Vzdal jsem to po stopadesátém opakování údajné Armstrongovy věty…

1. Srpen, 2009 – 7:22

Byl to veleslavný den, alespoň pro všechna česká média a především pro Českou televizi; 21. července totiž uplynulo čtyřicet roků od vystoupení člověka na Měsíc. A jelikož to byl americký občan, a protože už nechceme být na věčné časy přáteli s Moskvou, ale s USA, během jednoho dne jsem zaregistroval bezpočet opakování už profláklé věty o krůčcích a velkých skocích…

Vzdal jsem to počítání po asi stopadesátém opakovaní této věty na všech kanálech ČT. Nepochybně to byl triumf NASA, ovšem asi stejný, jako v případě Vikingů či Kolumba, co by neobjevili Ameriku, kdyby jim napřed někdo nevymyslel loď, vesla, kompas a Polárku. Ani Armstrong by neudělal svůj krůček po Měsíci a lidstvo svůj skok, pokud by jako první nevylétl do kosmu Jurij Gagarin.

Sověti v říjnu 1957 vypustili jako první na světě Sputnik 1, v září 1959 přistála poprvé na povrch Měsíce sovětská sonda Luna 2, první živá bytost v kosmu byl pes Lajka, 12. dubna 1961 plul Vesmírem první člověk Jurij Alexejevič Gagarin, Ruskou byla později i první žena-astronautka Valentina Těreškovová.

Když o čtyři roky později uskutečnil Alexej Leonov první výstup do volného kosmického prostoru, měl SSSR jasné prvenství ve vše zásadních kosmických kategoriích. „Vychytali“ i za cenu lidských obětí veškeré „mouchy“ vesmírného cestování, takže USA měly vlastně otevřenou cestu na Měsíc.

A slavili úspěch, jako když Vikingové první přepluli Atlantik, ale „smetanu“ objevení Ameriky slízl Kolumbus, který to navíc vůbec netušil, jelikož plul do Indie a do své smrti byl přesvědčený, že ji objevil…

Ten den, kdy konečně byli v něčem první též USA, mám neustále před očima díky televizní obrazovce: Bylo to 21. července 1969 a po čtyřiceti letech jsem si větu údajně Armstronga: „Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo,“ během dne vyslechl tolikrát, až jsem dostal škytavku.

Určitě ji „vynalézaví“ novináři zopakovali ještě nejmíň stokrát a její autorství tvrdohlavě přisuzovali „náhodnému pohnutí mysli slavného kosmonauta Neila Armstronga“.

Přestože se přihlásil třiasedmdesátiletý britský vědec Gary Peach, který prohlásil, že to byl on, jenž vyslovil tento jeden z nejslavnějších historických výroků, jež slyšely už miliardy posluchačů a televizních diváků na celém světě.

Na konci 60. let pracoval Peach při misi Apollo jako specialista na mikrovlnné záření. Den před startem rakety Saturn V. s kosmickou lodí Columbia se jej jeho americký kolega zeptal, co by asi tak měl první muž na Měsíci po svém přistání říct.

Peach to pro deník Mail Online popsal takto: „Přišel za mnou a zeptal se mě, jestli jsem přišel na nějaké problémy. Odpověděl jsem, že ne. Pak jsem mu řekl, že se obávám, co astroanuti řeknou, až přistanou. Domníval jsem se, že jako Američani prohodí něco jako ‚A hrome, koukněte se na ten blbej prach‘. Nepovažoval jsem za vhodné, aby se v knihách citovalo zrovna něco takového…“

Pak mu Peach měl pohotově říct pozdější slavný výrok: „Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo!“ Kolega prý zaplesal a posléze tuto frázi předal do střediska NASA.

„Nemyslel jsem, že je to důležitější než jiné věci. Napadlo mě to až na místě a dodnes za to cítím vinu,“ řekl později Armstrong, mimo protokol.

Vzpomínám si i na 20. duben 1961 a 40. výročí letu prvního člověka do kosmu – Jurije Gagarina. Bylo to sice ve všech médiích, hlavní těžiště této zprávy ale spočivalo v tom, že se většinou mluvilo, jak se z Gagarina stal notorik a že zahynul za podivných okolností, jakoby se ho chtěli zbavit, zřejmě tradičně KGB. Prý toho moc věděl. O čem, to neřekl nikdo…

Nikdo ani donekonečna obdivně nepřipomínal jeho radostné zvolání při zážehu motorů: „Поехали!“ – Jedeme!“ Ani jeho úlevné zvolání: „Ja vazvraščajus damoj – Vracím se domů!“

„Když jsem v kosmické lodi obletěl Zemi, viděl jsem, jak je naše planeta krásná. Lidé, chraňme a rozmnožujme tuto krásu, ale neničme ji!“ řekl později pateticky svoji připravenou větu, která však byla stoprocentně pravdivá.

Jeho 108 minut trvající pobyt ve Vesmíru dokázal to, že člověk je schopen přežít ve stavu beztíže. Na konci cesty byla raketa opět mikrogravitací stažena na zemský povrch, kde bezpečně (pomocí padáků) přistála v sovětské provinci Saratov.

Během této své vesmírné cesty obletěl Gagarin na palubě Vostoku jedenkrát Zemi, okolo níž se prohnal rychlostí 27 400 kilometrů za hodinu. V nejvzdálenějším bodě se dostal na 327 kilometrů od Země.

Byl jsem rád, že jsem o Gagarinovi mohl slyšet z úst svého velkého novinářského vzoru Karla Pacnera, autora asi čtyřicet knih literatury faktu, s nímž jsem se setkal jako člen KALF, tedy během jednoho z pražských zasedání Klubu autorů literatury faktu.

Dvakrát mu byla udělena cena ČSAV (Cena za popularizaci vědy a Cena Rady vlády pro vědecký a technologický rozvoj ČR). Dělal mj. rozhovor též s J. Gagarinem…

„Gagarin byl zajatcem funckionářů všech stupňů, kteří se s ním chtěli vidět. My jsme s ním hovořili snad hodinu. Odpovídal jako naučený stroj, bylo mně ho líto,“ řekl Karel Pacner, který se prosllavil též tím, že byl v roce 1970 po téměř dvaceti letech vyloučen z KSČ.

Jeho motto vždy bylo: „Zájem o vědu vzbudil na podzim 1957 sovětský Sputnik. Jsem přesvědčen, že kdyby první družice odstartovala z amerického kosmodromu, věda by u nás pořád zůstávala popelkou – jak ve společnosti, tak v tisku. Ovšem tenhle nepochybně obrovský vědecký a technický úspěch začala Moskva prodávat jako výdobytek socialismu. Myslím, že přinesl užitek celým generacím českých vědců a já jsem se na téhle vlně svezl…“

I on tedy obrátil a jako kovaný privilegovaný soudruh mohl i po vyloučení z partaje dál zůstat v těžce znormalizované redakci MF Dnes. A s „velkým rizikem“ začal s kampaní ód na USA a NASA. Koho chleba jíš…

Jakoby paralela na osvobození Československa. Nedávno při oslavě výročí konce 2. světová války zněla v českých médiích unisono jedna zvěst: ČSR osvobodila americká armáda, zatímco Sověti jen vraždili, znásilňovali a pouze vinou zločince Stalina jich u nás padlo přes 150 tisíc.

Stalin byl ten zloduch, co se objímal a domlouval na konferencích v Teheránu, Jaltě a Postupimi s Churchilem, resp. Attleem, i Rooseveltem, resp. Trumanem, na dělení Evropy a zbytku světa; kam se na ně hrabe smlouva Ribbentrop-Molotov…

Inu, malý krůček pro člověka, velký skok pro lidstvo…!

Reklama:
  1. 25 reakce na “Vzdal jsem to po stopadesátém opakování údajné Armstrongovy věty…”

  2. Skutocne „Good Luck, Mr. Gorsky!“ ? Kuknite si nasledovne: http://www.snopes.com/quotes/mrgorsky.asp

    od popolnik v Srp 1, 2009

  3. No, perfektní. Už jsem se bál, že se pletu… A díky moc za pozornost mému blogu!

    od olser v Srp 1, 2009

  4. Vážený pane Olšere!
    Uděluji Vám „100 atamanských bodov“ za nejúžasnější pábení minulého století: „Good luck, Mr. Gorski!“
    :-)

    od Ataman Jermak v Srp 2, 2009

  5. Až někdy budou tuto větičku opakovat v ČT třeba milionkrát, nikdy nerezignuji z jejího poslechu, ale plagiátství se mi příčí…

    od olser v Srp 2, 2009

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *