Ani já nemusím vědět všechno, o amerických milicích už vůbec ne…

4. Září, 2009 – 7:29

Přečetl jsem si u konkurence blog o amerických milicích; našinec přece musí nakouknout, z čeho „vaří“ kolegové. A přiznám se, že to byl pravý boršč podle našeho kdysi studentského receptu; použít vše, co dům dal. Kromě rumu, kondomů a nepraných ponožek.

Možná má autor mnou zmíněného blogu jiné vysvětlení pro termín „americká milice“. Ačkoliv jsem si text pečlivě přečetl několikrát, nepochopil jsem, co má atentát bělocha na Obchodní centrum v New Yorku společného s milicemi Spojených států.

Co já vím od kamaráda, jenž žije v USA už skoro čtyřicet roků, inkriminovanou problematiku řeší druhý dodatek americké Ústavy, který mimo jiné říká:

„Dobře organizovaná milice je nezbytná v zájmu bezpečnosti svobodného státu. Právo lidu držet a nosit zbraně nesmí být proto omezováno…“

Tak bylo nařízeno a občané USA prokazují, jak si své Ústavy váží. Platí slova prezidenta USA J. W. Bushe, proti nimž nemá nic ani současný šéf Bílého domu tmavé pleti Barack Hussein Obama, že svobodní občané mají právo vlastnit zbraň k ochraně svých domovů.

Zřejmě proto je právě ve Spojených státech každý rok zakoupeno přes 4,5 milionu zbraní. Občané zde vlastní nejvíce střelných zbraní na světě. Na každých sto Američanů jich připadá 90. Jak uvedl New York Times, podle přehledu o malých zbraních (Small Arms Survey) jich vlastní Američané více než 270 milionů z celkových 900 milionů zbraní na světě.

Národní garda USA, tímto ústavním dodatkem vytvořená a podporovaná, slouží už řadu let jako rezerva US Army a je organizována po jednotlivých amerických státech. Spolupráce české armády např. s texaskou národní gardou má mnohaletou tradici. Ne vždy však Národní gardy USA jednaly podle práva a v rukavičkách.

Při vánočním bombardování Hanoje koncem šedesátých let nechal prezident Richard Nixon shodit větší množství bomb, než kolik bylo svrženo na Drážďany během druhé světové války. Šlo bezpochyby o nejbrutálnější nálet v historii. Novináři jej označili za taktiku doby kamenné a Nixona za nepříčetného tyrana.

Nixon také nařídil bombardování tajných komunistických základen na území v té době neutrálního Laosu a Kambodže, na něž na jaře 1970 zaútočily americké a jihovietnamské jednotky. Tato akce sklidila ve Spojených státech další obrovskou vlnu kritiky.

(Po skončení desetileté války, v níž byly zabity tři miliony Vietnamců, Laosanů a obyvatel Kambodže i 58 tisíc vojáků Spojených států, nebyl už komunistikcký pouze sever země, ale celý Vietnam. Přitom hlavní důvod tohoto tragického konfliktu byl boj proti komunismu, který měl být podle McNamary rozbombardován za tří měsíce do doby kamenné…)

Proti vládě USA a Nixonovi demonstrovaly statisíce lidí. Největší protivládní odpor organizovali studenti, odpovědí vlády USA bylo uzavření stovky vysokých škol. V této bouřlivé atmosféře byla na 4. května 1970 zorganizovaná studentská demonstrace na státní univerzitě v Kentu ve státě Ohio.

O půlnoci z 1. na 2. května začalo ve městě rabování a rozhořely se pouliční ohně. Tak, jak radikálové „oslavují“ první máj expremisté ve většině západních zemí. Byl vyhlášen výjimečný stav a zákaz vycházení. Toho lůza nedbala. Policie nezvládala ničení města.

Byla tak povolána nejbližší jednotka Národní gardy, domobrana přijela do města v 22 hodin v počtu 77 mužů. Demonstranti, mezi nimiž byli i provokatéři, kteří mj. zapálili aministrativní budovu, jež celá shořela.

Guvernér Rhodos svolal tiskovou konferenci, na které informoval, že mnozí demonstranti nejsou američtí občané ani studenti. V areálu univerzity se na akademické půdě další den sešlo na tři tisíce pouze již protestujících studentů.

Šlo o pokojný protest, kdy se mladí lidé distancovali od rabování a ničení těch živlůi, které chtěly zneužít jejich mírovou akci. Přesto však byla proti neozbrojeným studentům vyslána Národní garda. Sedmasedmdesát jejích příslušníků zaútočilo v poledne na studentskou demonstraci se zbraněmi s nasazenými bajonety a slzným plynem.

Pár studentů posbíralo kanystry se slzným plynem a hodili je zpět k postavení Národní gardy. Výsledkem byla salva kolem osmdesáti výstřelů proti těmto neozbrojeným mladíkům a dívkám.

Touto palbou Národní gardy na akademické půdě byli zabiti čtyři studenti a devět jich na útěku střely, většinou do zad, vážně zranily. Po tomto masakru byla Kentská univerzita na šest týdnů uzavřena.

Až mohutná stotisícová protiválečná a protivládní demonstrace ve Washigtonu donutila prezidenta Nixona alespoň pozvat několik kentských studentů do Bílého domu a vyjádřit jim politování nad touto tragédií. Omluva od člověka, který musel být brzy poté odvolán z funkce prezidenta pro svůj podvod při odposlechu v sídle demokratů, byla čirým pokrytectvím.

Při výročí kentské tragédie bylo v roce 1990 rozhodnuto postavit na místě střelby v areálu univerzity památník k této události. Nyní je památník zrealizován pouze zčásti a nebudou na něm ani uvedena jména zastřelených. Všichni byli studenti Univerzity…

Národní garda USA však má své opodstatnění. Nejvíc při současném boji proti terorismu. Její velitelské složky, konkrétně 49. obrněné divize z Texasu, přebíraly např. velení nad stabilizačními silami při sedmé rotaci sil (SFOR 7) v Bosně. V tomto historickém rozvinutí bojových jednotek Národní gardy v důležité mírové operaci bylo na Balkáně rozmístěno okolo tisíce vojáků z jedenácti států USA.

Další využití Národní gardy nastalo po řádění hurikánu Karin. Oficiální představitelé tak reagovali též na několik incidentů se střelnými zbraněmi v New Orleans, které se udály při evakuaci stadiónu Superdome, kde bylo až 25 tisíc lidí. Záchranné práce narušil i výstřel na zasahující vrtulník. Násilí přitom hlásily i ostatní hurikánem Katrin postižené oblasti.

Tisíce příslušníků Národní gardy proto vyrazilo do těchto míst, aby pomohly při obnově a nastolení pořádku. Ve státě Mississippi bylo na 9500 gardistů. Dalších téměř 4500 jich už v té době v New Orleans a přilehlé oblasti působilo.

Činitelé Národní gardy USA rovněž navštívili vojenské velitele v Izraeli, aby vytvořili nový vztah a navrhli výměnu myšlenek, výcviku a odborných znalostí při reakci na přírodní pohromy a teroristické útoky.

„Považujeme americký lid, a zejména Národní gardu, za svou rodinu,“ řekl generálmajor Jicchak Geršon, který vedl oddělení hlavního velení izraelské domobrany, což je izraelský ekvivalent americké Národní gardy.

Americký generálporučík Steven H. Blum, velitel úřadu Národní gardy, zereagoval: „Domnívám se, že to je přirozené spojení. Jsme dva národy ve světě, které jsou velmi, velmi nebezpečným místem. Jsme dvě demokracie se společným cílem a společnými hodnotami.“

Takže, tolik toho vím o amerických milicích já. Možná já o voze, kolega o kozách, ale každopádně dodatek americké ústavy píše o milicích úplně jinak než on. Inu, ani já nemusím vědět všecko…

Reklama:
  1. 3 reakce na “Ani já nemusím vědět všechno, o amerických milicích už vůbec ne…”

  2. Zdravím, pane Olšere!

    Jestlipak víte, jaxe stupňuje slovo debil?
    První stupeň „debil“
    Druhý stupeň „óbr debil“
    Třetí stupeň „PS VB či milicionář či národní gardista“

    Také to lze říci jinak: Proč na policejních autech je napsáno „pomáhat a chránit“, když všichni vědí, že tam má být „buzerovat a mlátit“?

    od Ataman Jermak v Zář 4, 2009

  3. Policajti mají pomáhat a chránit, ne však před účastníky závodu Diamond race, jímž místní milovníci drahých aut napodobují světový milionářský podnik Gumball 3000. Zkuste překročit rychlost o pět kilásků a máte pokutu a body fuč, ale na třistakilometrové ferrari zhýčkaného milionáře prostě nemají, nebo spíš nechtějí mít, páky…

    od olser v Zář 4, 2009

  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay ceiling fans

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *