Není povodeň jako povodeň, ale vždycky je to tragédie…

3. Červenec, 2009 – 8:38

Na podzim roku 1997 jsem letěl do Toronta s výstavou fotografií, které jsem pořídil během záplav na severní Moravě a ve Slezsku. Krajané projevili svoji účast, ale na můj vkus dosti vlahou, až netečnou formou. Navíc poměrně udiveně reagovali na můj plán uspořádat mezi nimi finanční sbírku pro postižené české obyvatele.

V roce 1997 byla záplavami zasažena především Morava a část východních Čech, postiženo bylo 536 obcí. Během povodní zahynulo 50 osob. Celkové škody přesáhly 63 miliard korun…

„My jsme měli nedávno obrovské povodně na západě Kanady, kde byly zaplaveny desetitisíce hektarů území a evakuováno na 200 tisíc lidí. Škody na lidských životech a majetku sahají do miliard kanadských dolarů,“ řekl mi kamarád Bohuš Máca z Nového divadla v Torontu, požehnaná vzpomínka. „Nediv se, že ty záplavy u vás jsou sice tragické, ale proti těm kanadským nesrovnatelně malé…“

Přesto mi v sídle Česko-slovenského sdružení v Kanadě v Torontu fotografie ochotně převzali a uspořádali z nich výstavu v jednom ze sálů, kde měli Čechokanaďané svůj ples na počest 28. října.

Nakonec bylo z Toronta do České republiky odesláno na patřičné povodňové konto několik desítek tisíc dolarů, když hlavní sumy byly pochopitelně věnovány povodním ve Vancouveru.

Po návratu domů jsem se z Toronta dozvěděl, že peníze byly u nás přijaty, ale díků se za ně Čechokanaďané, pokud mám správné informace, dodnes nedočkali…

Vzpomněl jsem si na tuto epizodku znovu, když jsem sledoval letošní bleskové záplavy na Novojičínsku, Jesenicku či v jižních a severních Čechách i jinde. Nedokázal jsem si představit, že by ke mně pronikla kalná a studená voda až do obýváku a zničila by mi nejen byt, ale vše, co mi je v něm nejdražší.

Katastrofa a tragédie, ovšem ve srovnání s jinými přírodními pohromami ve světě…?

Když před pěti lety třicetimetrová vlna tsunami v Indickém oceánu zabila na 230 tisíc obyvatel Sumatry, Thajska či Indie a dalších zemí, bylo to také tragédie a katastrofa. Škody šly do bilionu dolarů, včetně ceny statisíců lidských životů.

Ve Vietnamu každoročně řádí tajfuny a hurikány, tisíce lidí přichází pravidelně o své domovy, stovky o své životy, škody jsou opět nevyčíslitelné, zvláště když umírají lidé také na následky epidemií, které přicházejí po „nehygienickém“ řádění těchto živlů.

A také zemětřesení v Íránu, Řecku, Itálii nebo Turecku, hurikány, řítící se až desetkrát do roka rychlostí přes 200 kilometrů v hodině a ničící pravidelně nejen v letním období lidské osudy, obydlí i průmysl a ropné plošiny v zemich kolem Mexického zálivu; Kubou a Haiti počínaje, jižními státy USA konče.

Svět je prostě jedna velká katastrofa, pouze Česká republika zatím odolává zemětřesením, výbuchům sopek, děsivým tsunami i katastrofálním povodním a hurikánům. Samozřejmě, že přírodní vrtochy o sobě dávají vědět také u nás, ale ve srovnání s jinými hrůzami jsme na tom pořád ještě dobře.

Škody, které letos zatím v pěti krajích povodně způsobily, činí více než 5,6 miliardy; poškodily přes dva tisíce domů, evakuováno bylo na 1400 osob. Celkem si záplavy vyžádaly 13 lidských životů.

V roce 1997 byla vinou totální nepřipravenosti zasažena především Morava a část východních Čech, postiženo bylo 536 obcí, jež totálně podcenily možnost stoleté vody. Během povodní zahynulo 50 osob. Celkové škody přesáhly 63 miliard korun.

Ani snímky, jež jsem pořídil v Troubkách a na Bruntálsku, nevyvedly kanadské kolegy příliš z míry, přestože připomínaly mé fotografie z rozbombardovaného Srbska či Chorvatska a dalších míst válečné zóny bývalé Jugoslávie…

Když jsem vcelku bez větší úhony přežil mozkovou příhodu a poraženecky hořekoval, že už se nemůžu pohybovat jako dřív, dobří lidé mi říkali: „Nerouhej se! Mohls dopadnout mnohem hůř…“

Empatie mi není cizí; cítím proto frustraci a beznaději obyvatel zaplavených území. Snad jím můj text alespoň psychicky pomůže, aby si uvědomili, že mohli dopadnout mnohem hůř a že přes tu všechnu tragédii žijí v zemi, která je navzdory pohledům škarohlídů zatím geograficky i politicky situována nejlíp ze všech…

Proto nezoufejte, teprve bude hůř…

Reklama:
  1. 13 reakce na “Není povodeň jako povodeň, ale vždycky je to tragédie…”

  2. Drahý Břetislave, nezoufej bude.., však víš jistě co. První polovina života stála za prd a ta druhá bývá obvykle horší, tolik klasikové. Jinak jistě, na rozdíl od rozmanitých ekopošuků, dobře víš, že příroda jako taková nemá na rozdíl od nás člověků, žádný ústřední zelený výbor na ochranu pána tvorstva nemá, takže si obyvkle dělá co chce. Tu tsunami, tu sopečka, hurikán, povodeň a sem tam nějaký ten meteorit. Bum bác. Já bydlím v korytě ostravice víc než šedesát let a můžu ti klidně říct, že vždycky když končila škola, tak se u nás po zahradách chodilo po kostky ve vodě. A chčije a chčije..Plavala hrabová rodná má dědina.., psal kdysi jistý místní básník, potažmo pak zasloužilý umělec. Lepšího rýmu neznám, bo furt mám z všelikých padajicích vod koncem každého školního roku sevřenou prdelku…A globální oteplisti mi můžou..,
    Veselé krizování…
    Fotky z místních povodniček rači nepřikládám, abys zas nevedl své neustálé litanie o propagaci…

    od wbgarden v Čec 3, 2009

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *