Dvojka Topolánek-Paroubek mi připomněla duel Kennedy-Nixon…

29. Březen, 2009 – 19:37

Asi mi budete vyčítat, že mluvím o koze a vy o voze, ale když jsem se díval na Moravcovy rozhovory na ČT, v nichž ze sebe páčili moudra Mirek Topolánek a Jiří Paroubek, nic jiného mě nenapadlo, než že jsem si z nudy ve své pochroumané mozkovici vybavil podobný duel z 26. září 1960 v Chicagu, který přenášela televizní stanice CBC, a v němž se utkali Richard Nixon a J. F. Kennedy.

Bylo to poprvé, kdy se na televizní obrazovce před desítkami milionů Američanů ucházeli o prezidentskou kandidaturu dva státníci – demokrat Kennedy a republikán Nixon. Devadesát minut, které udělaly z kandidáta prezidenta.

Vidím jako dnes, krajanský časopis „Hospodář“ od mé tety z USA, s fotografiemi obou kandidátů a popisem celého hereckého dialogu…

U pana Moravce to bylo jen necelých šedesát minut, ale též hodně vypověděly o hlavních protagonistech. Sice nešlo o kandidáty na prezidenta, ale i tak bylo v napjaté amosféře možné odhalit, jak si stojí premiér v demisi a jeho sok předseda socialistů, ve své mysli nakročený vyrazit do Kramářovy vily.

Nyní vynechám fakt, že ani jeden z amerických, potažmo českých soupeřů, mi k srdci nepřirostl, oprostím se komentování obsahu jejich slov. Bylo toho už tolik napsáno, popsáno a z prstu vycucáno, že je každého dalšího slova škoda.

Vezmu to ryze z psychologického a značně subjektivního hlediska: Američané mají svá kritéria: Vypadá kandidát důstojně a státnicky? Je rozhodný, klidný, autoritativní a důvěryhodný?

Takže z jedné vody naostro. Kennedy si omotal Američany kolem prstu už tím, že jim hned zkraje slíbil vrátit USA silnější pozici ve světě. Televizní diváci pak doma oba „herce“ bodovali.

Jak vše vystihli okamžitě komentátoři amerických médií. Kdo byl živější a lépe gestikuloval, kdo byl přitažlivý, nestavěl se do žádných póz a zůstal instinktivně chladnokrevný. To vše bylo důležité, jelikož od toho je televize televizí, aby toto vše divákům zprostřekovávala obrazem.

Kennedy byl sice nemocný s páteří, trpěl bolestmi, potížemi s nadledvinkami, ale měl také své léky, hydrokortizon a stimulační amfetamin. takže mohl vypadat odpočatý, vrátil se z Floridy opálený, plný vtipu, ironie i vůči sám sobě. Nixon zřejmě nezanl doping a byl unavený po napěchovaných předvolebních setkáních s voliči.

Výjímečně ho světal ramp netěšila, protože měl virózu a pořád se potil, neohrabaně gestikuloval, zkrátka byl měkký a příliš pozérský, tón jeho řeči byl afektovaný, ale zřejmě působivý, ovšem pouze pro posluchače u rozhlasových přijímačů. U nich jednoznačně zvítězil.

Kennedy působil mladě a svěže, Nixon ustaraně a z tváří, jakoby špatně maskéry napatlaný, se nepříjemně lesklou, z výrazem vieruálně sebevědomého, ovšem málo konkrétního politika.

Ten večer prohrál. Ovšem, kdyby Kennedy tušil, co ho potká v Dalasu, možná by do televizního duelu ani nenastoupil…

Nixonův čas však teprve přišel. Stal se jediným člověkem, který byl dvakrát zvolen americkým viceprezidentem i prezidentem. Zároveň je také jediným americkým prezidentem, který na svůj úřad rezignoval, a to v důsledku aféry Watergate…

Jak to dopadlo v českém duelu, to nechám na laskavém zvážení milých nicků a čtenářů, kdo z těch dvou, nepočítám Václava Moravce, byl vysoký, štíhlý, mladistvý, argumentačně lepší…

Zkrátka, politiku teď nechce stranou, vypadal váš kandidát na sympaťáka důstojně a státnicky? Byl rozhodný, klidný, autoritativní a důvěryhodný?

Jak to dopadne s českým vládnutím, demisí nedemisí, úřednickou či jakou vládou, to je ve hvězdách, možná i v těch tuším padesáti v rohu červenomodrých pruhů…

Reklama:
  1. 3 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay
  3. Pro 14, 2017: ????
  4. Srp 8, 2018: hong kong wanchai hotel

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *