Břetislav Olšer - blog, Olser.cz

Drželi se pod krkem, sotva jim ohrozili prachy, začali se objímat…

Přes Ústavu jsem laik, nikdy jsem se tím netajil. Vím jen, že Ústava USA má 22 stránek plus pár dodatků, Lisabonská smlouva vydá za zhruba 350 stránek a ta česká je svým rozsahem někde uprostřed. A že Izrael, Nový Zéland a Velká Británie nemají ústavu žádnou a odjakživa existují v podstatě bez potíží.

Tak jsem vždy posuzoval jen teoreticky různé spory, viz. našeptávač Kalvoda, ovce Melčák versus nafoukaný Ústavní soud ČR. Jak dopadla stížnost Melčáka, resp. jeho obavy, že přijde o svůj milion, víme už všichni.

Dnes proto členové horní komory v nezvykle zrychleném řízení schválili, stejně jako poslanci Sněmovny, novelu ústavy, která má přiblížit předčasné volby, když jejich první termín byl stanoven na počátek října, než ho včera Ústavní soud napodruhé opět zrušil.

Naše zákonodárce zachvátila panika a bylo třeba schválit novelu, změnit Ústavu, aby nepřišli o svoji apanáž. Horní komora zapracovala zhruba pět hodin po přijetí novely dolní komorou poměrem 149 ke 190 přítomným poslancům.

V senátu při svém zázračném sjednocení hlasovalo 63 ze 72 přítomných senátorů. Proti byli jen tři senátoři KDU-ČSL včetně místopředsedy Senátu Petra Pithart. Už dříve se pro její schválení beze změn vyslovil ústavně-právní výbor.

Prezident Václav Klaus, který nyní novelu čerstvého volebního zákona dostane k podpisu, má volby vyhlásit nejpozději 50 dnů před jejich konáním. Mají-li se konat 6. a 7. listopadu, musí tak učinit příští čtvrtek.

Co se Mirek Topolánek navztekal, když Ústavní soud poprvé rozhodl, že odloží předčasné volby na neurčito. Tolik námahy už dal se svým týmem do předvolební kampaně. Chápal jsem ho; beru volby jako sportovní utkání, v němž musí mít jeho aktéři tu správnou dávku adrenalinu v krvi.

Rozčiloval se i jeho konkurent Jiří Paroubek. Ti dva, plus Langer a Rath, co se celou dobu drželi pod krkem a neměli pro sebe slušného slova, se teď najednou pokrytecky “objímají” a souhlasí s čímkoliv, co jim zachrání jejich kariéru a peníze. Bez studu a hany, zkrátka imunní vůči jakékoli bezostyšnosti.

Takže, opět vzorná spolupráce, co se jinak dá též nazvat tolik oběma stranami popíranou velkou koalicí a svým způsobem i dohodou na bázi opoziční smlouvy. Smutek padá na duši běžného voliče, když vidí, že opravdu jedině peníze dokáží spojit i nespojitelné.

Co však na to voliči, co jsou jako sportovní diváci, kteří fandí jen svému týmu a nesnášejí žádné smírčí jednání, zvláště v hokeji, kde se očekává, že budou létat jiskry, jako v předvolebních kampaních, jež se vždy změní v reality show, panoptikum a parodii na demokracii.

Ne nadarmo si hokejová mužstva “pěstují” speciální bijce, kteří na led naskakují, jen když je třeba se porvat, udělat šou pro publikum, někoho neférově zastrašit, dát mu za vyučenou, nejlíp přetáhnout mu dres přes hlavu a povalit ho na led.

Diváci šílí a příště přijdou zas, i kdyby jejich tým prohrál. Za pět až deset milionů dolarů za sezonu už musí být parádní divadlo. Stejně jako na české politické scéně, byť na ní mají “hráči” sice stejné miliony, ale v korunách.

A o to vše by se mělo zásahem ÚS přijít? Tolik námahy má jít vniveč? Mají si znenávidění konkurenti snad podat ruce a otrávit už nabuzené voliče, toužící po krvi svých nepřátel?

Někdy jsou, holt, vítězství a peníze za každou cenu důležitější, než všecky volební sliby. Až jim to prezident odklepne, budou mít ještě dost času se zase začít škrtit a špinit, jen jestli jim ten falešný adrenalin jejich političtí rowdies zbaští…