Kolik by bylo lynčů, nebýt českých zbraní?

3. Září, 2008 – 20:51

„Proč pomáhat Izraelcům“. Takový je název článku, který vyšel 10. května 2008 v příloze deníku Lidové noviny. Jeho autorem je novinář a historik Petr Zídek. Stačí si přečíst jeho následující demagogickou úvahu, hodnou slohové práce dítka školou povinného, jež se ve své fantazii puberťáka zamýšlí nad tím, co by bylo, kdyby Spojenci nezásobovali Rudou armádu letadly a zbraněmi…

Pan Zídek píše na podobné téma; co by bylo, kdyby Češi před šedesáti roky nevyzbrojili Izrael…?:

„Militantní sionisté by opustili Palestinu a ostatní Židé by v poklidu žili ve státě s islámskou většinou tak jako celá staletí předtím. Nedošlo by k dalším třem velkým válkám, statisíce Palestinců by nepřišly o domov a neživořily po generace v uprchlických táborech. Terorismus by zůstal okrajovým jevem a arabské země by určitě nehledaly tak intenzivně podporu v Moskvě. Na Blízkém východě by nevznikl neuralgický bod mezinárodní politiky.“

Slohová práce školáka je mírně řečeno parafrází na tato slova.

„Kdyby neměli Rusové tanky, stíhačky zbaně od Spojenců a hlavně od USA, vzdali by se Němcům a my bychom dnes nevzpomínali na půl století komunistické totality, druhá světová válka by trvala jen pár měsíců, nebyl by Stalin ani Berija, desítky milionů mrtvých, ani gulagy, Varšavská smlouva, studená válka, ani Berlínská zeď. Mluvili bychom sice německy, ale komunismus by byl poražen už půl století před rokem 1989…“

Rozdíl je jen v tom, že tento školák je naivní ve svém virtuálním světě, kdežto moudrý pan Žídek je dočista živý pragmatik a to, co říká, si snad i opravdu myslí.

Faktem je, že nebýt českých zbraní, Valné shromážděním OSN by zcela ztratilo svoji autoritu a renomé a Židé na Blízkém východě by se stali obětí druhého holocaustu. A umírali by stejně jako 70 letá Šuli Kac z kibucu Gevaram, která byla v pondělí 12. května 2008 zabita, když palestinští teroristé vystřelili raketu na západonegevskou obec, kde byla na návštěvě.

A umírali by trýznivou smrtí, jako dva Židé, z nichž jeden se do Izraele přistěhoval z Ruska za lepším životem…

Až 28. září 2007 zatkli izraelští vojáci v Šechemu 36letého teroristu Hajmana Zabena z jednotky Tanzim. Zaben je jedním z vrahů, odpovědných za krvavou smrt izraelských záložníků Vadima Norsiče a Josiho Avrahamiho na stanici palestinské autonomní policie v říjnu 2000.

Zaben je sedmnáctým člověkem, který byl v souvislosti s vraždami zatčen. Už v roce 2001 bylo uvězněno 15 mužů, včetně Azize Salhy, muže, který z okna policejní stanice ukázal rozvášněnému davu na ulici vítězoslavně své zakrvácené ruce,

Tragický příběh židovského přistěhovalce z Ruska Vadima se odehrál v atmosféře nenávisti, kterou vyvolala smrt dvanáctiletého Muhammeda al-Dury, jehož měli údajně zastřelit izraelští vojáci. Jak se později ukázalo, vrahy byli sami Palestinci.

V rodině Norsičů měli dva syny – Michaila a Vadima, kteří se přistěhovali do Izraele před sedmi lety ze Sibiře. A Vadim byl čerstvě ženatý, a i když neměl stálou práci, naspořil si na svatbu s Irinou. A právě očekávali svého prvního potomka. Pět dnů po svatebním obřadu dostal Vadim jako voják v záloze povolávací rozkaz pro nástup do armády jako řidič.

„Když ráno odjížděl, prosila jsem ho, aby na sebe dával pozor,“ říká mladá vdova Irina. „Netušila jsem, ani v tom nejhorším snu bych si to neuměla představit, že už ho živého vidím naposledy…“

Bylo 12. října 2000 ráno, když se Vadim Norsič vydal svým autem a s dalším vojákem ke své jednotce na Západním břehu Jordánu. Rozhodli se, že si cestu zkrátí přes arabské město Ramalláh. Izraelští vojáci je pustili, protože si mysleli, že jedou jen do tábora asi sto metrů od kontroly. Vpustili je také o dva kilometry dál i palestinští policisté, kontrolující vjezd do Ramalláhu. Možná právě oni oznámili, že k Palestincům, kteří právě pochovávali jednu z obětí intifády, posílají vzácnou kořist a nástroj msty.

„Palestinci tvrdí, že oba naše záložníky zadržela pro nepovolený vstup a jako údajné vojáky tajných vojenských služeb Izraele, ale já tvrdím, že byli sprostě uneseni,“ říká mi Ron Chanan, bývalý pracovník Mossadu, který se před téměř šedesáti lety přistěhoval do Izraele z Ostravy. „Když je vlekli na policejní stanici, provázel je velký dav, který se brzy zvětšil a začal stanici obléhat.“

Situace se začala policii vymykat zpod kontroly. Dav vtrhl do budovy hlavními dveřmi, mnozí útočníci vylezli okny. Brzy nato se jeden z nich ukázal v okně. Zvedl obě ruce nad hlavu a jásajícímu davu ukázal své dlaně zakrvavené krví Izraelců. Fanatický dav se nadšením roztančil, jako při náramné kratochvíli.

Speciální oddíl palestinské policie dav nezvládl, oknem z prvního patra policejní stanice je Vadimovo polomrtvé tělo vyhozeno na chodník, kde se na něho sápe rozlícený dav. Ve slunci se leknou nože, jimiž Palestinci bodají Vadima. A ještě do něho kopají a bijí ho do hlavy a břicha tyčemi a vším, co jim přijde do rukou.

„Snažil jsem se ho chránit vlastním tělem, ale neubránil jsem ho,“ omlouvá se velitel policistů. „Lidé mě kopali, bili, házeli po mně telefonem, faxem, křesly. Je to nepředstavitelné, co se v mé kanceláři dělo…“

Šílený dav Palestinců pak za nohy zavlekl těla Židů na hlavní náměstí, kde je pověsili a zapálili. Na druhý den byly zohavené pozůstatky vydány jejich pozůstalým…

Tak asi takhle by, pane historiku Žídku, vypadalo bez českých zbraní to vaše klidné ukončení válečného konfliktu mezi Židy a arabskou totální zbrojní přesilou při boji o Jeruzalém…

Jak jste (ne)jistě pochopil, ani zmíněná sedmdesátiletá Izraelka, ani dva zlynčovaní Židé neměli žádné, natož české zbraně. Stejně jako stovky dětí, žen a matek, zabitých při palestinských sebevražedných atentátech, žijící v poklidu na území s islámskou většinou…

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *