav, část Vojenské policie, která je rozmístěna v Judeji a Samaří. Ženy také slouží v bojových jednotkách Pohraniční stráže.

Po holocaustu, v němž bylo umučeno přes milion a půl židovských dětí, se stalo v Izraeli dítě absolutně chráněným životem. A pak se divme, že je zde tolik zdravých dětí…

Reklama:
  1. 22 reakce na “Jak se dožít tisíce vlastních prapravnoučat…?”

  2. Vážený pane Olšere,vzhledem k tomu,že často uvádíte svého otce jako praktikujícího a trpícího pro víru,katolíka,dovoluji si k článku něco málo dodat:katolická církev odsuzuje umělé oplodnění,m.j. i proto,že dochází k usmrcení nadbytečných embrií-čili,pokud se odsuzuje potrat,je toto to samé.V IZR to zřejmě řeší tak nevěřící,určitě ne věřící Židé.
    Ostatně i u nás mají ministryně zdravotnictví a spravedlnosti řešit etickou stránku věci.Viz KT 37.
    Takže v tomto pak nechápu jakýkoliv obdiv k Židovkám,pokud porušují přikázání-NEZABIJEŠ.

    od hugous.z.lipek v Zář 23, 2009

  3. Promiňte, ale nepochopil jsem, proč bych neměl mít obdiv k Židovkám, co mají umělé oplodnění. Která matka by netoužila po dítěti. Navíc embryo není člověk, pouze jeho zárodek. Člověk, tedy plod v lůně matky, podle současné vědy začíná žít jako člověk, až s vývojem svého mozku, a také umírá, až mu mozek odumře. Viz. transplantace orgánů. Vážím si svého otce, že byl schopný pro svoji víru ledasco obětovat. Já ne… Mám jiné zásady, nevím, jestli jsou správné, ale jsou moje a nemám důvod je měnit, ani se za ně stydět…

    od olser v Zář 23, 2009

  4. Dovolila jsem si jen k tomu citovat Katolický týdeník,kde je o tom menší článek.Nic víc…..
    Ale myslím,že je dostatečně známé,jak reagují tyto zárodky“bez mozku“ jak píšete,při interrupci.Kdo toto viděl,myslím,že to posuzuje podstatně jinak.Stačí k tomu gynekolog,který potraty provádí a je aspoň trochu seriózní.

    od hugous.z.lipek v Zář 23, 2009

  5. Omlouvám se, ale ve Vašem diskuzním příspěvku jsem nenašel ani náznak toho, že by Vaše úvaha byla citováním menšího článku z Katolického týdeníku, pouze jste mi vyčítavě sdělila, že jsem o svém tátovi uváděl, že byl persekuován pro svoji víru a že se zřejmě nechovám jako správný katolík. Já však pouze hájím Židy a Židovky, jimž vyvraždili jeden a půl milionu dětí a proto chtějí mít své vlastní, třeba i z embrya. A ty umučené děti měly mozky a zajisté víc trpěly, než při interupci lidské zárodky v matčině lůně..

    od olser v Zář 23, 2009

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *