Obrácení Ferdyše Pištory alias Roma Jaroslava Suchého…?

17. Květen, 2009 – 8:02

Tak náš romský indián z kmene narcisů Jarda Suchý, „ten, který pohladil Obamu“, je konečně v Kanadě. Už jsem se bál, že jeho letadlo zbloudilo či že se ztratilo někde nad Bermudským trojúhelníkem. Včera jsem dostal e-mail z Toronta.

Zmíněný pasažér přistál v Torontu kolem 19 hodiny a ihned na letišti vyslovil naučenou formulku, že žádá o status uprchlíka – status of refugee. Poté byl umístěn do speciálního ubytovacího oddělení na letišti, kde setrvávají osoby, u nichž se rozhoduje, jestli nebudou vrácený zpět do Česka.

Když Suchý na druhý den za přítomnosti tlumočníka ukázal imigračním úředníkům fotografii, na níž hladil amerického prezidenta Baracka Obamu, byl dotázán, zda nepracuje v cizích tajných službách, asi že ho přitom ochranka nezatkla.

A proč tedy neemigroval do USA, kde už jednou byl, a když tam má „známého“ prezidenta, jehož slovenští cikáni považují za jednoho ze svých, když je stejně černý jako oni…

Řekl, že Kanada se chová k Romům mnohem líp, asi se nechtěl zmiňovat, jak ho „supitopresto“ vrátili do Prahy, jelikož se do USA dostal podfukem. Vzhledem k tomu, že v Torontu s ním byli i čerství přistěhovalečtí Romové z Plzeňska, dlouho se prý imigrační úředníci divili, že je také Rom, když údajně vypadá úplně jinak.

Kladné body za to u svých soukmenovců zřejmě nezískal a může na to doplatit, když tvrdil kanadské policii, že tito romští utečenci nemluví pravdu.

Poslal totiž kanadské státní zaměstnance ne „někam“, ale na exkurzi do Chánova či Janova mezi tyto nepřizpůsobivé Romy, kde jim prý dojde, co jsou tito Romové zač. Co do Kanady letí jen za účelem, aby zneužívali azylový systém.

Spisovatel František Langer by se asi divili, jak Jaroslav Suchý přenesl jeho povídku o Obrácení Ferdyše Pištory do reálu, když už nenadával na Českou republiku, ale naopak se styděl za to, jak plzeňští Romové lživě pomlouvali Česko a tvrdili, že je u nás jako ve válce.

Patrně se asi úředníkům zalíbil. Hned mu dali adresu na středisko pro imigranty žádající o azyl v charitativní ubytovně na torontské třídě Spadina, dostal dolary na jízdenku na autobus a metro. V ubytovacím zařízení má zatím zdarma prádelnu, koupelnu i ubytování a stravu třikrát denně.

Jako ideální Ferdyš Pištora se projevil, když si dal závazek, že nesmí lhát, musí být noblesní, poctivý a slušný a pomáhat druhým. Zdarma bude navštěvovat kurzy angličtiny, aby prý mohl pracovat jako tlumočník pro kanadské soudy, zejména v trestních věcech.

Těší se, až dostane svůj byt, za který mu azylové oddělení zaplatí první nájmy dopředu. A také bude dostávat finanční příspěvky na byt a stravu. Už dostal prvních osm kanadských dolarů jako kapesné.

Tak to má o dolar víc, než jeho předchůdci v „pionýrských dobách“ romského osídlování Toronta a okolí v 90. letech minulého století. Pětičlenná romská rodina si tak tenkrát mohla našetřit denně až 35 kanadských dolarů.

“Co všechno se dá za pětatřicet kanadských dolarů nakoupit?” zeptal jsem se v torontské samoobsluze.

“Dohromady čtyři kila vepřového masa, dvě kila kuřecích párků, čtyři litry stolního oleje, bochník chleba, deset housek, třicet buchtiček a kostku margarinu,” dostal jsem šokující odpověď a pátral po Torontu, jestli někde není krámek rychlého občerstvení, který si tam narychlo pořídili moravští Romové.

Třeba i Jaroslav Suchý začne hledat místo lukrativního zaměstnání tlumočníka z angličtiny raději v oboru lahůdkářství Snack barů. Pro začátek.

Možná že se v Torontu také dozví, jak to mají ganžové s azylem v Kanadě mnohem složitější než Romové. Třeba mu někdo povypráví příběh, který jsem zažil na vlastní kůži. A konečně zjistí, co se s níže popsanou prostějovskou rodinou stalo dál…

Před deseti roky kolem půlnoci mi zazvonil telefon na Dundas Street, abych přijel do čtvrti Skarborough. V recepci ubytovny se v noci tísnilo jedenáct fyzicky i psychicky vyčerpaných členů dvou rodin z Prostějova.

Šest dospělých neromských osob a pět jejich dětí požádalo na letištním imigračním úřadě o politický azyl v Kanadě. Důvodem měla být perzekuce těchto zpřízněných rodin ze strany českého porevolučního režimu.

Otec jedné z rodin se vyjádřil pouze v tom smyslu, že měli již zaplacené letenky z Prahy do Toronta, které jim však byly z neznámých důvodů v Česku zablokovány. Proto se rozhodli jet vlakem z Prahy do Paříže, kde si zaplatili nové letenky. Cesta do Kanady je tak stála více než 350 tisíc korun.

Po přistání v Torontu je čekala další Jobova rána: Byly jim odejmuty cestovní doklady, což zdejší imigrační úředníci údajně dělají všem osobám, jejichž žádosti o status uprchlíka jsou nejasné. Napadlo mě, jestli i tohle není diskriminace, vždyť českým Romům jejich pasy odebírány nebyly…

Místo cestovních dokladů dostali prostějovští gadžové jen povolení pro čtrnáctidenní pobyt na kanadském území. Pokud by do té doby svoji žádost o azyl nezdůvodnili pádnými argumenty, byli by z ubytovny deportováni na letiště, kde by je po vrácení dokumentů posadili do letadla na linku do ČR.

Opět další důvod k zamyšlení – Romové čekají na rozhodnutí o azylu až tři roky na útraty Kanady, bílí čeští občané dostali pouze dva týdny bez nároků na nic…

Na ubytovně Spadina měli prostějovští utečenci možnost se alespoň zadarmo vykoupat a najíst, dětem bylo navíc dáno mléko a banány. Poté si šokovaní imigranti museli zaplatit taxíky, které je odvezly do motelů ve čtvrti Skarborough.

Takže, tohle všechno Jaroslav Suchý naštěstí nezažil. Je vidět, že kanadský imigrační multikulturní zákon č. 93 byl za těch uplynulých více než deset roků dopracován k naprosté dokonalost.i

Jak sám Suchý údajně prohlásil, že co se týká rasismu, tak že se v Česku najdou blbci a pitomci, kteří chodí po městech a skandují stupidity. Česká policie ale vše dobře zvládá a má to pod kontrolou. Jeho osobně prý skinheadi ještě u nás nenapadli, jelikož ho znají z médií.

A potom nadávejme na bulvár, jenž má tak „velké morální a bezpečnostní zásluhy“ o diskriminované romské spoluobčany…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *