Letadlo s bazénem a saunou za 300 milionů USD, ale co bude, jak skončí ropa, princi?

7. Červen, 2009 – 21:56

„Ropa tvoří téměř 95 procent vývozu Saúdské Arabie, v níž má absolutní moc král Abdalláh ibn Abd al-Azíz, volený parlament neexistuje. Ze Saúdské Arábie, jednomu z nejbohatších států světa, pochází rovněž většina útočníků na New York z 11. září 2001.

Narodil se zde i šéf al-Kájdy Usáma bin Ládin…“ říká Martin Růžička, který pracoval jako zdravotní bratr dva roky v rijádské nemocnici Sultan bin Abdulaziz Humanitarian City.

Saúdská Arabie je jedním z šesti zakládajících členů OPEC – Organizace zemí vyvážejících ropu (Organization of the Petroleum Exporting Countries). Dvanáct členských zemí OPEC kontroluje 75 procent veškerých světových ropných zásob, v celosvětovém měřítku zajišťují jednu třetinu veškeré ropné produkce a celou polovinu z objemu vývozu ropy.

Saúdi arabští si zřejmě žijí hodně nad bídné arabské poměry. Důkaz? Stačí 300 miliónů dokarů, tedy cca 5,5 miliardy korun a člověk, resp. saúdskoarabský princ al-Walíd bin Talál, se může vznést v Airbusu 380 se vším myslitelným komfortem, samozřejmě i třeba s divadlem na palubě.

Není to žádný troškař – tento synovec saúdskoarabského krále už vlastní Boeing 747-400. V garážích jeho paláců jsou vozy jako Hummer H1, Volvo XC90, Rolls-Royce Phantom a také miniaturní Daewoo Matiz. 

Podle deníku The Sun návrháří ze společnosti Designer Q chtějí zákazníkovi poskytnout dokonalý okřídlený palác. A do něho si šejk ve svém voze Rolls-Royce zajede po červeném koberci až do garáže přímo na palubu Airbusu 380, který kromě všech vymyšleností pojme i 850 pasažérů.

Kde na to ti Arabové berou? Zatím jim schází ledasco, jen ne peníze. SAE mají nyní denní zisk z prodeje ropy ve výši 500 milionů dolarů. Ostatní státy Perského zálivu ukládají denně zhruba tu samou sumu.

Tyto biliony ale nejsou využívány pro zlepšení infrastruktury, školství a tvorbu nových pracovních míst, nýbrž je ze dvou třetin absorbuje korupce a zbrojní výdaje. Kdyby dali zisk z jediné denní težby ropy palestinských uprchlíkům, bylo by po problémech v Pásmu Gazy.

Žádný stát sdružený v Lize arabských zemí nesmí však poskytnout azyl lokálním Arabům, co si říkají Palestinci, aby měli trumf v podobě politického tlaku na OSN a Izrael… Co ale bude, až ropy nebude…?

Zeměkoule je obrovská, výzkumy geologů sofistikovanější. Odhady světově známých zásob surové ropy proto vzrostly z 650 miliard barelů v roce 1980 na dnešních 1317 miliard barelů. Americký geologický průzkum odhaduje, že budou nalezeny další tři biliony barelů ropy – třikrát víc, než je dnes známo.

Energetický informační úřad americké vlády počítá s tím, že světová spotřeba ropy se zvýší z 83 milionů barelů denně v roce 2004 na denních 118 milionů v roce 2030. Ovšem jsou i tací, kteří tvrdí, že jsme ve stoupání na ropnou horu. Po dosažení vrcholu nás čeká jen rychlý sestup do údolí…

V roce 1932 mělo město Rijád rozlohu 8,5 kilometrů čtverečních. Před 70 lety byla ale objevena v Saúdské Arábii ropa a metropole se rozrostla na více než 1600 kilometrů čtverečních. Rijád znamená v arabštině totéž co zahrady a dokazuje to, že je městem zeleně.

Jistý západní geolog, který se usadil v Bahrajnu, ve chvilce volna pozoroval dalekohledem liduprázdné saúdské pobřeží a uviděl pahorek z písku a bílého kamení, což připomínalo typický tvar pahorků na ropných polích. Proto se na místě rozhodl provést průzkum.
Prvních šest vrtů bylo neúspěšných, 3. března 1938 ale z místa vytryskla ropa. Ropný vrt v Dammámu se stal legendou a uzavřen byl až v roce 1982. Nyní je „tahounem“ saúdskoarabského ropného průmyslu největší světové ropné pole Ghawar, které bylo objeveno v roce 1948.

Země OPEC ještě nemyslí na konec ropy. Pouze Spojené arabské emiráty a města Abú Zabí a Dubaj, před nedávnem ještě rybářské osady, se pustily do soutěže, jejímž mottem je „největší“, „nejdražší“, „nejluxusnější“. Ale především jde o tu nejlepší strategii pro „dobu po ropě“. Turistika má jednou nahradit příjmy za tuto surovinu.

SAE pochopily jako první, že doby pohádkových zisků z ropy postupně skončí. Zdroje by zde měly vyschnout do pěti, nejpozději deseti let. Petrodolary mají vystřídat turistodolary.

Budoucnost v tomto směru napovídá nejvyšší hotel na světě, Burj al Arab, který ční nad mořem jako napnutá plachta. Vznikají umělé ostrovy ve tvaru palem (The Palm) nebo mapy světa (The World) před pobřežím.

Emirát staví první hotel pod mořskou hladinou a první lyžařský svah v rozžhavené poušti. Nejdražší apartmá bude stát 35 tisíc dolarů za noc. I proto je v okolí už naplánováno deset dalších, jen o něco méně luxusních hotelů. Proto vznikla i nová letecká společnost Etihad Airways, která má už šest letadel, dalších čtyřiadvacet letounů přibude v příštích pěti letech.

Mezi nimi také čtyři obří dopravní letadla Airbus A 380, zmíněný létající palác. Pro relaxaci v něm budou i parní turecké lázně, malý koncertní sál s pódiem, koncertním piánem a křesly pro deset hostů. Vzlétnout má už za tři roky…

Možná jim pokazí radost Harrison Brown svojí knihou už z roku1954: „Výzva budoucnosti člověka (The Challenge of Man’s Future). Tento jaderný fyzik, který se podílel na přípravě plutonia pro výrobu prvních amerických jaderných pum, ve své knize předpověděl už před půl stoletím naše dnešní problémy.

Dospěl k závěru, že nejpravděpodobnějším směrem vývoje průmyslové společnosti je návrat zpět k převažujícímu zemědělství, jelikož fosilní paliva jednou dojdou, postupně budeme zpracovávat čím dál chudší kovové rudy a průmyslová společnost se bude muset nakonec naučit získávat základní materiály ze vzduchu, mořské vody a hornin.

Mj. napsal: …“Pravděpodobně jediným důležitým problémem na cestě přeměny (nebo snad zániku) průmyslové společnosti bude zemědělství a potraviny, především způsob, jak naučit lidi, kteří o tom nic nevědí, něco si vypěstovat, a také umožnit jim, aby získali pro tento účel půdu…“

Na konci třetího tisíciletí má být naše planeta schopná vyprodukovat potraviny pouze pro necelé dvě miliardy lidí, když počet obyvatel by měl být už kolem devíti miliard…

Zatím nám to však nevadí, asi proto, že se toho nikdo z nás nedožije, jedině naši potomci z enté generace, a že ještě nepřemýšlíme o tom, že ropný mechanismus není perpetum mobile. Po nás prostě potopa Noemova…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *