O britské xenofobii, islámu i mimozemšťanech a La Manche…
25. Březen, 2009 – 8:45Rozsáhlý požár propukl minulý týden v centru Londýna. Začala hořet historická budova Breams Buildings, kterou otevřel v roce 1885 Princ z Walesu a 65 let byla domovem Birkbecké koleje. Dnes zde sídlí Imigrační a odvolací tribunál.
Plameny zachvátily páté patro a střechu Breams Buildings. Vyklizen byl celý blok kancelářských budov včetně právníků pracujících u soudu, který rozhoduje o udělení azylu a povolení pobytu pro imigranty. Evakuováno bylo přibližně sto lidí. Nikdo nebyl zraněn.
Příčiny požárů policie vyšetřuje, zřejmě přizná, že jde o další xenofobní akci odpůrců imigrantů. Už tak dnes žije ve Velké Británii na čtyři miliony muslimů a dalších nábožensky problémových cizinců.
Odkud se bere britský rasismus, xenofobie a nacionalismus? Není to tak dávno, kdy šokoval nejen britskou veřejnost výzkum londýnského Goetheho institutu. Více než 1700 žákům britských a irských škol ve věku od 14 do 16 let položil otázku, který Němec je pro ně nejznámější. Odpověď zněla: Hitler.
Po něm následovalo pět německých sportovců a teprve na sedmém a osmém místě byli jmenováni hudební skladatel Ludvik van Beethoven a fyzik Albert Einstein.
Tuto desítku uzavřeli další dva váleční zločinci - Goebbels a Goering. Na poválečné německé politiky si nevzpomněl ani jeden britský školák. Těžko asi můžeme navíc chtít po těchto duševních adolescentech, aby věděli, že Hitler se narodil v Rakousku…
Je to chyba britských učebnic, nebo něčeho jiného? Proto mnohé už ani nepřekvapila v minulých dnech zveřejněná zpráva londýnského Centra pro sociální soudržnost, která ukázala, že britští muslimští studenti se příliš neliší od svých blízkovýchodních fundamentalistických vrstevníků.
Zpráva, nazvaná „Islám na univerzitě: Průzkum britského studentského názoru”, ukázala, že přibližně třetina z 1.400 dotazovaných studentů souhlasila s názorem, že člověk může zabít ve jménu náboženství.
Studie rovněž zjistila, že 40 % studentů podporuje zavedení islámského práva šaríja (islámského náboženského práva) v Británii, stejně jako světový chalífát - koncept světové islámské vlády, fungující na principu šaríje.
Přesto Londýn nemíní zrušit zákony, které umožňují zatčení izraelských důstojníků během jejich návštěvy Británie. Britské zákony dávají občanům právo vznést obvinění proti cizincům podezřelým ze spáchání válečných zločinů.
V květnu 2005 se zapotil izraelský generál Doron Almog, když letěl do Londýna, ale poté, co byl na upozorněn, že ho chce policie přímo na letišti zatknout, zůstal v letadle a vrátil se domů. Zatykač na něj byl vystaven kvůli jeho podílu na demolicích palestinských domů v Rafahu.
Shodou okolností je to přesně deset roků od chvíle, kdy jsem prožil dvě unikátní akce. Začal pracovat jako dočasný tiskový mluvčí expedice La Manche 2000, jejímž cílem bylo doprovodit Libora Laštíka při jeho plaveckém mariáši přes Kanál La Manche. Naštěstí jsem byl jen na doprovodné lodi…
Přeplavání se mu tenkrát jako prvnímu občanu Česka povedlo a já měl navíc možnost být podruhé také u počátku tzv. exodu Romů nejen do Kanady, ale rovněž do Anglie. Tam se naši v Kanadě azylově neúspěšní romští spoluobčané přesunovali letecky na účet ontarjiské vlády z Toronta do Doveru.
Těšil jsem se na londýnský Hyde Park, hlavně na jeho nezávislé řečníky ve Speaker’s corner. Ti se tam ale už téměř nevyskytovali; místo nich byly louky tohoto proslulého prostranství, vyhrazeného během druhé světové války pro pěstování rajčat, plné mulimských přistěhovalců.
Těch je v Anglii už pár milionů. Seděli v trávě, konzumovali hranolky s kuřetem a vydrželi tak v siestě po dobu svých pěti denních modliteb. Muži v galábiích, ženy většinou v černých róbách až na paty, s úzkým průzorem pro své oči. Vytlačili rodilé londýňany z jejich oblíbeného místa relaxace do britsky konzervativního, ale čistějšího St. James’s Park…
Kdo by ale čekal globální finanční krizi a přes 50 milionů nezaměstnaných. Ve Velké Británii přesáhl jejich počet poprvé od roku 1997 hranici dvou milionů a příjmy rostly nejpomalejším tempem nejméně od roku 1991. Pochopitelně z toho Britové viní imigranty…
Kde jsou ty romantické chvíle, kdy po Hyde Parku chodili místo muslímů mimozemšťané. Nejmenovaná žena telefonovala 20. listopadu 1989 britskému Královskému letectvu (RAF), že když se procházela se psem na parku, přišel k ní muž hovořící anglicky se skandinávským přízvukem oblečený do hnědé letecké kombinézy a oznámil jí “přátelskou návštěvu mimozemšťanů”…
Po atentátech z 11. září 2001 byly jen ve Velké Británii zablokovány účty více než 250 charitativních organizací, soustředěných u islámských fundací, u nichž hrozilo, že získané peníze investují do terorismu.
Požáry řádily Londýnem odnepaměti. V roce 1666, datu s ďábelským číslem, vyhořelo City. Oheň vznikl v pekařském krámku a přeskakoval z domu na dům. Pak museli londýňané zničit vlastní obydlí, aby tím zastavili šílejícího čeveného kohouta.
Velký žár doslova roztavil kopuli Chrámu sv. Pavla. O sto padesát roků později zničil oheň i velkou část Westminsterského paláce, čímž ale dal podnět ke stavbě nové Dolní a Horní sněmovny lordů.
Ti mají napilno hlavně v současném krizovém světě. V těchto dnech bylo odhaleno, že charitativní dary od fondu stanice BBC Children In Need ve výši mnoha tísíc liber, dostali v k dispozici nejen na svou propagandu bomboví atentátníci, kteří zaútočili v červenci 2005 v londýnském metru.
Další tragický požár. Teroristé se odpálili v soupravách metra a na horní palubě dvoupatrového autobusu, přičemž zabili 52 lidí. Fond Children In Need daroval během roku 1998 dvacet tisíc liber škole Leeds Community v Beestonu. Ta pak financovala islámské bratrstvo.
V něm pracovali dva z atentátníků - Shehzad Tanweer a Mohammed Sidique Khan, jenž působil také v jednom ze školních klubů. Škola dostávala peníze i z dalších veřejných zdrojů. Vyráběla za ně propagandistická videa a financovala výcvikové pobyty islámských radikálů v severním Walesu.
Kosmopolitní město na Temži tak odevzdává daň své demokracii, možná neuváženému multikulturalismu…
