„Když páchnoucí tvarůžky, tak i korida, jinak vystoupíme z EU…!“

4. Září, 2008 – 7:37

Naši hlásí z Bruselu další vítězství ducha nad hmotou; v minulých dnech byly schváleny už další komodity – hořické trubičky, karlovarský suchar a štramberské uši.

Prý obhájíme i tvarůžky, přesto, že rakouská europoslankyně Agnes Schierhuberová řekla, že právo vyrábět olomoucké tvarůžky pod názvem Olmützer Quargel by měli mít potomci odsunutých Němců, kteří žili na Olomoucku.

Každý člen EU má prostě své rodinné stříbro, i když vždy jiného ražení. Někdo bojuje o vlastnictví značky loštických tvrarůžků či karlovarských oplatků, další jsou hrdí na tradici svých špekáčků, klobás, brynzy, oštěpku, slivovice nebo piva, v osudí byl i pohořelický kapr a žatecký chmel.

Jinde se vedou urputné souboje ne o zapsání mimořádných produktů do eurodědictví, ale proti jejich definitivnímu zatracení. Ve Španělsku se tak rýsuje potíž; fiesta brava je ohrožena, rodinné stříbro Španělů se znelíbilo. Světová společnost na ochranu zvířat spolu se španělskou organizací Asociación Defensa Derechos Animal vyhlásily petici za zákaz býčích zápasů, pro začátek v Katalánsku.

Ochráncům zvířat se už podařilo shromáždit přes čtvrt milionu podpisů. V celém Španělsku se koná ročně kolem 1 700 zápasů, ve kterých zemře asi 10 000 býků, v Pamploně každoročně při běhu s býky i pár fanoušků. Hrozba vystoupení Španělska z EU, kdyby mu byly býčí zápasy zakázány, je však dosti iluzorní.

Proto překvapil krok veřejnoprávní televize, která rozhodla, že mládež je třeba chránit před násilnými scénami, a proto poprvé od zavedení televize v zemi v roce 1948 nebude býčí zápasy vysílat v přímém přenosu. Sezóna zápasů je od března do října a krvavá jatka obvykle začínají v šest večer. Televize se hájí tím, že až do osmé hodiny večer má zakázáno vysílat pořady ohrožující morální a psychický vývoj mládeže.

Historické záznamy o býčích zápasech pocházejí již z roku 2000 před Kristem z Kréty. Býčí zápasy byly oblíbené i mezi křesťany a papež Pius V. vydal v roce 1567 rozhodnutí, že křesťané zabití při býčích zápasech budou exkomunikováni z církve. Španělé, kteří býčí zápasy odjakživa vášnivě milovali, raději postavili kapličky a modlitebny, kam se toreadoři a matadoři přicházejí před zápasem pomodlit a poté vyzpovídat ze svých koridových hříchů.

Je to prostě corrida de torros. Arénní býk je toro, jeho lidský protivník v aréně zase torero. ářčáářTorerové se dělí na matadory, následují pikadoři a banderilleros. Celý tento tým cuadrilla tvoří obvykle dva pikadoři a tři banderilleros. Jak napsal papá Ernesto, corrida je drama o třech dějstvích, jimž se říká los tres tercios de la lidia.

,,Lidé jsou bestie, ostré rohy býkům opilují, do očí jim vetřou trochu vazelíny, aby snížili jejich orientaci, někteří chovatelé jim ještě podávají v potravě valium, to všecko proto, aby se nemohli účinně bránit….“ prozradil mi Robert, co byl věčný student filozofie z Prahy a u býků si přivydělával jako krmič Carlos. Ne však jako král Juan Carlos…

Jsem asi až přehnaně útlocitný, přesto jsem se při jedné ze svých cest po Pyrenejském poloostrově nechal zlomit svým druhým horším já a s polštářkem pod zadek a bílou útěrkou na oslavu vítězů jsem vešel do hlediště býčí arény ve Valencii. Hemingway byl přece pan Někdo a jak zápolení s býky zbožňoval. A každopádně nebyl žádný cynik, ani nelida, natož zuřivý kentaur. Neznal však české rudozelené ochránce práv zvířat, co se vrhají v Pardubicích koním pod kopyta. Raději ať se to zvíře zabije, jen když neskočí přes Taxis.

První notně vystresovaný býk poté vrazil do arény, zastavil se, vyfoukl z nozder páru, sklonil hlavu a varovně zahrabal kopytem. Následovali ho pikadoři na koních. Byli jak ozbrojení rytíři, stejně i jejich koně, obložení matracemi. Koně měli zavázané oči, pomocníci nasměrovali rozzuřeného býka, aby koně nabral z boku. Býk sklonil hlavu k zemi, zabral a snažil se koně i jezdce nazvednout. Obrněný pikador zabodl své dlouhé kopí do jeho hřbetních svalů a odtlačoval býka celou svou hmotností od sebe a od koně. Zranění ochromilo býkovi sílu krčních svalů, přičemž ztrácel hodně krve.

Do boje se zapojili pěší banderilleros, kteří odváděli pozornost rozzuřeného býka, aby mohli plechově chrastící hrdinové uprchnout. Pikadoři s fanfárami tak odcválali a býk zůstal sám s několika banderilleros. Jeden z nich se odvážně postavil proti rozběhnutému býkovi a naučeným švihem mu zapíchl do mohutného zátylku dva asi půl metru dlouhé nazdobené bodce, nazývané ářčáářbaderillami. To se opakovalo a pozvolna víc a víc unavené zvíře jen těžce běhalo arénou, s tělem posetým vysilující krvavou ozdobou.

Když se konečně objevil býčí úhlavní nepřítel – torero matador, začal definitivní a nerovný boj. Během odpoledne vystoupili tři matadoři, z nichž každý zdolal dva býky. To je šest krát tři a půl metráku tuhého masa pro chudobné. Vsadil bych se, že jsem kousek kýty spatřil v madridském Museo del Jamón – Muzeu šunky. Proč ne, když je traktorem odtahovali, bylo všude krve, jako od prasat na porážce…

Nastala nejnebezpečnější část faeny, kdy matador drží muletu v jedné ruce a meč ve druhé. Stojí proti býkovi pár decimetrů od jeho hrozivých rohů, publikum šílí a v momentě, kdy zvíře s pěnou u huby ve smrtelné křeči zaútočí, máchne muletou v pravé ruce, aby odpoutal jeho pozornost, vytáhne se na špičky svých naleštěných botků, nakloní se přes jeho levý roh a vrazí mu levou rukou zahnutý meč do místa mezi lopatkami. Byl to profík; meč zajel zřejmě až k srdeční aortě, přetl ji a býk klesl do písku arény. Nastal okamžik estocada, neboli dobití býka mečem…

Přiznám se, že jsem toho měl plné zuby už po třetím býkovi. Přes notně drahé vstupné jsem vzal do zaječí. Nechtěl jsem vidět, až matador na závěr koridy uřízne býkovi uši i oháňku a s vítězným gestem je vhodí do rozvášněného publika. Asi jsem nebyl jediný znechucený. Brzy poté proběhla v Barceloně demonstrace proti býčím zápasům.

Vykřikována byla hesla „Not in Barcelona, nor anywhere – Ne v Barceloně, ani nikde jinde“. Nesouhlasili ani s tím, aby byla tak krvavá „zábava“ financována z veřejných financí. Údajně už dvě třetiny španělské populace jsou proti býčím zápasům. Nebo jen proti utrácení svých daní…?

Říká se, že za protesty antikoridářů mohou být i bojovníci konkurence, tvrdě hájící zachování značky španělské šunky. Inu, zabijení prasat asi není trýznivé a pobuřující.

„Když smradlavé tvarůžky, tak i údajně trýznivá korida, jinak vystoupíme z Evropské unie…! Odmítáme zamořování Evropy tvarůžkovým smradem!“ vzkazují Španělé, tajně podporovaní Němci. Ti mají totiž ve hře tvarůžkům tvarově podobný tzv. harcký sýr.

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay fan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *