Brzy prý miliardy lidí nebudou mít přístup k pitné vodě…?

29. Květen, 2009 – 8:01

Konečně zase prší, mnou si ruce zemědělci a zahrádkáři, co si vymodlili vydatný déšť. Už zase prší, dělají si vrásky „povodňoví“ nešťastníci na Bruntálsku, Přerovsku, v Troubkách a širokém okolí, jimž před dvanácti roky vzala voda domy i lidské životy.

Voda je prostě dobrý, ba přímo vynikající sluha a pomocník, někdy ovšem i tragický protivník. A pokud je to voda sladká a pitná, dávno se vyvažuje zlatem. A protože jí neustále ubývá, předpovídají vodohospodáři krušné časy.

Kdo by to řekl, že když voda pokrývá 71 procent zemského povrchu, že by měly být zhruba za patnáct roků skoro tři a půl miliardy obyvatel zeměkoule bez přístupu k pitné vodě. Té jsou totiž z oněch dvou třetin pouhá tři procenta.

„Chtělo by do pořádný déšť, Kinneretské jezero má už metr pod normál a pokud nezavlažíme sady datlí a pomerančů, bude nás to stát víc, než když zaplatíme mastnou pokutu za překročení limitu spotřeby vody…“ lamentoval Bedřich Eli, ekonom mošavu Moledet na severu Izraele.

„Teď by se hodil křesťanský mesiáš, co byl stejně napřed Židem, aby v Káni Galilejské proměňoval pro změnu rolníkům víno ve vodu…“

A má svatou židovskou pravdu; na výrobu jednoho kilogramu brambor je třeba hektolitr vody, u kila rýže je to třiapůlkrát víc, než vypěstujete kilo kukuřice, spotřebujete 1400 litrů vody, na vypiplání kilogramu kuřete je to 4600 litrů a pokud chce mít někdo kilo hovězího na biftek, je spotřeba vody na odchov jedné krávy 42 hektolitrů…

Pitné vody je zkrátka ani ne čtyřicetina celkových zásob vody na Zemi. V letech 1940 – 2009 se spotřeba vody na Zemi zvýšila více než čtyřikrát. Kdo bude mít v polovině třetího tisíciletí pitnou vodu, ten bude nejbohatším.

Hmotnost veškeré vody na Zemi se odhaduje na více než tisíc milionů miliard tun, tedy objem skoro třináct set miliard kubických kilometrů…

Umíte si to představit? Já ne, takže se vůbec nedivím, že právě voda vyváží cenu zlata i ropy a uhlí. Bez bohatství, elektřiny a světla se člověk obejde, bez vody těžko. Lidské tělo je jako Zeměkoule; tvoří ho rovněž ze sedmdesáti procent voda.

Suma sumáru; pokud bude chtít někdo zbohatnout, bude muset obchodovat s vodou, i když jeden barel ropy (cca 159 litrů) je vytěžen za cenu pouhého jednoho dolaru, ale má v sobě energii, rovnající se 25 tisícům hodin lidské práce, resp. dvanáct dělníků by muselo fyzicky pracovat celý rok. To je zisk přímo zázračný, ale na vodu to nestačí.

Dnes se ještě lidé formálně modlí k Bohu, Alláhovi či Buddhovi, ale ve skutečnosti vzývají ropu, bez které by nebylo možné v podstatě nic. Brzy se však budeme modlit k pitné vodě, božstvu žíznivých na poušti.

Mezinárodní měnový fond informuje, že už poskytl půjčky na privatizaci vodních zdrojů dvanácti zemím světa. Nejvíc v Africe, kde ročně zemře pět milionů lidí pro akutní nedostatek pitné vody, z toho přes milion dětí.

Dost si zahrávají také čeští a slovenští starostové a primátoři, kteří svoji vodu prodali francouzské nadnárodní vodárenské společnosti Veolia Water. Ve SR jí dnes patří přes dvacet procent trhu, v Česku dokonce ještě jednou tolik. Roční zisk přes 36 miliard dolarů. No, nekup to…
Vždycky u nás platilo, že co je v zemi, to patří státu – uhlím počínaje a vodou konče. Máme ale přece vzácný příklad našeho Big Brothera, jehož potomci před dvěma sty roky odkupovali od indiánů půdu za pár beden „ohnivé vody“, až je připravili o miliony kilometrů čtverečních půdy a nakonec i jejich životy.

V Plzni zaplatili spotřebitelé vody za pět roků působení společnosti Veolia Water až o 400 milionů CZK víc než v předcházejícím období. V Brně vzrostly poplatky za vodu po privatizaci až na 60 CZK za kubík. Pitná voda je prostě velký majeteka ještě lepší byznys.

Podle Světové rady pro vodu by globální trh v oblasti soukromého podnikání ve vodohospodářství by měl vzrůst v roce 2010 z dnešních 90 miliard eur na na 450 miliard eur.

Sybila asi něco vážného přehlédla. O vodě ani zmínka. Zřejmě ani věštkyně nevěřily, že voda bude někdy bezkonkurenční kšeft a nejdražší komodita světa.

Možná je tu šance, jak globálně zvýšit množství sladké vody na víc než zatimní tři procenta. Pro zavlažování technických plodin se v Izraeli používá rrecyklovaná voda získaná odsolováním; ročně v množství zatím přes 550 miliónů m³.

Desalinační zařízení v Palmachim už začalo dodávat odsolenou vodu ze Středozemního moře pro 300.000 lidí v pobřežní oblasti.

“Reverzní osmóza je princip izraelského odsolování. Je to filtrování přes membrány, kterými molekuly vody můžou projít a soli jsou zachyceny. K odsolovani se používá mořská voda s vysokou koncentraci soli,” vysvětlil mi lapidárně Tomi Shved z Tel Avivu.

Takže možnosti jsou. Recyklovaná voda si ovšem zaslouží, aby byla draze placenou tekutinou, na rozdíl od čiré vody, co si jen tak v přírodě vyvěrá; ovšem jakápak ještě bude za třicet roků čirá příroda…?

 

Reklama:
  1. 3 reakce na “Brzy prý miliardy lidí nebudou mít přístup k pitné vodě…?”

  2. Dovolím si zase něco podotknout:Židé by spíš potřebovali Mojžíše,aby jim někde praštil do skály a hned by byla voda-ne mesiáše,víno tam myslím mají i tak.Ale jinak souhlas.

    od hugous.z.lipek v Kvě 29, 2009

  3. No jo, ale tady se na zázraky nehraje, místo Mojžíše musí stačit desalinační zařízení na odsolování mořské vody…

    od olser v Kvě 29, 2009

  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay ceiling fan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *