Rasismus a veselé kopy židovské…

13. Červen, 2009 – 20:18

K mým nejčastěji prezentovaným tématům je rasismus ve všech podobách. Mám totiž s tímto slovem, co je de facto terminus technicus, své prapodivné zkušenosti. Naposled včera, když jsem napsal, jak mi jeden milý Rom řekl, že jsem gadžo a na azyl v Kanadě proto nemám nárok…

Podobných lapálií mám však víc. Když jsem chtěl vtipně reagovat na své korunování rasistou number one v Torontu za článek o Romech v ontarijském deníku Globe and Mail, napsal jsem, že v žádném případě nemůžu být rasista, jelikož mám doma dokonce i barevnou televizi.

A byl další oheň na střeše. K mému rasistickému přívlastku přibyl nový – „zabedněný rasismus mladé demokracie“. Tak se prostřednictvím této nejapné floskule nechal slyšet Helsinský výbor při Kongresu USA a Kanada mi dala pětiletou lhůtu na nápravu.

Proto jsem se místo do země jarovového listu vydal směr Jihoafrická republika, pak hned do Vietnamu, Maroka a poté do Izraele, abych si ověřil, jak to se mnou a rasismem vlastně doopravdu je.

Černoši mi říkali s něhou svých amerických potomků – otroků: Helou. Lanjcoln, čímž mysleli prezidenta Lincolna, co byl běloch i vousáč jako já a měl rád černochy – jako já.

Arabové ze mne byli u vytržení a neustále povykovali: Alibaba, Alibaba, takže jsem byl hrdinný lupič i bez čtyřiceti loupežníků. Ve Vietnamu mi nedala pokoje místní omladina, pro níž jsem byl jednoznačně Sandokán, malajský pirátský tygr…

A když mi v Izraeli přátelé popovídali pár anekdot na toto téma, uklidnil jsem se a pochopil, že s rasismem se dá bojovat i inteligentním způsobem, zvláště že stejně běloši už nic nenačůrají proti větru…

Dívčí internátní škola na jihu USA. Před koncem školního roku chce paní ředitelka pro děvčata uspořádat taneční bál, ale narazí na problém nedostatku pánů. Volá proto na nedalekou vojenskou základnu, zda by k nim nemohli pár slušně vychovaných mladíků poslat na ten ples.

S tolerancí to na americkém jihu nikdy nebylo nejlepší a tak i ředitelka má speciální požadavky:

„V mé škole studují slušná křesťanská děvčata proto doufám, že mezi těmi vojáky, co mi pošlete nebudou žádní židi…““

„Jak si přejete, vyřídím panu plukovníkovi…“

Přijde den, kdy se má ples konat. Na nádvoří školy vjede vojenský náklaďák a z korby seskočí padesát vyfešákovaných černochů v kvádrech.

„Panebože, to musí být nějaký omyl!“ málem omdlí ředitelka.

Řidič odpoví: „Ale kdepak, toto jsou naši vzorní vojáci, co k vám jedou na ples.“
„Jste si jistý, že zrovna tihle???“
„Ano, osobně je vybral náš pan plukovník Isaac Rabinowich.“

V newyorském metru sedí černoch a čte noviny. Přisedne si vedle něho Žid, nakoukne mu přes rameno a vidí, že ty noviny jsou v hebrejštině. Zakroutí hlavou: „Pane, to Vám nestačí, že jste černoch?“

A co se stane, když spadne do kafe moucha…? Angličan – odhodí šálek a odejde. Američan – vyndá mouchu a kafe vypije. Číňan – sní mouchu a kafe vyhodí. Japonec – vypije kafe s mouchou, protože moucha je zdarma. Izraelec – prodá kafe Američanovi, mouchu Číňanovi a koupí si novou kávu.

Palestinec – obviní Izraelce z násilného činu hození mouchy do kávy; požádá OSN o pomoc, vezme si půjčku od Evropské unie na koupi nové kávy, peníze však použije k nákupu výbušnin, dá si je na tělo a vyhodí se do vzduchu v kavárně, ve které se Angličan, Američan, Číňan a Japonec snaží vysvětlit Izraelci, že je příliš agresivní …

Muslim vyprávěl, jak šel s karavanou pouští, když se rozpoutala obrovská písečná bouře. Když už si myslel, že zahynou, klekl si, dotkl se hlavou země, pomodlil se k Alahovi a co byste řekli. Všude kolem zuřila dál písečná bouře ale tam, kde byla jejich karavana, byl klid a oni zdárně došli do oázy.

Křesťan vyprávěl podobnou historku, pouze se odehrála na moři, kde se strhla velká bouře a jejich loď se málem potopila. Pomodlil se k Bohu a co byste řekli, Všude kolem zuřila bouře dál ale tam, kde pluli, byl klid a oni šťastně dopluli do přístavu.

Žid na to. To vůbec nic není. Já jsem nedávno šel po Václaváku a najednou jsem uviděl na chodníku peněženku naditou bankovkami. Už jsem se pro ni shýbal, když jsem si uvědomil, že je sobota – šábes a dotknout se v ten den peněz by byl velký hřích. Jenomže těch bankovek bylo moc. Obrátil jsem se na Hospodina, pomodlil jsem se a co byste řekli; všude kolem byl šábes, ale tam, kde jsem byl já, bylo úterý.

Na slavnostní večeři vyprávěl antisemita o své cestě po Africe:

„Bylo to něco nádherného. Představte si, že jsem za celou tu dobu nepotkal ani jedno prase a ani jednoho Žida.“ U stolu to lehce zašumělo. Pak se ozval hlas židovského hosta:

„To je ale škoda. To jsme my dva mohli lehce napravit.“
„Ale? A jak?“
„Mohli jsme tam jet spolu.“

Jsem rád, že i já už jsem tvůrcem floskulí. Rasismus je smrtelná křeč bělochů. Co říkáte, přesné, i když neotřelé a ani náznakem prostoduché.

Snad nebudu obviněn z „bílého“ rasismu…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *