Český světový rekord v neumrznutí…?

13. Červenec, 2009 – 8:03

Donedávna jsem znal a na vlastní kůži zažil pouze mínus třicetistupňový „samec“ na mém rodném Valašsku. Snažil jsem se kolem sebe plivat, protože, můj děda-legionář mi vyprávěl, že v ruském zajetí na Sibiři si při mínus šedesáti stačilo uplivnout a k válenkám mu spadl zmrzlý kousek ledu…

Samozřejmě, že můj plivanec nejenže nezmrzl, ale navíc mi uvízl na bradě. Měl jsem ale strach si ho otřít, jelikož děda byl též známý sedmilhář a tvrdil, že když se někdo dotkl brady nebo nosu, tak mu upadl.

Tato nepochopitelná klučičí představa však vzala za své, když jsem se setkal s léčebnou metodou “sibiřského nanukování” ve středisku Polárka – Polarium v Beskydském rehabilitačním centru v Čeladné.

To se oblečete většinou do modrých trenýrek a dámy do jemně proužkovaného trička s krátkým rukávem, dáte si na ústa roušku, na čelo a uši čelenku, na nohy bílé podkolenky, bílé pantofle, natáhnete si černé rukavice a jdete na to.

Do mínus 120 stupňů Celsia. Kam se hrabou valašské holomrazy. Napřed absolvujete lékařskou prohlídku, poté EKG a změření krevního tlaku, pokud je vše OK, aklimatizačně se pár vteřin „ochladíte“ při mínus šedesáti.

A pak přijde to hlavní; vcupitáte do další části místnosti, kde to trvá dvě, pro pokročilé „zmrzlochy“ tři minuty při mínus 120 stupňů Celsia při neustálém chození dokolečka. Podivnou shodou okolností vám žádný úd neomrzne, ani neodpadne…

Naopak, pokud těchto “kůr” absolvujete alespoň deset, máte prý zaručeno zdraví jako vytesané z ledu. Po absolvování série této “celotělové chladové terapie” budou pryč bolesti zad, kloubů, revma, únava i stres. Dokonce má dostat zabrat i celulitida.

“Mražením” lze také bojovat proti roztroušené skleróze, léčit jím můžete i poúrazové stavy a potíže klimakteria… Když sportovcům nezabírá doping a dostaví se stav “přetrénovaní”, mají šanci se dát dokupy v Polariu, které se může chlubit i světovým rekordem.

Postaral se o něho místní psychoterapeut Andrew Urbiš, který po dlouhodobém tréninku vydržel v “mrazáku” Polaria plných osm minut a deset sekund. A to si nechal snížit teplotu ještě o devět stupňů na mínus 129…

Vysloužil si tak členství v Klubu polárníků, což je vyvolená společnost všech těch, kteří už nejmíň dvanáctkrát odolali mínus sto dvaceti stupňům pod nulou…

A jak se Polarium ocitlo právě v Polárce, jedné z léčeben Beskydského rehabilitačního centra? Může za to ředitel BRC Čeladná MUDr. Milan Bajgar…

“Při jedné cestě do zahraničí jsem byl asi půl hodiny v bazénu s podvodními tryskami a “masíroval” si nohu, se kterou mám obtíže po několika distorzích v hleznu. A bylo to právě v době, kdy jsem se rozhodoval, zda skutečně investovat asi sedm milionů Kč do nové metody- Polaria,” říká ředitel Bajgar.

“Jak asi tušíte, z teplé vody a podvodní masáže byl pořádný zánět šlach a já se s obtížemi vlezl do boty. Pak následoval typický průběh léčby u lékaře- nejdříve žádná léčba, pak nadměrné dávky léků proti bolesti a zánětu. Výsledek po 14 dnech – noha jak papuč. Přesto jsem odjel do zahraničí, kde jsem měl domluven vstup do Polaria. A výsledek byl skvělý. Do druhého dne obrovský pokles otoku a do několika dní bez obtíží. A to po jednom vstupu do Polaria. O jeho nákupu pro naše centrum bylo rozhodnuto…”

Ing. Václav Biely, jedenašedesátiletý pracovník ČSAD Frýdek-Místek, který momentálně pracuje v Havířově jako obchodní manažer, mj. sestavuje jízdní řády či vypočítává ceny jízdného a jiné záležitosti spojené s cestováním autobusem.

„Měl jsem deset kůr a cítím se báječně. Možná je to hlavně z psychického důvodu, že jsem si zvedl sebevědomí. Ne každý vydrží desetkrát dvě až tři minuty v třeskutém mrazu přes mínus sto stupňů celsia. Také mi povolil zánět sedacího nervu, s nímž jsem byl v Čeladné na rehabilitaci. Jen mě pálily konečky prstů na pravé ruce, které mám znecitlivělé od hraní na kytaru…“

O něco mladší Karel Gospoš pracuje v rodinném zahradnickém podniku v Hlučíně. Do BRC v Čeladné se dostal s problémy krční páteře. Zlé jazyky tvrdí, že si tuto potíž způsobil neustálým otáčením za děvčaty, pravda je však mnohem prozaičtější; pracuje totiž jako zahradní všeuměl a často musí při sazení „řízků“ do květináčů otáčet hlavu…

„Vůbec jsem nelitoval toho, že jsem si musel zaplatit až dvanáct vstupů do Polaria, třináctý jsem měl zadarmo. Bylo to skvělé, za těch pár minut jsem skoro nepromrzl, navíc po skončení jsme všichni upalovali do fitka, kde jsme se zahřáli na rotopedech…“

Já tolik odvahy neměl; asi za to může můj děda-ruský legionář svým přesvědčivě prášilovským vyprávěním o hrozivých holomrazech a jejich následcích na Sibiři…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *