Z románu Černá krev: České variace na petting a bosé nohy v parku
8. Květen, 2009 – 8:02Nevěřil v Boha kupčíků, jen v zemskou gravitaci a Vesmír, co byl bez začátku i konce. Měl na mysli varování zatvrzelého tibetského lámy. Ten měl jasno, jak dosáhnout věčnosti:
“Musíš učinit tisíc dvě stě dobrých skutků za sebou! Pokud ale po tisícím sto devadesátém devátém uděláš jen jeden špatný, musíš začít od začátku…”
Kolik životů by musel prožít, aby si tímto způsobem stihl vysloužit nesmrtelnost, to mu už láma neprozradil.
Byl Moravák křtěný vsetínskou Bečvou. Cítil v sobě geny otcových prapředků z Pálavských vrchů, kteří se mohli rekrutovat z řad vojáků armád tří císařů od Slavkova. Snad i proto měl rád dívky, jež toho moc nenamluvily a bůhvíproč nikam nespěchaly.
Kdyby nosil černý kaftan a pejzy, měli by z něho radost ruští Chasidé v jeruzalémské čtvrti Mea She´arim - Sto bran. Židé milovali poušť Malého prince, jež byla nádherná tím, že skrývala studnu. Uctívali tu monoteistickou souš, jejímž bohem byla voda.
A pokud existoval pták Fénix, byl určitě izraelský, že dokázal vstát z popela a stát se ještě silnější než předtím; křivda, bolest a žal udělaly ze slabošských Židů v diaspoře nebojácný pospolitý národ, jako když ničivá erupce Slunce kdysi vytvořila a dodnes poháněla život na Zemi…
Nestál o post mediálně okroužkovaného literáta v potrhle tržní zemi, jež si vždy potrpěla na nějakého toho velkého bratra, v níž byly nejsledovanější jihoamerické telenovely, reality show, bulvár s celebritami na jedno použití a romány pro dívky od grafomana s vágní sexuální orientací.
Svět pouličních křiklounů pro něj byla jen virtuální realita filmového tajfunu z obřího větráku. To skutečné a jedinečné vytvářeli neznámí stvořitelé, bez nichž by se všude producírovali jen paňácové v dresech kupčíků a pouťoví kejklíři se světskou slávou, polní trávou.
Protivila se mu světla ramp nandrolonových svalovců a vykrádačů cizích myšlenek, žijících na dluh a vrub ostatních. Bůh příliš plýtval, když stvořil tolik zbytečných lidí…
Z Gazy znal, jak exploduje zfanatizovaná ulice a bál se toho; představoval si, jak ten amok ničí jeho děti. Kuřáci sáli nikotin s asfaltem až ke zhoubné metastázi, sionisté už po generace bránili půdu, vyrvanou svými patriarchy písčitému úhoru a muslimové tam na kolenou prolévali krev za Alláha s lehkostí, s jakou Evropané utráceli peníze za vepřová kolena.
Izrael byl složitý jako Talmud, temný i osvícený, jako noc nad Judskou pouští, vášnivě krutý, gamblersky závislý na lásce i nenávisti. Lidé v něm podléhali dobru i zlu, byli hříšní i oddaní své víře. Žádné pozlátko, kašírka, parodie; ani v duši, ani v očích.
Kuřáci sáli nikotin s asfaltem, až ke zhoubné metastázi, sionisté už po generace bránili půdu, vyrvanou svými patriarchy písčitému úhoru a Filištíncům, a muslimové tam na kolenou prolévali krev za Alláha s lehkostí, s jakou Evropané utráceli peníze za vepřová kolena.
Zpočátku se v něm ostýchal zasmát, aby neurazil pietu, jako při vstupu do domu smutku. I vzduch tam byl vyprahlý. V Izraeli byli skoro všichni potomci vyděděnců; ponížených, ožebračených a vyhnaných, na každém kroku provázených dušemi svých zemřelých. Asi proto mu připadali nedotknutelní, zarputile pragmatičtí a nesmiřitelní.
Kdo první vyslovil genius loci, musel stát v Jeruzalémě u Západní zdi. Nikde jinde nešlo vnímat ducha toho místa tak silně, nikde nepoznal nic z tak nehomogenní a přesto tvárné hmoty, nikde jinde se nedělo tolik farizejských i svatých proměn, nikde nebylo víc zběsile pokorných a čemukoli propadlých lidí.
Žid Jigal Amir tvrdil, že miluje Boha, ale miloval jen sám sebe, proto zastřelil premiéra Jicchaka Rabina, když scházel z trobuny po mírové demonstraci. Žid Jicchak Rabin musel zemřít, protože miloval židovský stát a chtěl pro něho mír.
Šimon Peres, jehož kulka nezasáhla, poněvadž se zdržel na řečnické tribuně, říkal, že se někdy cítí být holubem míru a jindy jestřábem války, ale ne schizofrenikem, aby mohl splnit poslání židovského vyjednávače s Jásirem Arafatem…
Jásir Arafat se toho nedožil; otrávili ho možná jeho palestinští soukmenovci z Hamasu a sváděli to na Židy. Otec Stavitel Abú Ammar se stal předčasně mučedníkem, že seděl s bezvěrci na dvou židlích.
To vše úžasné i zločinně asymetrické, nelogické a nabubřelé z paradoxů se odehrávalo v židovském státě a Palestinské autonomní samosprávě za bohorovného přihlížení potměšilého Boha, co se asi řídil jiným Desaterem, než které sám svěřil Židům a Muhammadovi poskytl jeho špatnou kopii.
Zabíjej a ubližuji bližnímu svému!
Šest set třináct příkazů Tóry ho dráždilo. Nikdo nikdy nenechal Židy na pokoji, snad proto byli tak nevraživí a nedůtkliví k arabskému světu a ten jim nezůstával nic dlužný. Pět Mojžíšových knih k tomu nabádalo…
“Znič ho, udělej z něj domov pro vrány a krysy, kde žádný beduín nepřiváže svého velblouda…!”
Měl mindrák z dob, kdy pro něj byl Bůh největší autoritou. I když byl katolík, nesnášel ponižování Židů. Ježíš byl přece z židovské matky, přestože mluvil aramejsky, jako všichni Židé, vyhnaní Římany do Babylonu. Proto je hájil, aby ulehčil vině svého dětského katolictví. Propadl chiméře spravedlnosti, kterou chtěl pro každého a za každou cenu.
V absolutní pravdu a nesmrtelnost už dávno nevěřil. Tu relativní považoval za veličinu přímo úměrnou lidské paměti. Za sotva znatelnou stopu v písku, kterou vítr hravě zahladil, kdy si zamanul.
Jen ten, kdo se dokázal udržet v mozkových závitech pozůstalých, žil nejdéle i se svou relativní pravdou. Musel si ale napřed zajistit patřičný public relations, masivní mediální kampaň, nejlíp se dostat do encyklopedie Britanica, nebo do globální povinné četby. Ovšem nejideálnější bylo prosadit svůj životopis do Bible.
Jen Starý a Nový zákon s třetím dodatkem zvaným korán zaručovaly prakticky věčný život všem, kdož byli v těchto svatých textech a jejich kompilátech vedeni v dobrém či zlém. Proto měl Bůh jako jediný jistou absolutní nesmrtelnost, se záruční lhůtou na dobu, než planetu Zemi zlikviduje meteorit, mírové snahy USA nebo islám.
Ježíš Kristus, popravený Římany jako zločinec, se tak stal vládcem spolku Nezničitelných a byl víc nesmrtelný, než Alexander Makedonský, Napoleon, Hitler, Kennedyovský klan, Walesa, Havel, bin Ládin a milión dalších vůdců dohromady, včetně celé globální fotbalové mafie…
A bylo to tak správně; mnoho kohoutů na jednom smetišti nepřineslo nikdy valného užitku…
