Jak vznikl rusko-český židovský stát…

25. Duben, 2009 – 7:42

Nejde o žádný virtuální státní „konglomerát“, ale o reálný existující stát Izrael, na jehož úplném počátku byla ideologie ruských Židů a české zbraně, jejichž řinčení stále s přestávkami trvá. Vše začalo 29. listopadu 1947 v OSN v New Yorku a pokračuje vlastně až do dnešních dnů…

Přes jedenašedesát roků uplyne v příštích dnech od chvíle, kdy byl založen 14. května 1948 stát Izrael, jehož historie je provázena neustálými krvavými střety mezi Židy a Araby.

Ten první nezvykle zvrhlý se odehrál 15. dubna 1948, kdy byl muslimy napaden konvoj opancéřovaných autobusů směřujících do nemocnice Hadassa Hospital na hoře Scopus v Jeruzalémě.

Zabito bylo sedmdesát sedm židovských lékařů, zdravotních sester a pacientů. Zákeřné přepadení odřízlo nemocnici od zbytku Izraele a donutilo Hadassah k přesunu. Z osmadvaceti zachráněných lidí z konvoje nebylo pouze osm zraněno…
Mezi mrtvými byl i oftalmolog a ředitel Hadassy Chajm Jassky, přestože jeho úspěšné výzkumy trachomu, chronického infekčního očního onemocnění spojivek a rohovky či zeleného zákalu neboli glaukomu, zachránily zrak tisícům Arabů…

Následně bylo v roce 1961 otevřeno stejnojmenné lékařské centrum v Ein Kerem. Zařízení na hoře Scopus bylo znovu otevřeno v roce 1967, kdy byl Jeruzalém opět sjednocen.

Počátkem dubna 1948 zaútočila Arabská osvobozenská armáda na město Tiberias, izolovala tamní židovskou čtvrt od židovských osad v Horní Galiei. O měsíc později však Židé dobyli Tiberias zpět.

Místní britský generál se vsadil s přítelem o láhev skotské whisky, že Židé ani Arabové do týdne neobsadí Haifu. Hagana to stihla do čtyřiadvacet hodin a Arabové radějí odpluli francouzským parníkem do Libanonu.

Do Jeruzaléma přijel také David ben Gurion, setkal se s Moše Dajanem, Goldou Mabovičovou alias Meirovou a Chajmem Weizmannem, všemi rusky mluvícími Židy, kteří se stali předvojem nového židovského státu.

V roce 1906 bylo postaveno prvních třicet domů nedaleko Jaffy. Ruští osadníci toto místo nazvali Pahorek jara – Tel Aviv. O tři roky později byl založen ruskými přistěhovalci první kibuc, v němž se brzy narodil chlapec jménem Moše, pozdější generál a ministr obrany Izraele Moše Dajan.

Britský korespondent napsal v dubnu roku 1948 pro londýnské The Times: „Židé v Haifě si přejí, aby se Arabové uklidnili a vrátili se k normální práci, zároveň mají židovští vojáci zakázáno rabovat…“

Přesto uprchlo přes sto tisíc Arabů a zůstalo jich v Haifě jen asi pět tisíc a začali si říkat Palestinci. Jejich potomci tam žijí podnes a potvrdí, že celá arabská evakuace do uprchlických táborů v Pásmu Gazy byla naprosto nevynucená a zbytečná.

Sotva bylo založení státu Izrael schváleno Valným shromážděním OSN 15. prosince 1947, 2. Tevet 5708, obklíčila Arabská legie Jeruzalém a izolovala jeho 100 tisíc židovských obyvatel od zbytku židovského osídlení.

Arabové zničili všech 58 synagog v Židovské čtvrti a židovské náhrobní kameny z Olivové hory používali na stavbu silnic a latrín. Západní zeď (Zeď nářků) byla Židům nepřístupná, navzdory smlouvě o příměří, která zaručovala svobodu přístupu ke svatým místům.

Prvním premiérem Izraele se stal Ben Gurion a prvním prezidentem Chajm Weizmann, premiérkou se později stala Golda Meirová i Jicchak Rabin, spoluzakladatelm izraelské armády byl Žid Vladimír Žabotinský, všichni ruského původu, kteří tak rozšířili izraelskou komunitu ruských Židů na dnešní skoro milion…

Židovská agentura vyslala 10. května 1948 svoji nejlepší vyjednávačku Goldu Meirovou na tajnou misi k zajordánskému králi Abdulláhovi, aby s ním projednala hranice budoucího státu Izrael.

V knize „Dějinách Izraele“ popisuje její autor Martin Gilbert vzpomínky Goldy Meirové:

„…Měla jsem cestoval v tradičních tmavých a širokých šatech arabské ženy. Nemluvila jsem skoro vůbec arabsky, ale bylo nanejvýš nepravděpodobné, že by mě jako muslimovu manželku, doprovázející manžela, mohl kdokoli vyzvat, abych cokoli řekla…“

(Jejím průvodcem a fiktivním manželem byl Ezry Danina, arabský expert Židovské agentury.)

„Proč tolik spěcháte s vyhlášením svého státu?“ zeptal se mě král. „Nač ten shon? Jste tak netrpěliví!“

Řekla jsem mu, že národu, který čekal už 2000 let, se nedá vyčítat, že „spěchá“… (Na odmítnutí jeho podpory vzniku Izraele mu řekla): Jestli nám nemůžete poskytnout víc, než jste právě udělal, pak bude válka a my ji vyhrajeme. Ale možná se setkáme znovu – po válce, ale to už bude existovat židovský stát…“

Pak OSN rozhodlo a v Tel Avivu, Jeruzalémě i Haifě, v kibucech a mošavech se slavilo. Moše Dajan tento den popsal velmi emotivně. Citace z Gilbertových „Dějin Izraele“:

„Byli jsme toho večera šťastní, tančili jsme a naše srdce byla vděčná všem národům, jejichž představitelé hlasovali pro rezoluci. Slyšeli jsme, jak pronášejí to magické slovo „yes“, když jsme poslouchali jejich hlasy na rádiových vlnách ve vzdálenosti tisíce kilometrů… Tančili jsme – ale věděli, že před námi leží bitevní pole…“

A jaké je česká stopa při vzniku Izraele?

Jedinou výjimkou, kdy naše zbraně pomohly dobré věci, byla poválečná léta, kdy jsme podpořili nově vzniklý stát Izrael v prvních dnech jeho nejisté existence. Asi proto, že jsme na začátku druhé světové války skoro pokorně odevzdali své nezničitelné pohraniční pevnosti Němcům a pak jsme se ochotně stali zbrojnicí Třetí říše.
Před nařčením z kolaborace nás možná zachránil ďábelský plán – vyzbrojit Izrael. Na podzim roku 1947 první izraelský velvyslanec v Praze Ehud Avriel uzavřel dohodu o koupi ručnic ze Zbrojovky Brno.

A poté byly nasmlouvány další zakázky…

V Žatci se nakládala výzbroj, výstroj, munice, pumy a dokonce i rozmontované letouny jako třeba Avie S199. První dodávky zbraní dorazily v noci z 1. na 2. dubna 1948 na letiště Beit Darass v nákladním DC-4. Jednalo se o 200 pušek, 40 kulometů a 150 tisíc nábojů.

Další zásilka připlula o den později po moři v jugoslávské lodi do Tel Avivu. “Tenkrát se mluvilo celkově o 6 000 puškách, 300 kulometech, dvou milionech nábojů a 600 samopalech. Nejdůležitější ze všeho ale bylo 74 Messerschmittů a letounů Spitfire. Tyto letouny změnily výsledek války,” vzpomíná Chanan Bachrich, letecký mechanik z Tel Avivu.

„Pak skoro každý druhý den přistávalo v Izraeli nějaké letadlo z ČSR, tu třicet dalších messerschmittů, třicet spitfirů a devět mosquitů. Válka nemohla být přerušena ani kvůli sobotnímu šabatu…“

A tak vzešel z českých mozků a trpělivé ruské levicové konspirace novodobý stát Izrael. Na počátku rusko-český. Sám Ben Gurion řekl kromě toho, že „socialismus je pro židovský stát stejně důležitý jako Bible“, též že „válku o Jeruzalém by Židé nevyhráli, nebýt čekých zbraní a letadel“…

Jasně, na zbraně jsme byli vždycky kadeti. Židé jsou nám za to vděční. My jim zase za rozhřešení, že jsme je okradli a nahnali do transportů do Osvětimi a Terezína…

A na závěr jednu lehce multikulturní:

Dívčí internátní škola na jihu USA. Před koncem školního roku chce paní ředitelka pro děvčata uspořádat taneční bál, ale narazí na problém nedostatku pánů. Volá proto na nedalekou vojenskou základnu, zda by k nim nemohli pár slušně vychovaných mladíků poslat na ten ples.

S tolerancí to na jihu nikdy nebylo nejlepší a tak i ředitelka má speciální požadavky: „V mé škole studují slušná křesťanská děvčata proto doufám, že mezi těmi vojáky, co mi pošlete nebudou žádní židi.“
„Jak si přejete, vyřídím panu plukovníkovi…“
Přijde den, kdy se má ples konat. Na nádvoří školy vjede vojenský náklaďák a z korby seskočí padesát vyfešákovaných černochů v kvádrech.
„Panebože, to musí být nějaký omyl!“ málem omdlí ředitelka.
Řidič odpoví: „Ale kdepak, toto jsou naši vzorní vojáci, co k vám jedou na ples.“
„Jste si jistý, že zrovna tihle???“
„Ano, osobně je vybral náš pan plukovník Isaac Rabinowich.“

Reklama:
  1. 4 reakce na “Jak vznikl rusko-český židovský stát…”

  2. Zdravím, a přidávám odkaz na článek s videem Česká křídla nad Sionem – možná by se hodil do vašeho článku :)

    http://www.atllanka.net/index.php?text=413-ceska-kridla-nad-sionem

    od Atllanka v Dub 25, 2009

  3. to Atllanka:po zhlédnutí videa-výchova palestinských dětí-mě napadlo jediné:doporučit jim,aby se nejdřív naučily utřít nos a zadek.Tihle znacionalizovaní a zfanatizovaní smrkáči mi připomínají Pavlíka Morozova a další blbečky pionýry i u nás.Nejhezčí na tom je,když se tenhle smrkáč ohání Balfourovou deklarací!Je otázkou,jestli by ji uměl aspoň přečíst!
    Je mi z toho špatně a tohle se tady u nás ještě propaguje v médiích všemi připitomnělými deklaracemi o ničem.
    Jinak odkaz na link atllanky super!

    od hugous.z.lipek v Dub 25, 2009

  4. Golda Meir odjela z Ukrajiny jako dítě. Rusky nemluvila, mluvila jídiš. Vyrostla v USA.

    Když byla jmenována první velvyslankyní Izraele v SSSR, na recepci se setkala v manželkou ministra Molotova, Paulinou Žemčužinou. Která se s ní snažila mluvit rusky. Kterou Golda Meir neuměla. Ale shodli se na společném jazyku. Na jídiš.

    Po odchodu z recepce byla žena Molotova zatčena. A zatím co Molotov zůstal ministrem Stalina, jeho žena byla ve vězení ….

    od Charles Wiener v Dub 26, 2009

  5. Prožila dětství v Kyjevě, mládí v USA, proto uměla anglicky, ale také invit, jidiš je napůl umělý jazyk, jemuž říkali Židé, že ho vytvořili jako parodii na němčinu. Ctěným jazykem patriarchů byla vždy hebrejština. Samozřejmě, že Golda mluvila také německy a rusky, jako každý židovský velvyslanec, hovoří jazykem země, ve které působil…

    od olser v Dub 26, 2009

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *