Co to vlastně v Polsku říkal ten Topolánek…?

1. Červen, 2009 – 7:54

Souhlasím s kolegou blogerem, který se rozčiloval, že všichni, včetně mě, citují z Topolánkova projev u v Polsku jen účelově použité věty o tom, že Lisabonská smlouva je mrtvá.

Přiznám se, že jsem si jeho projev pečlivě přečetl a žasl jsem, jak bývalý český premiér a předseda české politické strany používá v projevu k polským občanům nesrozumitelných cizokrajných výrazů.

Možná se cítil divně, že vlastně odvolává odvolané a chtěl, aby to prohlášení bylo úmysně nesrozumitelné. A že to nejpodstatnější jsou skutečně již zmíněné věty, údajně „vytržené z kontextu“. Jinak je projev jen snůžkou frází a slovního balastu cizích výrazů.

Samozřejmě, chtěl tím patrně říct, že není žádné béčko, že umí také cizí řeči. Zvláště když je „po studenoválečné bipolaritě a multipolárním uspořádání“ a všude se rozmáhají „nonpolární tendence“…

Ovšem pak je tady ještě „delorsovské paradigma“ a je třeba použít „národně determinovanou tradici řešení krizí“. Nelze přitom ale použít „federalistickou rétoriku“ a nutné je „čelit asertivní politice Ruska“.
Osobně tedy nevím, zdali se v této pasáži Mirek Topolánek náhodou nespletl, jelikož když je něco „asertivního“, není to vůbec nic špatného. Asertivní chování je totiž, kdy uznávám práva druhých lidí, ale zároveň uznávám i práva vlastní.

Základní zásadou asertivity je otevřenost. Asertivní člověk jasně vyjadřuje své názory, myšlenky, přání a pocity, umí bez hrubostí trvat na svých právech, ale zároveň také dokáže splnit své povinnosti a mít ohled na druhé.
Asertivita znamená i umění naslouchat druhým, umět se vžít do situace a myšlení druhého. Asertivní člověk umí hovořit bez podrážděnosti nebo úzkosti. Jeho myšlení, slova i činy jsou v souladu.

Asertivní chování je založeno na uvědomění si a prosazování nezadatelných práv každého člověka. Američané ho začali první používat v podstatě jako léčebnou metodu lepšího uplatňování v pracovních, partnerských vztazích..

Proč tedy čelit „asertivní politice Ruska“, nebo že by si naopak „asertivitu“ spletl se svojí vlastností být servilitou – podlézavostí a nedůstojnou podbízivostí…?
Možná tím chtěl předseda ODS Topolánek říct, že jde o „formu variabilní integrace“ či o způsob „flexibilní evropské integrace“ a směr „politiky zahrnuté v acquis“, kde by „v tym připadku“ mělo být přídáno i slovo „communautaire“…

Nevím, kolik bylo na zmíněném sjezdu prostých a laických Poláků a kdo tomu všemu rozuměl, či jestli tomu vůbec měl rozumět, a proto bylo použito slov „acquis“, místo toho, aby se řeklo „právní řád Evropské unie“, tedy „acquis communautaire“…

Ale samozřejmě se můžu mýlit, v Bruselu a Štrasburgu jsem byl ze zdravotních důvodů naposled před dvěma roky a je docela možné, že se tam mnohé změnilo i v tamním „projevovém“ vyjadřování, tedy, co to říkám, přece ve „federalistické rétorice“…

Třeba mi to kolega bloger vysvětlí ve speciálním blogu, proč český předseda české ODS a expremiér Česka nemluví česky, jako třeba jeho kámoš Sarkozy by nemluvil jinak než srozumitelnou francouzštinou a nejezdil by v jiném služebním voze než francouzské výroby…

Na zhruba dvanáct set českých a převzatých slov citovaného projevu, plus mínus, obsahovalo cca čtyři stovky cizích výrazů.

Na Valašsku se vždycky říkalo: „Tož ogare, mluv, jak ti zobák narost…“

Nutno ale dodat, že my Valaši, my jsme sice blbí, ale naštěstí o tom víme. Někteří…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *