Dřív byla ČSSD za státní dluh denně bita, dnes je ticho po pěšině
10. Duben, 2009 – 7:46Jaká vláda, takový státní dluh, tvrdily na počátku třetího tisíciletí české opoziční špičky na účet socialistických vlád. A přidávaly v každé možné i nemožné situaci, jak socani vedou zemi ke krachu, vyhrožovaly argentinským syndromem bankrotu a populisticky litovaly naše potomky, kolik budou muset splácet, jak mourovatí.
A ejhle, změna je život. Třetím rokem šéfuje Česku Topolánkova suita, dnes už v demisi, a z úterního hlášení Kalouskova ministerstva financí se jen těžce přetěžce soukaly dvě zprávy - špatná a dobrá.
Špatná hovoří o tom, že státní dluh České republiky poprvé v historii přesáhl jeden bilion a pět set milionů korun.
A dobrá zpráva? Je to prý o “jen o pouhou” miliardu více než koncem loňského prosince. Nicméně na každého obyvatele připadá částka přes 95,5 tisíce korun, jež by se daly splatit nejdříve za 6,8 roku.
Když vládli socialisté, nikdo by si od nich ani kůrku nevzal, jak byli zostuzováni kvůli zadlužování země, protože na konci roku 2005 dosáhl státní dluh “šílených” 691,2 miliardy korun, tedy evropský podprůměr.
Za dvanáct měsíců narostl o 100 miliard. Na každého občana Česka tak připadala dlužná částka ve výši asi 67 tisíc korun. Zatímco koncem března roku 2006 byl státní dluh ve výši 698,2 miliard korun, narostl koncem března toho roku na 811,7 miliard korun. Na každého Čecha tak připadalo už průměrně téměř 80 tisíc korun.
A pak nadešel duben 2009, globální krize a premiér Topolánek povolal Národní ekonomickou radu vlády, familiérně nazývanou NERV, aby mu poradila, co s recesí, o níž ministr financí ČR prohlašoval, že u nás není a že se občané nemají čeho bát.
V partě hic zvané NERV je rovněž Tomáš Sedláček, hlavní makroekonomický stratég ČSOB, co působil jako poradce prezidenta Václava Havla a v letech 2004-2005.
Má tedy své zkušenosti se zadlužováním Česka i s pomluvami, jež se valily na ČSSD kvůli narůstajícímu státnímu dluhu. Dnes proto ví, jak to ve skutečnosti se zadlužováním je, i když za socialistů o tom mlčel.
…”Kdo z vás chce zvyšovat daně? Kdo z vás chce snižovat důchody důchodcům? Nikdo. A nebo lépe: nikdo, kdo chce být opět zvolen,” říká Sedláček. “Takže jediné řešení je rozdíl mezi státními příjmy a výdaji vyřešit dluhem, ten nevadí nikomu až na pár analytiků, ale ti do hladovky nepůjdou…”
(Ne jako bolivijský socialistický prezident Evo Morales, který včera oznámil, že zahajuje hladovku, aby jen pil vodu, žvýkal listy koky a donutil opoziční zákonodárce k přijetí předčasného termínu voleb…)
Státní dluh v Česku je jako účet v hospodě, když naši útratu zaplatí synové a dcery, případně vnoučata. Mluvit dnes o vyrovnaných veřejných financích není populární.
Důležitější jsou údajně jen fiskální stimuly, ale ty každého ministra financí nutí stát zadlužovat, pokud chce na svém ministerském postu a se svým výplatním sáčkem vydržet co nejdéle.
Dřív byl státní dluh necelých 700 miliard CZK a pravicová opozice v tom viděla konec světa, šlendriánské hospodaření a fiskální hokynářství, jak se vyjadřovali jeden politik vedle druhého, Nečasem počínaje, přes Topolánka, Langera a Doktorem, Bursíkem či Tluchořem konče.
Dnes dlužíme už více než bilion CZK, přestože se chlubíme stovkami miliard dotací z EU. Paradoxně se tento dluh blíží zadluženosti českých domácností. Takže skutečný dluh naší drahé vlasti se vlastně blíží už ke dvěma miliardám.
A každý člen domácnosti má k vrtuálnímu dluhu, samozřejmě zaviněnému ČSSD, cca 100 tisíc CZK ještě i svoji domácí “sekyru” - další desetitisíce korun…
A tak si tu žijem a snad i dál budeme pod překlenovací letní vládou Fischerových úředníků a exvládních náměstků…
Kdo chce kam, pomozme mu tam! To jsou prostě NERVy…
