Domy, které “zachraňují samozvaní památkáři” zvaní squatteři…?
14. Září, 2009 – 8:06Jediný člen vlády bez vysokoškolského vzdělání Michal Kocáb, ministr pro ochranu lidských práv, Romů a squatterů, tvrdil, že se squatteři svojí nebývalou péčí zasloužili, aby jimi mnoho let nelegálně obydlená historická vila Milada přežila rok 2000.
Prvorepubliková vila je umístěna v těsném sousedství vysokoškolských kolejí Univerzity Karlovy; byla opuštěna v roce 1988. Leží mezi Trojou a Holešovicemi a byla prý posledním squatem v Praze, squateři ji obývali od roku 1997.
Pořádali až do ranních hodin hlasité koncerty, na něž se sjížděla spousta lidí. Obyvatelé a studenti neměli klid ani na spánek, ani na práci a studium. Navíc mnozí spreyeři squatterského ražení ještě průběžně ničili nové i historické budovy Prahy svými nelegálními grafity, jimž říkají vznosně “street art”…
Pan ministr asi nečetl definici slova “squatter” v naučném slovníku; člověk, který obývá nelegálně (tedy bez řádné nájemní smlouvy nebo svolení majitele) jistou budovu (dům)…
Zřejmě jim přesto nalil novou krev do žil, jelikož fanoušci squatterství se během víkendu znovu poprali s policií v Praze na Albertově. Obsadili totiž v ulici Na Slupi po proslulé Miladě další dům.
Nakonec jich skoro stovku zadrželi. Mezi nimi byl další “žabičkář”. Po Kateřině Jacques si zadal s policisty i zastupitel Prahy 3 za Stranu zelených Matěj Stropnický. Na své “zuřivé kischovské novinářství” doplatil zatčením i dopisovatel iDnes.
Proti všem zadrženým bude zahájeno zkrácené trestní řízení. Jsou podezřelí z porušení práva k bytu a nebytovým prostorům, hrozí jim až dva roky vězení. Předtím ale měli nárok na jeden telefonát a právní zastoupení.
Na objekt, který je již šest let neobydlený a chátrá, vyvěsili transparent s nápisem “Squatting není problém, ale řešení”. Inkriminovaný dům patří dvěma společnostem, jež si v něm squattery nepřejí. Ti měli i v televizi čitelné transparenty s nápisy “Bydlení je právo” a “Nikdy nebudeme otroky vašeho systému”.
O tom, že zatím ale musí “nevlídný systém” akceptovat je však policie rázným způsobem přesvědčila a milí novodobí “otroci” museli mazat do vězení pro své nelegální počínání.
Zatímco u nás patří tito manící a manice mezi “intelektuály” a dítka z dobrých rodin, které neví roupama, co by si vymysleli za pseudoliberální exces, v cizině jde většinou o bezdomovce, lidi bez střechy nad hlavou či nuzáky bez práce a finančních prostředků.
Vystěhovaným squatterům, potomkům horních deseti tisíc z vily Milada, nalezl nové ubytování ministr pro lidská práva Michael Kocáb v soukromém domě v Truhlářské ulici. Majitel objektu Petr Svinka jim nabídl téměř zadarmo tři byty do doby, než bude dům opravovat. Proti se postavili nájemníci budovy.
Jo, kdybych napsal, jako na webu Ve světě bydlení, že jde o alternativní bydlení v Česku a projevování nesouhlasu s nekalými praktikami realitních makléřů, zájem o umění, o pomoc mladým lidem, kteří se teprve hledají, pořádání kulturních akcí, touha žít jinak, než v odcizeném panelákovém bytě, byl byl “in”. Hájil bych přece mýtus věčné revolty…
Ovšem když napíšete pravdu, že squatteři jsou prostě vyžírky, co žijí na dluh ostatních a protizákonně obsazují neobydlené domy a dělají v nich bordel, zvaný “street art”, dostanete co proto. Zkrátka byl jsem ten, co se “zapomněl v minulém století a neví ani, jak takový squatter vypadá, co dělá a čím si zaslouží naši úctu”…
Jsou přece svobodomyslní a já blbůvzdorný, poněvadž jim nechci dopřát, aby si za cizí (i mé) prachy užívali své soukromé svobody a anarchie… Squatteři se prý nemnoží jako cigáni a nevydělávají si rozením děcek. Taky neřvou, že chtějí sociální dávky. A je jich málo…
Stal jsem se prostě tím, kdo neví ani, jak takový squatter vypadá, co dělá a čím si zaslouží naši úctu. Fakt squattery asi neznám, nevím, co jsou zač, nestačilo mi ani potkat jich pár stovek v dánské Christianii uprostřed Kodaně, nebo v New Yorku či Amsterdamu a Saigonu. Z velké části šlo o narkomany, nezaměstnané chudáky či psance všeho druhu…
Měl jsem možnost navštívil několik squattů. Kdo tvrdí, že je výše zmínění povaleči “z vlastních prostředků přestavují obsazenou nemovitost do obyvatelné podoby a následně zde vytvářejí i kulturní hodnoty a jsou tak pro společnost opravdovým přínosem”, asi ztratil poslední uzbytky soudnosti. Opak je faktem…
Stačí vzpomenout na squat Milada; z rozpadající se vily dokázali během několika let vybudovat ještě víc se rozpadávající ruinu. Bez vody a hygienických zařízení si každý dovede představit tu vůni, kolem se rozlévající. K tomu též bojová plemena psů, bezprizorně se potulující v okolí…
Nedávno musela bruselská policie vymísťovat ilegály z budovy Leonidas na ulici Antoin Dansaaert. Nechyběly scény se snášením imigrantů ze střechy apod. Kolem budovy se srotili další ilegálové, kteří protestovali proti vymísťování svých soudruhů.
Squatter je prý k nerozeznání od jiných řádných občanů; jen má masné nemyté vlasy, trochu zapáchá, na sobě má kdeco, v sobě pár jointů a obyčejně si vodí nějaké psí bojové plemeno.
S dovolením zopakuji svoji oblíbenou parafrázi na Víťu Hálka a jeho Večerní písně: Nekamenujte squattery, neb pěvci jsou jak ptáci; kdo hodil po něm kamenem, k těm víc se nenavrací…
Myslím si, že kdyby dnes Hálek ještě žil, že by naopak přímo toužil, aby se k němu squatteři nikdy nenavrátili, a když, tak po řádné deratizaci a dokonalé očistě na těle i na duchu…
