Dějinná paralela, aneb Strakova akademie dobyta…?

1. Duben, 2009 – 9:51

Z Lidového domu zasvítila Mrštinova červená lucerna jako kdysi z věže Petropavlovské pevnosti světelný signál pro Auroru a zazněl výstřel v pražském baru Monarcha, povel k útoku na Strakovu akademii, jako kdysi na Zimní palác. Revoluce začala.

V Lidovém domě se radil ústřední výbor, jako ve Smolném paláci, co s prozatimní vládou Topolánka-Kerenského. Stačilo pět útoků a vláda padla…

Fabulacím se meze nekladou. Asi takto by mohla vypadat paralela všemu, co předcházelo a pokračuje v kauze svržení Topolánkovy vlády. Bolševici rozdrtili menševiky a bělogvardějci s modrými ptáky byli poraženi.

A barterový obchod vytáhl svá stavidla. Něco za něco, my ministry, vy ministry. Půl a na půl. Ať se Kočkové pudrujou.

Jiří Paroubek má do Lenina moc daleko, a i když už nemíní naštěstí zavést totální elektrifikaci, stačilo by odstranit všeobecnou analfabetizaci, jeho rušení regulačních poplatků nás připraví o ročních deset miliard a přiblíží totalizaci systému.

Car Klaus je sice už částečně Topolánkem-Kerenským eliminován, ale pořád má v rukách moc moci na to, aby prozatimní úřednickou Paroubkovsko-leninskou vládu uznal či neuznal.

Mužici si vykřičeli sociální stát, protože širou českou Rus zasáhla sibiřsko-anglosaská krize jako hrom.

Naštěstí se neočekává hladomor a statkářské bouře, i když na hranicích už vše jistí vojenské síly NATO a prezident Barack Obama, jehož ústřední starostí posledních dnů nebylo, zdali americký radar v Brdech ano či nikoliv, ale jak sehnat vhodný dárek pro královnu Alžbětu II. a kam si sednout s Václavem Havlem na pivo.

Možná by to chtělo i exkurzi do cely v Heřmanicích…

Míří snad čekání na Beckettova Godota-Obamu a na konec českých reforem a sametových dnů ke svému hektickému naplnění…?

Reklama:
  1. 23 reakce na “Dějinná paralela, aneb Strakova akademie dobyta…?”

  2. Břeťo, jeden ze Tvých nejlepších bonmotů jaké jsem kdy četl. Nejhorší na tom je, že mužici se radují, protože nevědí… A na to Paroubek a jeho armáda politických nýmandů s ekonomickým „géniem“ a nejoblíbenějším „politikem“ Sobotkou v neposlední řadě sází pod ušlechtilými hesly nebe na zemi. Věř mi, že vážně uvažuji na stará kolena opustit tenhle typicky česky malý „sociální“ ráj. Manželka to ještě neví. Bojím se, že mne zase „umravní“.
    Ahoj zase někdy u kafe a minerálky!
    Mirek

    od chb v Dub 1, 2009

  3. Ahoj Mirďo, to mi připomíná mé vlastní dilema. Bylo mi jedenadvacet, když v Gotwaldově, kde jsem tenkrát studoval, zavedli jízdenky autobusem na lince Zlín-Vídeň. Byly tam fronty nebývalé. V jedné takové jsem stál asi dvě a půl hodiny, abych se také vydal do země neomezených možností. Za dvě a půl hodiny mi toho prošlo hlavou tolik, že jsem to nakonec vzdal. Uviděl jsem své rodiče, svoje Valašsko, kamarády a rozhodl se je nenechat umřít. Jinak to ani nebylo možné. Jakmile jsi emigroval, všechno, cos tady zanechal, jsi už nemohl nikdy spatřit. Všechno dočasné totiž vypadalo v té době jako nevěky. Byls venku a neměls moc šancí se vrátit, uvidět se se svými nejbližšími. Prostě beznaděj pro sentimentální Valašisko. A tak jsem zůstal a nechal kámoše z fronty dál stát a čekat na svůj osud, ať si uspořádají svůj život podle svého. Nikdy jsem toho nelitoval a dnes už vůbec ne. Člověk si lehne tak, jak si ustele. Svobodu buď máš v sobě, a pak o ni nikdy za žádných pozemských okolností nepříjdeš, anebo jsi věčný vězeň sám v sobě, bez rozdílu, jestli jsi za mřížemi nebo ne. Takže napřed postůj, noho, kamkoli chceš kráčet…

    od olser v Dub 1, 2009

  4. Svata slova, a ver, ze vim, o cem, sakra, mluvim.

    od Mia v Dub 1, 2009

  5. No jo, Tvoje situace byla poněkud dramatičtější, ale na druhé straně zase svým způsobem snadnější a spásotvornější…

    od olser v Dub 1, 2009

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *