Každý národ má svého Haškova Švejka či Gogolova Čičikova…

1. Duben, 2009 – 8:16

Jsem rád, když na mé texty reagují čtenáři smysluplnými poznámkami a dotazy. Když jsem nedávno citoval svého oblíbeného autora Nikolaje Vasiljeviče Gogola z epochy carského Ruska, netušil jsem, že bych mohl zaznamenat ohlas přímo potomka Gogolem popisovaných statkářů z románu Mrtvé duše.

„…už z důvodu svého původu jsem vždy alergický na to, co se dotýká Carského Ruska, myslím si, že byste našel více přirovnání i v našich divadelních hrách, např. Naši Furianti, než si brát příklad jinde, jako jsou autoři z Ruska, co se snažili popsat ironicky Ruskou společnost té doby, absolutně mi to ale nesedí na tu naši…. dá se říci, že jsem vlastně potomkem ruských statkářů, šlechticů, vojáků, ovšem s tím rozdílem, že jsem je na fotkách neviděl, tak, jak jsou popisováni, a můj praděda bojoval v sestavě Bílé armády a byl s ní evakuován z Jalty…. Dimitrij Nikifor Neuwirth.

Moc se omlouvám, ale můj záměr byl pevně určený; o mrtvých duších u nás nepsal tak důsledně, pokud je mi známo, žádný spisovatel. A já potřeboval paralelu k podvodu z naší Sněmovny, jemuž se říká přeběhlíci, kteří sice jsou, ale vlastně nejsou, ovšem výhody a své platy berou dál. Mohl bych citovat třeba Naše furianty, ale to bych zase ublížil těmto poctivým chlapiskůn…

Ve Sněmovně jsou také seznamy členů pěti poitických stran, čtyři z nich už ze svých stranických seznamů vyškrtli poslance-zrádce, takže pro partaje už neexistují, přesto jsou dál poslanci, „mrtvé parlamentní duše“.

Jen komunisté nemají žádného přeběhlíka. Že by o ně nikdo neměl zájem, nebo snad že by byli jediní nevydíratelní a nezkorumpovatelní antiaféristé…? Inu, bolševická disciplina se asi nezapře.

Ostatně, když už jsme u toho Ruska. Zdatným pokračovatelem Čičikových metod byli také ruští oligarchové Abramovič, gubernátor Čukotky, či bývalý ropný magnát Michail Chodorkovský, odsouzený (zatím) na osm let. Zároveň však současný horký kandidát na milost prezidenta Medvěděva.

Právě Chodorkovského miliardy měly původ právě v systému „mrtvých duší“, když přes svým zhruba šest firem přeléval dolary a rubly tak dlouho, až z něho byl najednou jeden z nejbohatších mužů světa, který vydatně sponzovoval ruské komunisty a chtěl vystavět soukromý ropovod do Číny.

Případ Gogolova Čičikova by se dal aplikovat rovněž na „mrtvé“ duše počesku – jsou jimi fiktivní firmy, za které se schovávají nejrůznější podvodníci. Jejich Čičikovský byznys spočívá v bohatnutí na nelegálních převodech peněz.

Podle Českého statistického úřadu je v Česku evidovaných 600 tisíc firem a dalších právnických subjektů, ale jen necelých šedesát procent z nich je aktivních. Existuje tedy skoro čtvrt miliónu těch, jež fungují pouze na papíře. Obchodní rejstřík je de facto zaplaven neexistujícími společnostmi – „mrtvými dušemi“…

V téměř 64 tisících z celkového počtu 320 tisíc přiznání přitom podnikatelé uvedli, že neměli předloni žádný příjem. Povedená taškařice? Buď opravdu neměli, anebo měli, ale převedli ho na fiktivní firmu, aby nemuseli nic platit…?

A je tu mazácký důvod, proč firmu nerušit – prý to hodně stojí. Jen pouhý návrh na výmaz takové společnosti je zpoplatněn částkou 3000 korun. Pokud si vezmete právníka, zrušení firmy vás vyjde i na víc než 10 tisíc CZK.

Podnikáte-li jako fyzická osoba, bez diskuze ručíte za všechny své závazky celým svým majetkem, zatímco soukromá firma pouze majetkem vloženým do podnikání.

Ideální stav pro tzv. tunelování, legální převody peněz a nákupy pozemků atp, včetně praní špinavých peněz, co jsou jak ponožky; když smrdí, dají se snadno vyprat právě s „pomocí“ mrtvých duší, tedy těch fiktivních dceřiných splečností. Ministerstvo spravedlnosti v množství „neaktivních“ firem ale nevidí zásadní problém.

Připomeňme si některé „fiktivní“ kauzy: Šéfové ČKD byli obviněni z rozsáhlých podvodů, při nichž jejich soukromá firma Inpro účtovala u firem ČKD vysoké provize za fiktivní služby. Policie též prošetřuje způsob, jakým Inpro na úkor státu vydělalo 276 milionů korun za prodej akcií ČKD do zahraničí.

Nebo něco z dělením majetku po bývalé SSM či krapet fintiček ze sportu. Nové ČSTV vzniklo zcela bez majetku, který bylo nutno přesunout ze starého ÚV ČSTV. Tento majetek pak byl vložen do různých obchodních společností, aby se tak dostal mimo kontrolu státu a příslušných ministerstev.

Lidé dosazeni do vedení firem krátili tržby, přes nadměrné výdaje odčerpávali peníze a ty účetně chybějící vkládali přes různé investiční společnosti. V případě změny, pokud by se přišlo na podfuk, byly připraveny kupní smlouvy o prodeji firem členům ČSTV.

Při neprůchodnosti této cesty, např. soudním zákazem, požádali by o navrácení fiktivně vložené částky do společnosti a to by znamenalo totéž, jako bezúplatný převod firmy na členy ČSTV. Himl hergot, to bylo vymakané…

A co ministr dopravy Aleš Řebíček a jeho úzké vazby na firmu Viamont, která po jeho nástupu do ministerské funkce začala dostávat o stovky procent větší zakázky…?

K tomu přeběhlý exsocialistický poslanec Petr Wolf, vlastnící firmu UT 2002. Nejvyšší kontrolní úřad zjistil, že jako obchodník mj. s pneumatikami nakládal s penězi hodně svévolně: například je ve výší několika set tisíc použil na fiktivní služební cesty svých pracovníků.

Navíc zaplatil v Rusku nezaregistrované ruské společnosti Gexana další statisíce za zcela běžnou „odbornou zprávu“, dávno předtím už zadarmo k mání na internetu… A pak ještě fiktivní „bytové“ miliony premiéra Grosse…

Možná by se filosofové systému „mrtvé duše“ mohli poučit i na mezinárodním veletrhm fiktivních firem. Tentokrát je to pouze „škola hrou“, Jan Ámos by měl radost. Napřed si studenti – zakladatelé společnosti – musejí vymyslet, jaké služby bude jejich podnik nabízet, co bude vyrábět. Pak začínají obchodovat, přestože produkty existují jen na papíře.

Třeba získají zkušenosti, až budou mít jednou skutečný byznys, jak z něj opět vytvořit firmu neexistující, ale přitom vydělávající. Viz systém holdingu a jeho sestřiných společností. To se pak výnosy přenášejí z jedné firmy na druhou tak dlouho, až se v tunelu na jeho konci ztratí pověstné světlo i s penězi …

Jen pro připomenutí „know how“ Pavla Ivanoviče Čičikova. Chtělo to jen pod cenou nakoupit mrtvé duše, tj. nevolníky a mužiky i s jejichž životopisy, kteří zemřeli od posledního sčítání lidu. To bylo v carském Rusku každých deset let.

V období mezi jednotlivými sčítáními platili statkáři stále stejné daně z počtu nevolníků, bez ohledu na to, kolik jich zemřelo. Čičikov se snaží využít toho, že se statkáři tohoto balvanu snažili moc rádi zbavit.

Tak „schrastil“ přes tři sta mrtvých duší, aby se mohl vykázat počtem smluvně nakoupených mrtvých, přesto jako živých mužiků, a podle tehdejšího práva mohl pro ně požádat o přidělení půdy zdarma v nově osidlovaných oblastech Rusi a na dřinou a hladem zesnulé nevolníky, zaznamenané v úředních listinách jako živé, by dostal peníze…

Takže, vážený pane Dimitriji Nikifore, každý národ má svého Haška, Poláčka, Hrabala, Jerome Klapku Jeroma, Nikolaje Vasiljeviče Gogola nebo šibala, patrona bavičů a čtveráka Thyla Ulenspiegela.

Také fikce je někdy snadno víc než fiktivní, ví o tom zejména „mrtvé firemní duše“ našich až příliš reálných podnikavců…

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *